Spojení s dynamickou IP adresou
V předchozí stati (Topenářství instalace č. 1/2013, s. 34–35) jsme si vysvětlili, co je IP adresa, která zaručuje, aby informace (data), které si po internetu potřebujeme vyměnit, vždy našly naši přípojku, tj. náš router a na něj připojený počítač nebo třeba webserver s funkcí regulace otopné soustavy. Řekli jsme si, že poskytovatel spojení na internet (provider nebo ISP) nám v základní ceně poskytuje pouze dynamickou IP adresu. Ta se může měnit po určitém čase, spojení od spojení a vysvětlili jsme si, jak je možné, že i při měnící se IP adrese data z internetu najdou ten správný router, počítač atd.
Z tohoto rozboru vyplynulo, že pro odeslání dotazu z mobilního telefonu po internetu, když jsme mimo domov, například jaká je teplota v obývacím pokoji, musí odeslaný dotaz umět najít IP adresu naší domácí přípojky. Takže adresa musí být softwaru v mobilu známá, aby dokázal na „vagónky“ s informacemi (daty) nalepit správně vyplněný adresní štítek. To je samozřejmě nejjednodušší tehdy, máme-li doma statickou, neměnící se IP adresu. Pokud se chceme na dálku spojit se zařízeními na domácí přípojce s dynamickou IP adresou, potřebujeme vědět, jakou jí poskytovatel právě přidělil. Opusťme představu komorníka, který to doma zjistí a adresu nám zatelefonuje. Neboť tuto službu za komorníka udělá služba dynamického doménového serveru DDNS.
Služby dynamického doménového serveru, tedy DDNS
Pokud neznáte pojem doména, tak v podstatě nejde o nic jiného než o pojmenování IP adresy na internetu. Zatímco IP adresa je vyjádřena kombinací čísel, doména jsou písmena. Není nutné studovat podstatu internetu do hloubky, ale je nutné si zapamatovat, že někde v internetu existuje místo, kde je veden jmenovitý seznam domén a kde je ke každé doméně přiřazena konkrétní pevná číslicová IP adresa, jde o tzv. DNS (domain name service) server. Například doména google.com je spojena s IP adresou 173.194.44.19. Pokud bychom chtěli prostředí internetu zatěžovat co nejméně, tak na vagónky s dotazem, co je nového na Google, by se napsalo http://173.194.44.19/. Ovšem to není příliš pohodlné a kdo si má taková seskupení čísel pamatovat? Takže se na vagonek napíše adresa www.google.com. Vagonek zachytí server, na kterém je uložen seznam domén, mezi nimiž je doména google.com. Server do adresního štítku dopíše číselnou podobu IP adresy, kterou má ve svém seznamu k doméně google.com přiřazenu a vagonek odešle dál. Vagonek pak již přímo najde svůj cíl.
Z výše uvedeného je vidět, že i když neznáme číselnou podobu IP adresy, prostředí internetu dokáže námi odeslaný dotaz nasměrovat na jedno konkrétní místo prostřednictvím uvedení jména domény. Tohoto faktu využívají poskytovatelé služby dynamického doménového serveru – DDNS.
Obvyklá podoba názvu domény má dvě části, jméno a za tečkou příponu. Proto je třeba doména časopisu Topenářství instalace ve tvaru topin.cz. Tečka má zásadní význam, určuje, že prostředí internetu má dotazy směřované na doménu topin.cz pro vyhledání přidělené číselné IP adresy směřovat jen na skupinu domén s příponou .cz.
Co se stane, když v názvu adresy budou uvedeny tečky dvě? Druhá tečka je jen zdánlivou maličkostí, neboť na její existenci je založen fígl služby DDNS. Software internetu si totiž pro přidělení číslicové IP adresy oddělí od napsaného jména od konce nejdříve příponu za tečkou, pak to, co je mezi první a druhou tečkou a to, co je před první tečkou vlevo, nevnímá. Ale to nevadí, dotaz dojde na IP adresu dané domény. Teprve tam si speciální software toho, kdo tuto doménu provozuje, začne všímat textu před první tečkou.
