Teplá voda jako zboží - legislativa, fyzikální, chemická a mikrobiologická kontrola

Autoři se zabývají teplou vodou, která se prodává jako zboží a jsou na ni kladeny požadavky právních a technických předpisů. Článek pojednává zejména o požadavcích na kvalitu teplé vody, která musí mít určité mikrobiologické, fyzikální a chemické parametry. Pro finální rozbor je stěžejní správný odběr vzorků, které musejí být odebírány ve správných místech, aby měly potřebnou vypovídací hodnotu a ukazovaly skutečnou kvalitu teplé vody v potrubí, popř. ve výtokových armaturách. Dále autoři upozorňují na nutnost pravidelného sledování rozsáhlých vodovodů teplé vody, na jehož základě je možné navrhnout jejich případnou sanaci.

Recenzent: Jakub Vrána

1. Úvod

Technické vodní obslužné systémy (TVOS) – zejména vyrábějící a dodá­vající teplou vodu při zjištěné mikro­biologické kolonizaci (nemusí se jednat pouze o bakterie legionela), představují značné zdravotní riziko pro osoby, které tyto systémy použí­vají z hlediska obslužnosti v daných objektech, ale také pro pracovníky údržby, kteří je udržují v provozu. Potrubí vnitřního vodovodu si můžeme představit jako „cévní systém“ objektu – ať již jsou to nemocnice, domovy seniorů, hotely, lázně, obyt­né domy, ale i technologické chladicí systémy se svými chladicími věžemi (které mimo pracovníků operujících v jejich nejbližším okolní mohou ae­rosolovou stopou poškozovat zdra­ví obyvatel), atd.

2. Legislativa

Dle vyhlášky MZd. č. 252/2004 Sb.
[1] je pro teplou vodu limit kultivo­vatelných bakterií při 36 °C 200 KTJ v 1 ml, pro bakterii legionela jsou uvedeny požadavky „mezní hodno­ta“ a „nejvyšší mezní hodnota“. Uvá­děný limit jako mezní hodnota platí pro zdravotnická a ubytovací zaří­zení, pro teplou vodu dodávanou do sprch umělých nebo přírodních koupališť a pro pitnou vodu použi­tou pro výrobu teplé vody.

Pro ostatní objekty platí jako dopo­ručená hodnota, o kterou je nutné pomocí technických opatření usilo­vat. Nejvyšší mezní hodnota – tedy uváděný limit v této vyhlášce (nula legionel na 100 ml teplé vody) pla­tí pro oddělení nemocnic, kde jsou umístěni imunokompromitovaní pacienti, jako jsou například oddě­lení transplantační, nedonošených dětí, anesteziologicko­resuscitační, dialyzační, onkologie, nebo jednot­ky intenzivní péče.
Takže příkladně pro objekt domu seniorů (nebo hotelu, studentských kolejí, ubytoven…) je limit pro bak­terii legionela 100 KTJ na 100 ml. Pro ostatní objekty – tedy pro by­tové domy, kanceláře, umývárny ve výrobních firmách atd. – je tento limit (100 KTJ bakterie legionela na 100 ml teplé vody) jako hodnota do­poručená. Z technického hlediska je poněkud paradoxní, že není legisla­tivně jasně určen „kontrolní bod“ pro vzorkování, a tedy možnost přesného porovnání. To při kontrol­ních odběrech zdravotního dozoru vyvolává problémy. Zde vzorek ne­byl odebrán a vzorky v koncových uživatelských bodech nevyhovují (otázkou je proč – je možné, že např. nebyly čištěny perlátory).

Pro výrobu a distribuci teplé vody platí několik stěžejních technic­kých norem (např. ČSN EN 75 5409 nebo normy řady ČSN EN 806, ČSN EN 75 5407, vyhláška č. 194/2007 Sb., atd.), s jejich obsahem by měli být dokonale obeznámeni výrobci tep­lé vody, projektanti, realizační firmy a především provozovatelé.

Z hlediska odběratele teplé vody, tedy uživatele, je určitá nejasnost… Bude záležet, kde se vlastně nachá­zí – zda je imunosuprimovaným pacientem na ARO, nebo klientem domova seniorů, návštěvníkem aquaparku nebo obyvatelem byto­vého objektu s centrální dodávkou teplé vody.

Pokusme se k těmto různým uživate­lům přiřadit na prvním místě poža­davky uváděné vyhlášky MZd s vy­užitím pohledu výrobce teplé vody, jeho zodpovědnosti a možnosti či nutnosti uživatele v ovlivnění mik­robiologické kvality.

