Rychle, ve vysoké kvalitě, s přiměřenou cenou

Nositelem 105leté tradice výroby armatur v České Třebové, je od roku 1991 česká společnost LDM spol. s r.o. O rozhovor pro Topin jsem požádal jednoho z jednatelů společnosti, Ing. Vlastimila Dytrta a na některé otázky odpověděl Ing. Jiří Doubrava, obchodní ředitel.

Josef Hodboď, Topin:
V příštím roce oslavíte již 25. výročí působení na trhu. Mnohé firmy založené po roce 1989 již zanikly, fúzovaly se zahraničními nebo byly zcela prodány, zatímco LDM zůstává plně v majetku českých společníků. Co pokládáte ze stěžejní pro tento úspěch českých podnikatelů?

Vlastimil Dytrt:
Jednak nás výroba armatur pořád baví a dále nám jednoznačně pomohla skutečnost, i když jsme o ventilech a jejich výrobě něco věděli, že jsme měli možnost nahlédnout pod pokličku špičkových výrobců podobného zaměření. Několikrát jsme zjistili, že přes nižší náklady na pracovní sílu v České republice jsme nemohli dosáhnout takových výrobních nákladů, abychom s nimi mohli spolupracovat. Vyráběli totiž levněji a potřebovali na to mnohem méně času. Jedinou cestou vpřed se stalo zásadní uplatňování výrobních postupů, které zkracují výrobní časy. Jak nám to ekonomická situace umožňovala, co nejvíce jsme investovali do CNC obráběcích automatů řízených počítači. Pro srovnání historie a současnosti: Máme výrobky, které jsme museli až 24krát vyjmout z jednoúčelového stroje a znova upnout a výroba trvala týden. Nyní vše proběhne v jednom obráběcím centru, jak kruhové soustružení, tak i rovinné frézování, během dvou hodin. Bez podobných opatření bychom neobstáli. Jsme sice patrioti, bohužel hrdost na české špičkové obráběcí stroje je pro nás už minulostí. Pro sériovou a velmi přesnou výrobu využíváme stroje původem z Japonska, Itálie, USA aj.

Josef Hodboď, Topin:
Asi před patnácti lety jsem měl možnost si v rámci ­exkurze prohlédnout vaše výrobní prostory i zázemí ostatních činností včetně technického rozvoje a konstrukce. Byli jste hrdí na to, že využíváte pro návrh armatur unikátní trojrozměrně pracující software, který zásadním způsobem urychlil návrh tvaru armatur, a jejich částí, pro požadované hydraulické parametry. Jak vypadá současnost?

Vlastimil Dytrt:
Zmíněný program jsme do našeho oboru převzali z oblasti konstrukce letadel. Finančně šlo o pro nás náročnou investici. Jenže bez ní bychom nemohli vyvíjet nové armatury, které jsme chtěli nabídnout energetice včetně atomových elektráren, pro chemický průmysl, ale samozřejmě i pro běžné otopné soustavy. Zpočátku byla pro nás metou metoda CAD, tedy počítačem navržené výkresy armatur. Další krokem byl program Ansys simulující mimo jiné teplotní poměry, napětí, účinky zemětřesení a dále Fluent, díky kterému virtuálně počítáme průtoky média armaturou v trojrozměrném prostoru, a kterým optimalizujeme jak vnitřní tvar tělesa armatury, tak uzavíracích nebo regulačních prvků. V současnosti jsme se s novým softwarem Siemens NX posunuli do vyšší fáze CAD-CAM. CAM vychází z konstrukce armatur a provádí rovněž počítačový návrh upínacích přípravků, jejichž tvar je těsně spjat s tvarem budoucí armatury. Návrháři přípravků plynule přebírají data od konstruktérů, tedy jakékoli změny tvaru armatur se přenáší do návrhů přípravků a do návrhu programů pro řízení obráběcích CNC strojů. Proces konstrukce a výroby se tak posunul na vyšší úroveň a také zkrátil.

Jiří Doubrava:
Když se dostaneme do fáze přechodu z počítačem navržené armatury na prototyp, tak jsou v podstatě již všechny parametry budoucího výrobku s vysokou jistotou známy. V rámci LDM jsme softwarově propojeni se slévárnou pracující s podobně pracujícím systémem Magma, který modeluje odlévání a tuhnutí odlitků. Při ochlazování vznikají například mechanická pnutí, která mohou vést ke vzniku trhlin. Ve spolupráci programů zajistíme, aby se neměnil optimální tvar armatury, který určuje požadované parametry.