Nejprve si najdeme poskytovatele bezplatné služby DDNS. Podmínkou pro získání služby DDNS je registrace, během které nám poskytovatel DDNS přidělí právě to, co se nachází před druhou tečkou. Tím nám na adrese své domény vyhradil šuplíček, kde budou zpracovány naše dotazy. Je samozřejmé, že se přístup k tomuto místu chrání heslem. Tím jsme si v prostředí internetu vytvořili pevné místo, kam můžeme směřovat dotazy. Stačí, abychom měli v aplikaci v mobilu uloženu jmenovitou adresu obsahující „dvě tečky“. A k čemu je to dobré? To je právě podstata služby DDNS. Software poskytovatele DDNS dokáže pro náš mobil zjistit, jaká je naší domácí přípojce aktuálně přidělena dynamická IP adresa. Jak to dělá?
Neobjede se bez trvalé součinnosti s naším routerem na domácí přípojce. Router musí mít ve svém softwaru zabudovánu možnost spolupráce se službou DDNS. Pozor, není to samozřejmost a řada routerů to neumí. Pokud jsme od poskytovatele spojení na internet, obvykle jako součást instalačního balíčku, dostali vhodný router nebo jsme si jej koupili, pak máme vyhráno. Při konfiguraci router nastavíme na dynamické DDNS, např. dynDNS atp., a do ovládacího softwaru napíšeme dvojtečkovou adresu a login údaje (jméno a heslo), které nám přidělil poskytovatel DDNS. Takto je mezi našim domácím routerem a šuplíčkem na serveru DDNS nastaveno jednoznačné spojení, které nezávisí na právě aktuální číselné IP adrese domácí přípojky. Router hlásí do šuplíčku u DDNS svou aktuální IP adresu, DDNS má trvalý přehled a kdykoliv může přesměrovávat dotazy z mobilu na domácí router. Chceme-li z aplikace v mobilním telefonu, odeslat povel například ke změně teploty v obývacím pokoji, povel nejprve odcestuje do našeho šuplíčku na serveru DDNS, který najde pomocí dvojtečkové adresy. V šuplíčku je do adresy povelu připsána aktuálně platná IP adresa, pod kterou je k nalezení náš domácí router, povel je k němu odeslán a po přijetí routerem předán na regulaci na něj napojenou.
V čem je zádrhel této služby pro běžného internetového laika? Nic není zadarmo a i provozovatelé DDNS musí z něčeho žít. Takže registrací zdarma k sobě lákají klienty a těm nabízí další již placené služby. Služba zdarma není garantována a bývá dočasně vypínána nebo náhle převedena na placenou. Se změnou souvisí nutnost přenastavit software routeru a přeinstalovat softwarový balíček, který zajišťuje součinnost routeru se serverem DDNS a každý poskytovatel DDNS jej může mít jiný. Pokud to neumíte, musíte mít hodného, věci znalého kamaráda. Než si nechat provádět přeinstalace za peníze, je evidentně smysluplnější si doma platit pevnou IP adresu a mít jistotu, že data cestují přímo bez zprostředkovatele. Neboť se nemusí na dálku komunikovat jen s regulací vytápění, ale třeba i s ústřednou zabezpečení domu, instalovanými kamerami, kdy se náhlý výpadek spojení může krutě vymstít.
Pevná IP adresa je stále nejlepším řešením. Pro hobisty a ty, co se nebojí na internetu experimentovat a smíří se s určitou dávkou nejistoty, se jako zajímavé řešení jeví využití dynamické IP adresy ve spojení se službou dynamického doménového serveru, tedy DDNS. Existuje ještě nějaké další řešení? Kupodivu existuje. Nazývá se VPN, virtuální privátní síť. Již z názvu, který říká, že je něco privátní, vyplývá, že půjde o řešení, které je spojeno s vyššími nároky na technické řešení a na realizaci. O použití VPN pro komunikaci mezi síťovými zařízeními si povíme příště.
Poděkování
Tato práce byla podpořena Grantovou agenturou České republiky prostřednictvím projektu 13-02149S.