V nemocničním objektu, ať s poža­davkem na mezní hodnotu či nejvyšší mezní hodnotu, nemůže uživatel pa­cient v tomto směru ovlivnit nic. O za­řizovací předměty, např. vodovodní baterie, se stará pracovník údržby. V domově seniorů nemá uživatel kli­ent také žádnou možnost něco ovliv­nit, je jen uživatelem, spotřebitelem.

Zcela jiná situace ale nastává v pří­padě bytového objektu s centrál­ní výrobou a distribucí teplé vody! Uživatel odebírá potrubím vnitřního vodovodu teplou i studenou vodu, ale zařizovací předměty jsou v jeho majetku. Nutná údržba, čištění i dez­infekce sprchových hadic, hlavic a perlátorů je v jeho režii.

Je tedy logické, že pokud každý byt funguje jako samostatná jednot­ka, může zde libovolně docházet k ovlivnění mikrobiologické kvality dodávané a v místě používané tep­lé vody (i třeba vícedenním neod­běrem!!). Proto je nutné uvažovat, kdo je výrobcem teplé vody a jak by měl dokládat, že legislativně poža­dovanou mikrobiologickou kvalitu důsledně dodržuje.

Kdo je tedy dodavatelem v případě bytového objektu SVJ? Buď je to sa­motné SVJ s vlastní kotelnou a výro­bou teplé vody nebo je v objektu in­stalovaná výměníková stanice, kde se dodávaným dálkovým teplem vy­rábí teplá voda z „vlastní“ vody stu­dené, cirkulace teplé vody probíhá pouze v tomto objektu.

Pak je zde ale také skutečná centrál­ní výroba teplé vody ve výměníkové stanici, na kterou je napojeno více objektů. Mezi těmito objekty cirkuluje voda, která se následně vrací do společné výměníkovéstanice!
SVJ v tomto směru vlastně nemá za co zodpovídat – vše kolem mikrobiologické (ale i teplotní) kvality je dáno tímto centrálním výrobcem. Zde je tedy třeba vzít v potaz zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
Když se vrátíme k nemocnici – tam je to opravdu daleko jasnější.

2.1. Výtah ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

„(3) Teplá voda dodávaná jako sou-část podnikatelské činnosti osoby nebo jiné činnosti právnické osoby musí splňovat hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů jakosti, které jsou upraveny prováděcím právním předpisem; za splnění této povinnosti odpovídá výrobce teplé vody. Teplou vodu dodávanou potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem¹⁾, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody, může výrobce vyrobit jen z vody pitné. Je-li nedodržení hygienického limitu teplé vody způsobeno vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou a jde o stavbu, v níž je teplá voda dodávána veřejnosti, postupují výrobce teplé vody, odběratel a další osoby v obdobném postavení obdobně podle § 4 odst. 5 vět čtvrté a páté.“

㤠4
(4) Nedodržení nejvyšší mezní hodnoty nebo mezní hodnoty jakéhokoli ukazatele, stanoveného prováděcím právním předpisem nebo povoleného nebo určeného podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, je povinna osoba uvedená v § 3 odst. 2 neprodleně prošetřit, zjistit jeho příčinu a přijmout účinná nápravná opatření. O těchto skutečnostech je povinna neprodleně informovat příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví postupuje při šetření příčiny nedodržení hodnot ukazatelů jakosti pitné vody a určení nebo změně nápravných opatření podle § 82 a 84. Je-li nedodržení nejvyšší mezní hodnoty nebo mezní hodnoty ukazatelů pitné vody způsobeno vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou, je osoba uvedená v § 3 odst. 2 povinna informovat o tom odběratele¹⁾, popřípadě další osoby v obdobném postavení, kterým dodává pitnou vodu; v informaci uvede i možná nápravná opatření, kterými by se omezilo nebo odstranilo riziko, že v dodávané vodě nebudou hygienické limity dodrženy. Jde-li v takovém případě o stavbu, v níž se voda dodává veřejnosti, mají odběratelé a další osoby v obdobném postavení, kterým je dodávána pitná voda, po obdržení informace podle věty čtvrté povinnost neprodleně prošetřit a zjistit příčinu nedodržení hodnot ukazatelů jakosti pitné vody a přijmout účinná nápravná opatření.“

---

1) Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

2.2. Závěr k legislativě¨

Řešením pro bytové objekty s cílem naplnění požadavku zákona č. 258/2000 Sb. bude, aby mezi výrobcem a uživatelem bylo jasně definované předávací místo!
Teplá voda je zboží, a tedy musí mít svůj „pult“, na kterém se předává. Až poté může být jasné, kdo je za co zodpovědný. Oním pultem je myšlen vzorkovací ventil na patě zásobovaného objektu. Pak je v daném objektu „vlastní“ vnitřní vodovod, jednotliví uživatelé mají svá distribuční zařízení (o které je také nepochybně třeba se starat – např. eliminovat stagnaci vody!). Takže případný odběr vzorků v rámci státního zdravotního dozoru musí porovnat zjištěný stav v předávacím místě a v místě uživatelském, na distribučních zařízeních, když třeba došlo k onemocnění legionelózou.

