Pitná voda, olovo a vodovody – podruhé
Zatímco v sousedním Německu se s příkladnou důkladností řeší, jak vytvořit pro řemeslo, instalační a projekční firmy podmínky, aby měly jistotu při své práci, tak v Česku panuje, jak se hezky česky říká, ticho po pěšině.
O čem že je řeč? O tom, že skončilo přechodné období dané vyhláškou č. 252/2004 Sb., ze dne 22. dubna 2004, které se týká snížení hygienického limitu na obsah olova v pitné vodě. Pro ukazatel „olovo“ již není platný hygienický limit 25 mikrogramů na litr, ale od 24. prosince 2013 limit více než dvojnásobně nižší, a to 10 mikrogramů na litr. Pro zopakování skutečností, v § 8, Místa splnění požadavků na jakost pitné a teplé vody, odst. (1), se uvádí, že hygienické limity ukazatelů jakosti pitné vody musí být dodrženy:
„a) u pitné vody, která je dodávána z rozvodné sítě, v místě uvnitř budovy nebo na pozemku, kde pitná voda vytéká z kohoutků určených k odběru pro lidskou spotřebu.“
Na tuto skutečnost jsme upozornili v článku Pitná voda, olovo a fitinky, Topin č. 4/2014.
Z právního pohledu na výše uvedené vyplývá, jak dokazuje evropská praxe, že pro splnění limitu se nelze odvolávat jen na certifikáty výrobků, že jsou vhodné pro styk s pitnou vodou, ale rozhodující je skutečnost zjištěná v místě kontrolního odběru pitné vody. Tento odběr navíc nesmí být prováděn po předchozím proplachu potrubí!
Snížení limitu obsahu olova v pitné vodě jednoznačně reaguje na výskyt stagnace vody v potrubí, kdy se do ní může vyloučit z konstrukčních materiálů vnitřního vodovodu více olova, než je hygienicky přípustné. V současnosti je zcela běžné, že objekty nejsou plně obsazené, pitná voda neprotéká vnitřním vodovodem v projektovaném množství a za takových podmínek, ze kterých se vycházelo při stanovení předchozího, mírnějšího limitu koncentrace olova. Jako řešení se nabízí buď řízené proplachování všech částí vnitřního vodovodu nebo použití takových prvků pro konstrukci vnitřních vodovodů, které riziko vyluhování olova v nadměrné míře neumožní. O nutnosti eventuální výměny olověných částí rozvodu pitné vody již ani nelze diskutovat a i s tímto záměrem bylo možné v Česku ještě počátkem roku 2014 získat na výměnu olověného potrubí dotaci.
Tím, že evropská legislativa obecně nepředepisuje jak má být limitní hodnota obsahu olova pod 10 µg Pb·l–1 zajištěna, vznikla právně méně určitá situace týkající se dvou různých subjektů. V Německu si pomohli tím, že limit 10 µg Pb·l–1 rozdělili na půlku, 5 µg Pb·l–1 nechali pro dodavatele pitné vody a zbylých 5 µg Pb·l–1 na pokrytí výluhů z materiálů použitých ve vnitřním vodovodu.
Obr. 1 • Rozdělení odpovědnosti za dodržení limitu 10 µg Pb·l–1 v Německu
Snaha dát odborné praxi jistotu vede v Německu k sestavení tzv. pozitivního seznamu vhodných materiálů pro konstrukční prvky vnitřních vodovodů. Mezi ně patří nejen fitinky, ale i ventily, těla vodoměrů, filtrů, výtokových směšovacích baterií atd., jejichž povrchu se pitná voda dotýká.
Slitiny mědi a zinku
Za jednoznačně bezproblémové jsou posuzovány materiály, které olovo vůbec neobsahují. Takovým je slitina CuZn21Si3P, označovaná CW724R. Jde o mosaz (slitina mědi Cu a zinku Zn) obsahující dále křemík Si a fosfor P. Jde o nově vyvinutou slitinu, která pro svůj nulový obsah olova splňuje všechny celosvětově známé hygienické limity. Její výhodou je vynikající odolnost proti korozi, ke které se přidávají vysoká pevnost a lomová houževnatost plně srovnatelné například s vlastnostmi červeného bronzu.