Vlastimil Dytrt:
Měnit se potom může jen vnější tvar odlitku, nálitky, způsob odlévání, které ovlivňují pevnostní parametry, homogenitu slitiny aj. Snižuje se potřeba zkušebních vzorků, šetříme náklady a zkracujeme dobu na vývoj. Schopnosti software musí být pochopitelně podloženy vysokou odborností konstruktérů, ale celý proces je zásadně rychlejší a spolehlivější. Pro proces výroby je výhodou i to, že nevzniká zkreslení předávaných parametrů mezi konstrukcí a výrobou. Kromě armatur pro použití v topenářství vyrábíme totiž i rozměrově velké armatury, u kterých může být případný omyl spojen se vznikem zbytečných miliónových nákladů.

Na druhou stranu, dříve nebylo nutné provádět tolik testů, ověřování parametrů, a to jak u nás v závodě, tak u nezávislých autorizovaných osob a dokládat detailní konstrukční výpočty i výpočtové zprávy. Tyto požadavky kladené jak evropskou legislativou o prokazování shody, značka CE, tak samotnými zákazníky, ale také námi, zásadním způsobem rozšiřují rozsah technickoadministrativních prací, ale jsou naší prevencí proti reklamacím. Armatury jsou součástí tlakových zařízení a každý, kdo je používá, požaduje veškeré možné záruky. Zpracování požadovaných výpočtů, a dokumentace bez efektivního programového vybavení, by nás vyřadilo z trhu.

Jiří Doubrava:
Součástí dodávky vysokotlakých a průmyslových armatur, i pro celní řízení při exportu, je poměrně rozsáhlá dokumentace a její nedodání by mohlo být příčinou jednak přerušení celního řízení, jednak neuhrazení naší faktury. Občas nám skutečnost, že naše dokumentace obsahuje skutečně vše co má, pomohla při jednáních s odběrateli.

Vlastimil Dytrt:
Nejvíce obchodních partnerů máme v evropském prostoru. Přesto nám stále narůstají požadavky na výrobu podle amerických norem. Jde o armatury především pro petrochemický průmysl, kde se americké výrobkové normy stávají univerzálně platné. Museli jsme se přizpůsobit i tomuto trendu včetně zajištění odlišných certifikačních procesů.

Josef Hodboď, Topin:
Co soudíte o výběrových řízeních?

Vlastimil Dytrt:
Uvedu příklad, který podle našeho názoru není správný. Zákazník zadá požadované technické parametry. My, společně s několika dalšími výrobci, je splníme. Následuje anonymní internetová aukce, ve které musí každý účastník ve stanovených lhůtách potvrzovat souhlas se snižující se nabídkovou cenou. Přitom neví, zdali v soutěži nezůstal už sám a bojuje tak jen sám se sebou. Z pohledu dosažení co nejnižší ceny je postup ideální. Stres na straně účastníka soutěže však může vést až k podání takové ceny, která mu neumožní další rozvoj. Přikláníme se k názoru, že zadavatel výběrového řízení by měl být povinen takovou aukci ukončit v okamžiku, kdy zůstal již jen jeden účastník. Proto preferujeme oboustranně otevřenější formu spolupráce.

Josef Hodboď, Topin:
Je vůbec možná?

Vlastimil Dytrt:
Ano, je. Spolupracujeme s několika předními světovými výrobci armatur. Například zajišťujeme výrobu pro ně okrajového sortimentu armatur, který chtějí mít ve své nabídce, ale nechtějí se jím, vzhledem ke své specializaci, zabývat.

Jiří Doubrava:
V takovém vztahu jde i o stabilitu. V jednotlivém případě je možné nakoupit výrobek od kohokoliv, kdo jej umí v daný okamžik dodat nejlevněji. V dlouhodobějším vztahu, kdy vyrábíme armatury podle zákazníkovy dokumentace, si vzájemně odkryjeme karty, porovnáme si výrobní náklady, technologické časy atd. a rovněž je odsouhlasena míra našeho zisku. Otevřená diskuze nám pomáhá snižovat náklady, urychlovat vývoj a výrobu, zdokonalovat technické poradenství atp. A to nejen v našem zájmu, ale současně i partnera. Partner ví, že výrobci, kteří snižují ceny až na samu podstatu, na trhu nevydrží a v jejich ochotě držet vysokou kvalitu se mohou objevovat trhliny. To také není v jeho zájmu.