Jednodušší to bude v bytovém objektu, kde je vlastní výroba teplé vody. Výrobce, např. SVJ, také musí mít „předávací bod“, kde lze ověřovat mikrobiologickou a další kvalitu.Technicky není korektní, když v případě zjištění mikrobiální kolonizace v bytovém objektu u některého uživatele nejsou současně odebrány vzorky také v „předávacím bodě“. Musí být jednoznačné, kdo je za zjištěný stav zodpovědný – tedy zda výrobce nebo uživatel. Samozřejmě zcela jiné je to v objektech nemocničních, domovech seniorů, hotelech a ubytovnách. Tam je výrobce odpovědný od předávacího bodu až po zařizovací předměty včetně.

3. Osvěta

Z výsledků mikrobiologického šetření musí být jasné závěry – buď je vše v pořádku, v souladu s požadavky legislativy, anebo ne. Pak dle závažnosti problému a skupině uživatelů teplé vody musí nastoupit opatření následná, bráno z pohledu hygienicko-epidemiologického stavu, a ta mohou být realizována ve třech úrovních: preventivní, sanační a provozní.

V celém řetězci činností od požadavku na monitoring po opětovnou kontrolu účinnosti navržených a realizovaných opatření jde samozřejmě o zdraví i značného počtu osob, ale současně také o peníze, a tak je právě proto nutno se souhrnně zamyslet nad samotným monitoringem. Zde můžeme velmi dobře uplatnit známé pořekadlo: Kdo splete při zapínání kabátu první knoflík, už kabát dobře nezapne! Lze proto lakonicky říct: zde se šetřit nedá! Jsou-li údaje z monitoringu již svojí podstatou chybné a jsou-li pak přijata nákladná opatření, není to jen chyba, ale doslova vyhozené peníze. Měli bychom ale také zvažovat stav po mikrobiologické stránce, který třeba právě proto pokračuje a řada osob je nadále v riziku onemocnění legionelózou. Je však smutnou skutečností, že s tímto přístupem se v praxi stále v řadě případů setkáváme.

Zvykli jsme si, že některé postupy jsou tvrdě vyžadovány (řadou ISO, atd.) Příkladně je jasné i manažerům firmy, kam objekt patří, že je nutné provádět mikrobiologické analýzy podle jednotné metodiky kultivace. O tom určitě nikdo nepochybuje.

Odběr vzorků na mikrobiologické vyšetření z TVOS však už jednotící postup nemá, ať již sledujeme měření teploty vody, dobu odpouštění, zjištění stavu výtokového distribučního místa atd., vzorky nejsou reprezentativní.
Zejména lze tento pohled zvýraznit takto: odebíráme vzorek pro zjištění mikrobiologické kvality vody z absolutního pohledu nebo odebíráme vzorek pro zjištění dopadu této kvality?

Zde je třeba osvěta prakticky všem, protože rozpory v tomto směru jsou dle našich poznatků i mezi jednotlivými laboratořemi. Osvěta je však potřeba i „na druhém břehu“, tedy tam, kde se vzorkuje – zejména pro řídicí a provozní pracovníky. Aby se hned na samotném začátku nesnažili prosazovat „objížďky“ a minimalizovat náklady na úkor kvality právě zde. Takový postup je zcela kontraproduktivní a posléze také přímo vylučuje, aby navržená opatření v rámci výsledků nedostatečného monitoringu měla sílu minimalizovat zdravotní rizika. Rozhodně nejde o banality ve smyslu „jakým způsobem dostat vodu do vzorkovnice a jaká ta láhev má být“.

3.1. Pojmy

Abychom si rozuměli, musíme jasně specifikovat pojmy.

VZOREK je část materiálu (v našem případě vody), odebraná ze vzorkovaného celku, na níž má být provedena zkouška, vyšetření.

Vzorek je charakterizován:

• stupněm reprezentativnosti,
• zajištěním stability sledovaných znaků,
• velikostí,
• náklady na pořízení vzorku.

Uvedené charakteristiky odrážení kvalitu daného vzorku. Vzorek je buď reprezentativní nebo stranný.

Za REPREZENTATIVNÍ VZOREK lze považovat pouze takovou část materiálu (vody), kde podíly jednotlivých sledovaných složek a roz-dělení hodnot sledovaného znaku odpovídají poměrům ve vzorkova ném celku nebo ve vzorkované části tohoto celku.