Proto CW724R dává instalační praxi maximální jistotu při realizaci instalací s vysokou technickou úrovní.
Na nový, hygienický, typ přešla Sanha ze slitiny CW6017N (CuZn40Pb2), která je nyní vyhrazena pro použití především v průmyslu, vytápění atp. Tento typ fitinků je v ČR dostupný v obchodní síti odborných velkoobchodů.
Za vedoucími, zcela bezolovnatými, materiály se nachází slitiny s redukovaným obsahem olova. Například CW 725R (CuZn33Pb1AlSiAs), jejíž předností je zejména velká podobnost s dosud běžně používanou slitinou CW 602N s její dobrou zpracovatelností při výrobě a korozivzdorností, se řadí do standardu. Přídavek malého množství hliníku v kombinaci s křemíkem vytváří na plochách ve styku s vodou vrstvu oxidů, která významně omezuje vyplavování olova do pitné vody. Proto lze i s touto slitinou splnit nový hygienický požadavek.
Výrobky ze slitiny CW 602N (CuZn36Pb2As), která patřila do skupiny standardních materiálů, byly podrobeny dlouhodobému testu trvajícímu přes 104 týdnů ve spolupráci s Institut für Korrosionsschutz Dresden. Na základě nepříznivého výsledku byla tato slitina, s ohledem na sklon k odzinkování, ze seznamu doporučených materiálů v Německu vyřazena. V Česku je zatím podle dostupné informace povolena s obsahem olova do 2,2 % a jedovatého arzenu do 0,1 %.
Seznam doporučených slitin
Cílem pozitivního seznamu slitin, tzv. Liste der Trinkwasserhygienisch geeigneten metallenen Werkstoffe pod záštitou Spolkového úradu pro životní prostředí (Umweltbundesamt, proto UBA Liste), je dát doporučení k jejich používání v instalační praxi vnitřních vodovodů. A to nejen dát jistotu z hlediska hygienických parametrů, ale též s ohledem na technickou vhodnost, například vzájemných kombinací materiálů atp. Sestavování seznamu nepředstavuje ukončený proces. V dalších letech bude modifikován podle zlepšujících se vlastností slitin. Jde o to, aby seznam věrně zachycoval současný stav techniky v jeho plném vztahu k zákonům, nařízením, vyhláškám.
Současný stav v ČR charakterizoval dne 24. 2. 2015 Ing. Jakub Vrána po předchozí poradě s dalšími odborníky v TNK 94 takto:
„V aktuálním znění vyhlášky č. 409/2005 Sb. je v § 9. uvedeno:
(1) Požadavky pro výrobu výrobků z kovových materiálů přicházejících do přímého styku s vodou
splňují pro jednotlivé druhy výrobků následující kovy a slitiny
Dále v odstavci d):
Slitiny mědi, a to mosaz a mosaz odolná vůči odzinkování, jako například CuZn39Pb3 (CW614N),
CuZn40Pb2 (CW617N), CuZn36Pb2As (CW602N) neobsahující více než 2,2 % olova a 0,1 % arzenu; dále bronz
jako např. CuSn10-C (CC480K), CuSn3Zn8Pb5-C (CC490K), CuSn5Zn5Pb5-C (CC491K) neobsahující více než 3,0 %
olova a 0,6 % niklu, které však mohou být použity jen pro výrobu tvarovek a armatur.
Z tohoto pohledu tedy zatím ke změně nedochází. Ale není nám známo, jak bude konkrétně reagovat SZÚ ve vztahu ke skutečnosti snížení limitu olova v praxi. Neboť jak je zřejmé, i při dodržení vyhlášky č. 409/2005 Sb., § 9, může být v některých případech překročen.“
Upraveno podle Gütegemeinschaft Messing-Sanitär (GMS) e.V.