Vlastimil Dytrt:
Srovnávání našich a cizích výrobních časů bylo potvrzením potřeby je trvale snižovat. Kromě změny výrobních technologií se tento proces týká i organizace výroby. Proto jsme začali využívat software JDA Factory Planner, který používá například americký automobilový průmysl. V podstatě pracuje metodou kritické cesty, tedy poskládá za sebou výrobní časy jednotlivých operací a výsledkem je čas, za který nejdříve jsme schopni požadovaný výrobek dodat. V roce 2007 jsme začali unikátně v našem oboru využívat informační systém Helios Green, který pracuje s databází výrobků, polotovarů a spolupracuje právě JDA Factory Planner. Po detailní analýze našich skladů a výrobních procesů jsme sami byli částečně překvapeni zjištěním, že pracujeme s přibližně 40 000 skladovými položkami. Cíleně a optimálně řídit jejich pohyb není v lidských silách. Přitom pro rychlou reakci na poptávku potřebujeme mít na skladě různé polotovary, a to někdy i v různém stadiu rozpracovanosti, ze kterých výrobek skládáme. Typickým příkladem může být kompletní válcová kuželka regulačního ventilu s vyřezanými otvory pro různé charakteristiky regulace nebo jen rozpracovaná kuželka bez otvorů.

Jiří Doubrava:
Obchod do výroby předává požadavek na již objednané výrobky a současně s přiměřenou pravděpodobností předvídá poptávku. Software pak pomáhá stanovovat potřebu výroby polotovarů při optimálním využití ­výrobní kapacity a vytváří předpoklad, aby zákazníci na své výrobky čekali co nejméně. U běžných objednávek jde o lhůty okolo dvou týdnů. Uspokojujeme ale i urgentní objednávky do dvou dnů, přestože narušují běžný proces výroby. V podstatě jde jen o to, zda jsou na skladě montáže potřebné polotovary pro jejich smontování. Regulační ventily jsou totiž montovány až na konkrétní objednávku, protože variabilita regulačního ventilu je, z hlediska kombinace Kv hodnoty, charakteristiky, ucpávky, sedla, kuželky a použitého pohonu, obrovská. Pro představu, v jedné světlosti regulačního ventilu je možné poskládat až okolo tisíce možných kombinací.

Josef Hodboď, Topin:
Mohli byste stručně charakterizovat velikost společnosti?

Vlastimil Dytrt:
Zaměstnáváme okolo 250 lidí a máme 6 dceřiných společností se zaměřením na obchod včetně technické podpory na Slovensku, v Německu, Polsku, Bulharsku, Rusku a Kazachstánu. V dalších zemích máme přímé partnery. Největším odbytištěm je Evropská unie a Rusko. S trochou nadsázky lze říci, že prostřednictvím výroby pro další výrobce se podílíme i na tradiční, a ve světě oceňované, německé kvalitě. Naše výrobky jsou prostřednictvím přímého exportu i v různých koutech světa, včetně pro nás exotických zemí jako jsou Filipíny, Bangladéš, Venezuela a Kuba.

Josef Hodboď, Topin:
Pro přímé kontakty je většinou prvním impulzem setkání na veletrhu. Vzpomínám si na moje první setkání se společností LDM v pavilonu Sigma na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu, myslím, že v roce 1992.

Jiří Doubrava:
Pavilon Sigma na brněnském výstavišti již není a nomenklatura armatur pro energetiku a průmysl z veletrhu MSVB prakticky vymizela. My jsme na MSVB byli naposledy v roce 2001. Dále jsme byli pravidelní vystavovatelé v prvních letech boomu veletrhu Pragotherm, později Aqua-therm, až do roku 2008, do požáru Průmyslového paláce. Bohužel jsme tuto aktivitu zatím neobnovili kvůli nízkému zájmu ostatních vystavovatelů z našeho oboru. Stěžejní je pro nás nyní Achema ve Frankfurtu nad Mohanem, veletrh pro chemický průmysl a technologie s jeho silně zastoupenou nomenklaturou armatur a nyní velmi rychle expandující veletrh Valve World v Düsseldorfu. Oba jsou sice v Německu, neběží každoročně, ale scházejí se na nich nejvýznamnější výrobci oboru. Zkusili jsme také výstavu Russia Power v Moskvě. Jako obchodní ředitel, rovněž tak i osobně, vnímám současnou českou veletržní situaci v oboru velmi smutně. Obchod, to nejsou jen čísla, peníze, ale i osobní kontakty lidí, osobností oboru. Prostředí veletrhů má pro jejich podporu, i v době internetu, stále velký význam, jak dokazují zahraniční zkušenosti.

Josef Hodboď, Topin:
Děkuji za rozhovor.