STRANNÝ VZOREK je takový vzorek, který výše uváděné vlastnosti nemá. Podíváme-li se blíže na základní ustanovení ČSN 015110 Vzorkování materiálů, je jasné, že z hlediska vzorkování vody v systémech TVOS je tato část doslova nepoužitelná – pracuje s pojmy „dílčí vzorek, jednotkový vzorek, souhrnný vzorek, hrubý vzorek, průměrný vzorek, konečný vzorek, laboratorní vzorek, analytický vzorek, zkušební vzorek“. Můžeme však zcela jistě souhlasit s ČSN ISO 3534–1 Statistika – slovník a značky, kde se mj. uvádí termín:

Výběr neboli vzorek (sample) je definován jako jedna nebo více vybíraných jednotek odebraných ze základního souboru a určených k tomu, aby poskytly informaci o základním souboru.
Odběr vzorků pro mikrobiologický rozbor u studené pitné vody je dán v ČSN ISO 8199. Při zhlédnutí výčtu požadavků musíme konstatovat, že tento přístup je zcela z pohledu dodavatele vody a v monitorovaném místě má v podstatě zjistit skutečnosti, které by neměly být v rozporu s údaji, které získal v místě „výroby“.

Jak si jinak vysvětlit požadavek, že „vypouštěcí otvor (kohoutek) se předem sterilizuje“. Uživatelé v tomto distribučním místě přece běžně používají vodu z vodovodní baterie bez toho, aby ji předem sterilizovali. Což je daleko zřejmější u vody teplé. „Kohoutek u spotřebitele“ je již naše parketa – zde se však uvádí, že „proplachovací doba záleží na účelu vzorkování“. Tedy tuto dobu stanovíme, resp. je již jinými legislativními materiály určena. Také se uvádí, že „před odběrem vzorků mají být z kohoutku odstraněny veškeré rušivé doplňky“. Zde by byla nutná specifikace, zároveň je logické, že např. perlátor nebo usměrňovač, který je součástí vodovodní baterie, není rušivým doplňkem.

 3.2. Jakost a počty vzorků

Zde bychom neměli chápat pojem „JAKOST“ jen z pohledu monitoringu, ale naším cílem pro použití termínu je provoz celého TVOS, kde tedy monitoring je jednou z dílčích, pravidelně se opakujících operací.

Do problematiky jakosti provozu celého TVOS patří celý souhrn požadavků na jeho trvalý provoz, který lze shrnout do „Programu kontroly jakosti“, kam také připravený monitorovací plán patří. Zde se uplatní požadavky kontrolních orgánů zajišťujících dozor, požadavky příslušných norem a znalost místních podmínek.

V programu kontroly jakosti se určují:
a) místa a body kontroly jakosti, která jsou dána „kritickými body“ a uvedena v monitorovacím plánu,
b) rozsah kontrolovaných ukazatelů jakosti,
c) metody a postupy kontroly jakosti,
d) četnost kontroly jakosti,
e) zpracování, evidence a archivace výsledků.

Volba strategie vzorkování rozhodujícím způsobem přispívá k věcné i finanční efektivitě prací, majících za cíl správným způsobem charakterizovat sledovaný systém, identifikovat jeho kritické body a navrhnout vhodný buď jednorázový nebo dlouhodobý způsob sanace – doplnění technologických prvků, opravy či změna provozního režimu. Což by příkladně u provozovatelů dodávajících teplou vodu vyžadovalo mít toto vše (i další požadavky) zakotveno v PROVOZNÍM ŘÁDU VNITŘNÍHO VODOVODU.

Vlastní monitoring, který je obvykle opakující se operací, má být prováděn s cílem, aby odborný subjekt dosáhl skutečně reprezentativních výsledků. Tedy dokázat zpracovat reprezentativní vzorky a zabezpečit jakost celého průběhu včetně přípravy. Jak bylo uvedeno výše, u TVOS to bude monitorovací plán zpracovaný technikem, s naplněním požadavků hygienika-epidemiologa i po případné konzultaci s mikrobiologem, který bude odebrané vzorky vyšetřovat. Je samozřejmé, že o celku je plně informován provozovatel TVOS, který nám vlastně doslova určí maximální počet, který je ochoten uhradit. Minimální či potřebný počet vzorků určí nejlépe porada technika s hygienikem.
Když už je vše po této stránce jasné, zbývá odbornému subjektu domluvit se s mikrobiologem ohledně účasti na místě monitoringu (kdo bude odebírat vzorky). Aby byly odebrané vzorky akreditované, odebírá je pracovník laboratoře, zdravotního ústavu. Vždy by měl být u odběru vzorků pracovník provozovatele objektu.

