Odvodnění mezistřešního žlabu

instalace a montáž

Otázky 3/2023

Otázka:

Dobrý den,

v současné době realizujeme přístav­bu jedné z hal a vzniká nám zde me­zistřešní žlab, ze kterého potřebujeme odvést srážkovou vodu. Návrh odvod­nění nám vypracovala firma, která do­dává odvodňovací systém, ale nejsme schopni se s ní domluvit na praktic­kých úpravách jejich návrhu.

Na jedné ze starších hal máme za­atikový žlab s pěti střešními vtoky DN 50. Tyto vtoky ústí do sběrného potrubí průměru cca 70 mm, na kte­ré navazuje svislé odpadní potrubí o stejném průměru zaústěné do ven­kovní dešťové kanalizační šachty. Funguje to absolutně bez problému. Vycházíme proto z úvahy, že když to jde na staré hale, mělo by to fungo­vat i na novém mezistřešním žlabu.

Technik firmy nám ale tvrdí, že žlab je příliš krátký a střešní vtoky DN 50 nemohou být příliš blízko u sebe, pro­tože by si navzájem odebíraly vodu a nezaplnily by se k nastartování podtlakového systému. Proto nám odmítá dodat systém se třemi vtoky.

Jsem přesvědčen, že režim „nena­startování podtlaku“ funguje i na vtocích s větší vzájemnou roztečí v případě slabého deště. V okamži­ku, kdy bude déšť tak silný, že voda ve žlabu nastoupá, je pak už jedno, jak daleko jsou vtoky od sebe, když budou mít dostatečnou hladinu vody na jejich plný průtok.

Tento náš argument však dodavatel systému neakceptuje a argumentuje „softwarovými výpočty“. Nový mezi­střešní žlab má i nouzový přepad v podobě „chrliče“, takže žlab nikdy nemůže přetéct! Jde jen o to, aby bez­pečnostní přepad nechrlil příliš často.

Odpověď:

Z otázky vyplývá, že zřejmě došlo k vzájemnému nepochopení staveb­níka a technického zástupce doda­vatele podtlakového systému. Při návrhu podtlakového systému od­vodnění střech je nutné respektovat technické zásady a hydraulické po­žadavky tak, aby navržený systém zajistil bezpečné odvedení srážko­vé vody ze střechy. Počet střešních vtoků se navrhuje v závislosti na je­jich průtočné kapacitě a na velikosti odvodňované plochy střechy.

U podtlakových systémů dochá­zí k úplnému zaplnění potrubí při výpočtovém průtoku. Ležaté po­trubí podtlakového odvodnění je vedeno pod střechou s nulovým spádem. Střešní vtoky pro podtla­kové systémy jsou konstruovány tak, že při určitém vzdutí srážko­vé vody na střeše nedochází k na­sávání vzduchu do potrubí. Úplné­ho zaplnění potrubí podtlakového systému se dosáhne hydraulickým nadimenzováním celého odvodňo­vacího systému.

Podtlak v potrubí podtlakového systému je zajištěn výškovým roz­dílem mezi střešním vtokem a na­pojením na gravitační kanalizaci s částečným plněním potrubí vo­dou. Tento podtlak pak odsává srážkovou vodu z ležaté části potrubí vedené pod střechou. Dimenze po­trubí jsou hydraulickým výpočtem stanoveny tak, aby rychlost prou­dění srážkové vody v jednotlivých úsecích celého systému byla nejmé­ně 0,7 až 1,0 m.s­^-1. Díky této rychlos­ti je zajištěno, že se v ležatém po­trubí nebudou usazovat odplavené nečistoty ze střechy.

Z uvedeného vyplývá, že u podtla­kového systému není možné si li­bovolně měnit počet vtoků a jejich rozmístění, případně trasy vedení potrubí, ale je nutné respektovat návrh dodavatele podtlakového systému. Případné změny na navr­ženém systému odvodnění střechy (změna trasy vedení potrubí, počet střešních vtoků) je vždy nutné ově­řit hydraulickým výpočtem dodava­telem systému.

Podle ČSN 75 6760 Vnitřní kanaliza­ce musí být zajištěno nouzové od­vádění srážkové vody z plochých střech s atikami a mezistřešími žla­by, kdy střešní vtoky nestačí odvá­dět srážkovou vodu z důvodů přetí­žení odvodňovacího systému nebo ucpání vtoků. Nouzové odvodně­ní by však nemělo nahrazovat ne­dostatečně nebo špatně navržený hlavní systém odvodnění.

Odpovídal: Ing. Miroslav Hartl, specialista TZB, autorizovaný inženýr pro techniku prostředí, Praha; člen redakční rady Topenářství instalace