Následuje velmi široká problematika – jaké vzorkovnice, jaká evidence, převoz atd. To by však provozovatele TVOS, ke kterým se zde primárně obracíme, nemuselo zajímat.

Počet vzorků, který je doslova nutné odebrat (viz vysvětlení výše) je dán rozsahem TVOS a požadavky na provoz tohoto systému uvedenými v tab. 1. Počty vzorků jak základních, tak i náhodných, systémových a doplňkových.

3.3. Monitorovací programy - místní šetření

V přípravě monitorovacího programu musíme zhodnotit obecné údaje o místních podmínkách:

a) nároky a požadavky jednotlivých distribučních míst z hlediska fyzikálně-chemických a mikrobiologických ukazatelů,
b) ukazatele kvality dodávané studené pitné vody do objektu,
c) způsob přívodu a rozvodu studené pitné vody,
d) způsob výroby teplé vody, kapacitu zařízení a jeho stav,
e) druh materiálu potrubí distribuční sítě, její rozsah a stav,
f) kvalita cirkulace (hydraulika) teplé vody v distribuční síti,
g) skutečně požadované kapacitní nároky na dodávku DWH pro uživatele (zejména špičkové spotřeby za 15 minut) a tedy skutečné požadavky ve výrobě DWH,
h) celková doba provozu od výstavby či rekonstrukce.

Informace o uvedených podmínkách mohou zásadním způsobem přispět ke stanovení cílů a následně i bodů vzorkování. Se znalostmi o technickém systému lze lépe identifikovat kritické body(nefungující cirkulace, neodkalované zásobníkové ohřívače, nevhodné materiály, regulační armatury, přepouštění PWC do DWH a obráceně – atd).
Je logické, že při změně popsaných poměrů – technické úpravy, změna kvality dodávané vody z veřejného vodovodu apod., je nutné program kontroly jakosti aktualizovat. Součástí přípravy programu odběru vzorků je i stanovení specifických podmínek a požadavků:

a) účel odběru vzorků (např. posuzování havarijních stavů, přehledové zjištění),
b) soubor sledovaných ukazatelů,
c) požadovaná přesnost výsledků,
d) podmínky vzorkování (rozsah distribuční sítě, přístupnost míst odběru),
e) místní nebo technologická omezení.

K určení potřebného rozsahu programu vzorkování je důležitý výsledek místní prohlídky, spíše diagnostiky – závěry vizuálního posouzení, výkresová dokumentace, informace od provozovatele, záznamy v provozním deníku, různé dřívější havarijní situace apod. V případě, že v čase kratším 14 dnů došlo k přerušení dodávky PWC do objektu, odběr vzorků bude vhodné odložit.

Monitorovací program, jeho plán, vychází ze souhrnné potřeby daného provozovaného objektu a jeho TVOS, což je základem pro místní šetření. V časové ose však může dojít k požadavku daleko širšímu, vyvolanému např. závažnou epidemiologickou situací.
Rozeznáváme tři druhy šetření v tomto směru: ORIENTAČNÍ, ROZŠÍŘENÉ a NÁSLEDNÉ ŠETŘENÍ.

Může zde být dotaz „a jak postupovat při zprovozňování nového vnitřního vodovodu s výrobou DWH, kam jej zařadit z hlediska vzorkování, monitorovacího plánu?“. V takovém případě záleží na druhu objektu a lze uvažovat, že pro nemocniční objekt bude třeba provést rozšířené šetření, pro bytový objekt pak šetření orientační. Nelze však opomenout, že v případě nového vnitřního vodovodu nebo po jeho rekonstrukci, je nutné před odběrem vzorků provést základní dezinfekci s doložením protokolem, jak je vyžadováno dle ČSN 75 5409.

a) Orientační šetření je operativ-ní způsob identifikace kolonizovaných TVOS v rámci preventivních technickoorganizačních opatření. Odebírá se malý počet vzorků, které však musí reprezentovat systémové body, jak jsou uvedeny v tab. 1. Po skončení monitoringu, po předání výsledků mikrobiologického šetření odbornému subjektu, je výsledkem základní hodnocení sledovaného TVOS, a to se zařazením a návrhem opatření podle úrovně kolonizace se stanovením míry rizika. Výhodou jsou nízké náklady.

b) Rozšířené šetření představuje rozsáhlý program vzorkování, pokud je třeba reagovat na požadavky epidemiologa z hlediska zdravotního rizika atd. Opět můžeme uvažovat body dle tab. 1. V případě zjištění dodávky studené pitné vody o teplotě nad 20 °C v distribučních místech nejvyššího podlaží (po 120 s plného otevření výtoku distribučního místa) bude vhodné v nejvzdálenějších dvou bodech odebrat i vzorek PWC na vyšetření.
Tento způsob se využívá v případě monitoringu epidemiologicky závažné situace, aby byl dostatek podkladů pro zpracování návrhu k minimalizaci rizika.

c) Následné šetření je opakova-né orientační šetření, pokud při něm byly nalezeny koncentrace do 10 KTJ/ml. Dále se provádí pro kontrolu úspěchu provedené jednorázové sanitace či při provozování trvalého zabezpečení fyzikálním nebo chemickým biocidem jako nástroj průběžného monitoringu sledovaných systémů. Rozsah a četnost vychází z monitorovacího programu, u objektů s pobytem imunosuprimovaných osob je vhodné pravidelné provádění, lze doporučit 4× ročně. Následné šetření by se rovněž mělo provádět po technických zásazích či havarijních stavech (rekonstrukce části TVOS, rozšíření distribuční soustavy, výměna distribučních a regulačních prvků, vniknutí kalu do potrubní soustavy z vodovodního řadu, přerušení dodávky PWC, apod.)

3.4. Hodnocení nálezu – cíle

Hodnocení výsledků mikrobiologického monitoringu se provádí se znalostí rozsahu a vybavení TVOS. V závislosti na stupni kolonizace a technickém stavu soustavy, případně jeho stáří je nutné provádět odstupňovaná opatření.

Při zjištění extrémně vysoké kolonizace je třeba neprodleně přistoupit k řešení této situace, zejména k zásahu a dalším opatřením jak organizačním, tak technickým. Zásah by měl spočívat v provedení čištění a dezinfekce TVOS, případně za vyloučení provozu v určité době, např. v nočním čase 20 až 05 hodin, organizační opatření ve vyloučení používání teplé vody a technická opatření příkladně ve změně způsobu výroby DWH, odkalování akumulačních ohříváků a páteřových vodorovných potrubí, kontroly hydraulického stavu, atd.

Pokud i po opakovaných dezinfekcích v krátkých intervalech zůstává kolonizace na stejné výši, nedá se očekávat, že s další dávkou dezinfekce dojde ke zlepšení situace. Tehdy je nevyhnutelná rozsáhlá sanitace soustavy pomocí stavebně – technických opatření.

V distribuční síti objektu, tedy ve vnitřním vodovodu, se obvykle zjišťuje pouze mikrobiologická kolonizace bakterií legionela a z fyzikálně-chemických pak zejména teplota. Z našeho pohledu a dlouhodobých poznatků je to pro dosažení cíle/výsledku nedostatečné – chemické parametry DWH je třeba také znát. Zejména však je třeba se „zajímat“ o chemismus vstupní studené vody, zejména přítomnost uhličitanových a hořečnatých solí, které po změně teploty na požadovanou pro DWH vytváří úsady v potrubí a na plochách výměníků. Jestliže je provedena úprava této PWC před ohřevem k zamezení následných úsad, řešíme tím z velké části i mikrobiologii DWH, protože pro biofilm včetně bakterií legionela tím vytváříme nevhodné prostředí v potrubí vnitřního vodovodu.

Příkladně: řešili jsme problém rozsáhlé mikrobiální kolonizace nemocničního areálu. V tab. 2 je souhrn od výchozího stavu, postupu eliminace až po ukončení zásahového postupu.

Následuje tab. 3 se všemi sledovanými hodnotami ze závěrečného monitoringu. Přehledně je doloženo, jaké parametry byly sledovány a s jakými výsledky. Zde upozorňujeme na teploty DWH při odběru vzorků (což je po 60 s odtáčení). Teploty jsou uživatelsky vlídné – což s sebou nese i minimální degradaci dávkovaného oxidačního biocidu.

Pro zastánce vyšších teplot DWH – obvykle se vyžaduje teplota 55 °C, dle doporučení vyhlášky MZd. č. 252/2004 Sb. Skutečnost je však taková, že při hygienickém zabezpečení biocidem není třeba dodržovat teplotu 55 °C, tato teplota je vyhláškou pouze DOPORUČENÁ a rozhodující je zjištěný stav odběrem vzorků na mikrobiologická vyšetření.

V tab. 3 je doloženo, že pouze 4 vzorky DWH byly odebrány za teploty těsně nad 40 °C, ostatní s teplotou pod!!! Byl sledován i hlavní přívod PWC do areálu. U DWH byly v průběhu celé doby elimin (11 měsíců) sledovány zde uváděné mikrobiologické a chemické parametry.

4. Závěr

S využitím informací získaných monitorovacím programem je možné vypracovat hodnocení stavu TVOS dodávajícího teplou vodu po mikro biologické a technické stránce) a následně, s využitím údajů o mikrobiologické kolonizaci, je možno navrhnout nutné technické změny a třeba organizační opatření.

To je ovšem již daleko širší otázka, která dle našich zkušeností z praxe přináší významné pozitivní dopady v kvalitě obslužnosti daného TVOS, kdy vedle odstranění mikrobiologického rizika dochází také k následujícím zlepšením: stabilizovaná teplota bez ohledu na špičkové odběry, dodávaná teplá voda bez zákalu, prodloužení životnosti systému ohřevu a distribuce, snížení spotřeby vody.

Dostáváme se k požadavku, aby rozsáhlé soustavy dodávky teplé vody byly již při zahájení provozu podrobeny auditu a poté pravidelně sledovány. Jako technici musíme vyloučit stav, kdy je člověk indikátorem bakteriální kolonizace. Prevence je důležitá a je jasné, že musí být technická.

Je vhodné, aby přílohou zprávy byla základní technická dokumentace systému výroby DWH a schéma distribuční sítě. Teprve pak je možné odpovědně přistoupit k návrhu řešení, který v zásadě může doporučit dvě možnosti: vybrat vhodnou dezinfekci, navrhnout způsob provádění, a tedy dojít k sanitaci systému – samozřejmě s jednoznačným doložením (lze doporučit dodržování monitorovacího plánu pro jasné porovnávání).

Pro investora/provozovatele je pak zcela zásadní pochopit fakt, že každá varianta pro plné hygienické zabezpečení vyráběné a distribuované DWH vyvolává potřebu investičních i provozních nákladů. Kvalitní vstupní informace tedy mají skutečně cenu zlata.

Na prvním místě je třeba se skutečně zamyslet nad tím, že vnitřní vodovod je cévním systémem objektu a bez vody bude v provozu cca 2–3 dny. To vše s následnými problémy po opětovném zprovoznění (např. ucpaná kanalizace).

Má-li objekt denní spotřebu 5000 litrů DWH (a tedy nepochybně cca 15 000 litrů PWC), jsou denní náklady cca 5 × 500 Kč (DWH) a 15 × 110 Kč (PWC), tedy 4150 Kč, za měsíc 124,5 tis. Kč a za rok
1,5 mil. Kč.

Za dobu požadované životnosti potrubí vnitřního vodovodu (50 let) to bude 75 mil. Kč v dnešních cenách! Uvažuje někdo v samotném začátku o těchto provozních nákladech nebo jen o nákladech na realizaci vnitřního vodovodu? Obvykle zde chce ušetřit stavební firma, která si realizační instalatérskou firmu najala.
Tento postup je zcela chybný. Cévní systém objektu by si zasloužil zcela samostatný přístup instalační firmy. U velkých vnitřních vodovodů pak navrhujeme nejen 5letou záruku, ale i 5letý plný provozní dohled spolu s projektantem, který by měl být od začátku s instalační firmou jakýmsi jediným útvarem.

Případné problémy, které se postupně projeví za provozu, mohou následně posloužit jako praktické zkušenosti a dají se plně využít v dalších akcích tohoto útvaru/jednotky. Tedy služba, kterou získají obě strany, i provozovatel a realizační firma.

Zde je žádoucí uvést, když mluvíme o vodě jako zboží, že hygienické zabezpečení DWH je nákladově třeba uvažovat právě v souhrnu s provozními náklady na DWH. K výše uvedenému příkladu lze doložit, že hygienické zabezpečení se bude pohybovat v částce zcela určitě do max. 10 % nákladů na DWH.

Avšak bohužel je tato nákladová položka z pohledu provozovatele přímo vidět, zatímco o nákladech na DWH téměř nikdy neuvažuje. I hygienické zabezpečení by mělo být službou, kdy dodavatel služby bude dávkování biocidu řídit dle opakovaně zjišťované mikrobiologické situace, nikoliv se snahou o stálou dodávku kanystrů s dávkovaným biocidem… a tedy fakturaci.

V grafu 1 je doloženo monitoringem, jak je to se spotřebou PWC a DWH. Je zde doloženo, že ve večerních hodinách, tedy spotřebitelské špičce, je vyšší spotřeba DWH, zatímco PWC je odebíráno přece jen méně než v předchozí čas.

Stavy zjišťované v bytových objektech jsou podkladem k nutnému zajištění této špičkové spotřeby.

Také lze ovšem najít bytové objekty, kde je v tomto čase nedostatek DWH, a pak uživatel odpouští vodu o nedostatečné teplotě (stačí 35 °C). V průběhu odpouštění dochází ke ztrátě energie i vody – je to ale řešitelný problém!

Podobně je třeba uvažovat při dodávce DWH o vyšší teplotě – každý uživatel nejprve pustí teplou a domíchává postupně vodou studenou na potřebnou teplotu. Máme monitorováno u velkého nemocničního objektu, kdy byl v začátku zprovoznění požadavek na teplotu 59 °C (kterou jsme zabezpečili trvale). Po třech měsících se po diskuzích přešlo na 49 °C (teplotně stabilizovaná DWH). K překvapení všech poklesla spotřeba DWH o téměř 30 %!!! Ano, bylo to v míchání a odtékání velmi teplé vody.

Snažili jsme se nasměrovat pozornost a veškeré úsilí tak, aby se kolem vody v objektech vše dělalo co nejlépe (zatím však stále chybí i jednoznačná zodpovědnost v každém kroku od projektu po provoz). Je to linka: projekt – realizace – provoz – údržba – mikrobiologický a chemický monitoring. Jde nejen o doložení souhrnné kvality (mikrobiologická, chemická a fyzikální), ale o možné negativní dopady na straně uživatelů.

Dvojice autorů tohoto textu se dlouhodobě snaží vyvíjet tlak na nutné změny v otázkách souvisejících s kvalitou a efektivitou výroby a distribuce teplé vody. Mnoho se hovoří například o životním cyklu výrobků, kdy začínáme platit za životnost skončivších elektrických přístrojů a zařízení. Daleko větší problém je však v místech obslužnosti vodou a zejména pak teplou vodou. Zde jsou v zařízeních pro výrobu teplé vody, v distribučních sítích i zařizovacích předmětech uložené obrovské finanční částky. To platí také o materiálu, který by se měl po skončení životnosti dostat ke zpracování pro opětovné materiálové využití. Jde také o údržbu a sledování životnosti celého vnitřního vodovodu. Souhrnně lze uvést, že zprovozněním vnitřního vodovodu se chystáme k rekonstrukci – a celkovou péčí (tedy už od projektu a realizace) chceme, aby byl časová kóta rekonstrukce vzdálená – tedy na 50 let…!

Závěrem finančních úvah o vodě jako zboží – jak to asi bude vypadat v tzv. inteligentní budově, když pět dnů nepoteče voda? Tohle na dálku řešit nepůjde… A můžeme se tedy ptát: „patří voda a její zařízení do tohoto inteligentního systému“?

Literatura

[1] Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody – znění od 27. 4. 2018. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 19. 4. 2023]. Dostupné z:https://bit.ly/3M1gXqG
[2] Vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům – znění od 7. 11. 2014. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 9. 5. 2023]. Dostupné z: https://bit.ly/3BfXOg1
[3] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů – znění od 1. 1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 19. 4. 2023]. Dostupné z: https://bit.ly/3VUbGWL.
[4] Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) – znění od 1. 2. 2021. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 19. 4. 2023]. Dostupné z: https://bit.ly/3BCFRsh.
[5] ČSN 75 5409. Vnitřní vodovody. 2013–2. ÚNMZ. Praha.
[6] ČSN 01 5110. Vzorkování materiálů. Základní ustanovení. 1974–6. Úřad pro normalizaci. Praha.
[7] ČSN ISO 3534–1. Statistika – Slovník a značky – Část 1: Obecné statistické termíny a termíny používané v pravděpodobnosti. 2010–4. ÚNMZ. Praha.
[8] GREGG, Braden: Hluboká pravda. Metafora, Praha 2012, 312 s. ISBN 978-80-7359-340-7.
[9] REICH, Robert B.: Slušná společnost. Ekonomický pohled na svět. Moraviapress, Praha 2003, 129 s. 80-86181-60-X.
[10] ROSLING, Hans a kol.: Faktomluva. Jan Melvil Publishing, Brno 2018, 352 s. ISBN 978-80-7555-056-9.
[11] TOFFLER, Alvin, TOFFLEROVÁ, Heidi: Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Dokořán, Praha 2001, 125 s. ISBN 80-86569-00-4.
[12] Protokoly z mikrobiologických rozborů Orlické laboratoře s. r. o.
[13] Vlastní monitoring autorů.

---

Hot water as a commodity – legislation, physical, chemical and microbiological control

The authors deal with hot water, which is sold as a commodity and is subject to the requirements of legal and technical regulations. The article mainly discusses the requirements for the quality of hot water, which must have certain microbiological, physical and chemical parameters.
For the final analysis, the correct collection of samples is crucial. Samples must be taken in proper places in order to have the necessary informative value and show the actual quality of the hot waterin the pipeline, or in the outlet fittings.
Furthermore, the authors draw attention to the necessity of regular monitoring of large-scale hot water supply systems, on which basis it is possible to propose their possible rehabilitation.

Keywords: hot water, legislative regulations, technical standards, sample, sampling quality, monitoring, local investigation.