Dimenzování vnitřních vodovodů – 1. část: Stanovení výpočtového průtoku

Problematika dimenzování vnitřních vodovodů, a stanovení výpočtového průtoku, je v dnešní době velmi živé a často diskutované téma. Článek výstižně prezentuje podrobný pohled na stanovení výpočtového průtoku vnitřních vodovodů.
Hlavním odrazovým můstkem autora však není pouze standardní pohled na ­výpočtové metody, ale velmi pěkné a názorné srovnání výpočtové metodiky v různých státech Evropy. Autor velmi podrobně mapuje a komplexně srovnává ­aktuální předpisy a normy ve vybraných evropských státech a v USA.
Metodika hodnocení se závěrečným komentářem je velmi výstižná, ukazuje na vysokou erudovanost autora a jím řešené problematiky.

Recenzentka: Ilona Koubková

1 Úvod

Potrubí a jiná zařízení vnitřního vodovodu musí být dimenzována tak, aby i u nejvyššího a nejvzdálenějšího odběrného místa byl zajištěn dostatečný přetlak a průtok vody. Dimenzování přívodního (rozvodného) potrubí vnitřního vodovodu se skládá z následujících kroků:

• stanovení výpočtového průtoku v jednotlivých úsecích potrubí, vodoměrech a jiných napojených zařízeních;
• předběžného návrhu průměru jednotlivých úseků potrubí;
• stanovení tlakových ztrát v potrubí a jiných zařízeních (alespoň v trase od napojení vodovodní přípojky na vodovodní řad k nejvzdálenější a nejvyšší výtokové armatuře);
• hydraulického posouzení navrženého přívodního potrubí.

Tento článek se zabývá stanovením výpočtového průtoku v přívodním (rozvodném) potrubí vnitřního vodovodu a je 1. částí série tří článků, které seznamují čtenáře se všemi kroky dimenzování přívodních (rozvodných) potrubí vnitřních vodovodů.

2 Stanovení výpočtového průtoku

Při dimenzování vnitřních vodovodů je důležité správné stanovení výpočtového průtoku v přívodním potrubí. Důležitou veličinou pro stanovení výpočtového průtoku je průtok výtokovou armaturou, nazývaný v ČSN 75 5455 jmenovitým výtokem, který nemusí být maximálním průtokem výtokovou armaturou, protože při běžném používání většiny výtokových armatur se maximální průtoky téměř nevyskytují. Základem pro stanovení hodnoty jmenovitého výtoku je průtok výtokovou armaturou při jejím běžném používání, který může být korigován podle doby trvání odběru a současnosti používání u příslušné výtokové armatury. Porovnání průtoků výtokovými armaturami podle různých norem je uvedeno v tabulce 1. Dalším důležitým údajem je současnost použití výtokových armatur, která je v různých druzích budov různá. Při znalosti průtoků výtokovými armaturami a současnosti použití výtokových armatur je možné stanovit výpočtové průtoky v přívodním potrubí vnitřního vodovodu.

V různých zemích se používají různé výpočtové metody. Tyto metody jsou založeny na teorii pravděpodobnosti, na výsledcích měření špičkových průtoků v potrubí nebo na kombinaci obou postupů. Pro zjednodušení výpočtu jsou u některých výpočtových metod, výtokové armatury charakterizovány výtokovými jednotkami.

2.1 Metoda založená na teorii pravděpodobnosti

Metodou stanovení výpočtového průtoku na základě teorie pravděpodobnosti se zabýval např. Roy B. Hunter v USA, který ji publikoval v roce 1940 [2]. Výsledkem výpočtů bylo stanovení počtu odběrných míst, které jsou současně v provozu, v závislosti na:

• celkovému počtu výtokových armatur zásobovaných příslušným úsekem potrubí;
• době trvání jejich použití;
• době mezi jednotlivými použitími.

Příklady Hunterova stanovení počtu odběrných míst, která jsou současně v provozu, v závislosti na jejich celkovém počtu, jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3. Z tabulek je jasně patrný vliv doby trvání výtoku vody v odběrných místech na současnost jejich použití. Na základě počtu výtokových armatur, které jsou současně v provozu, a jejich průtoku, stanovil Hunter význam, jaký mají na „zatížení“ potrubí průtokem vyjádřený ve výtokových jednotkách, které označil FU (fixture units). Menší současnost použití výtokových armatur v obytných budovách, způsobenou jejich umístěním v koupelnách používaných zpravidla jen jednou osobou, zohlednil Hunter stanovením hodnoty FU pro koupelnovou skupinu tvořenou např. záchodovou mísou, umyvadlem a vanou nebo sprchou. Hodnota FU pro koupelnovou skupinu je rovna součtu FU výtokových armatur, které se v ní nachází, dělenému dvěma. Hodnoty FU byly v pozdější době přehodnocovány a upravovány [3], viz 2.3.7.

2.2 Metoda založená na výsledcích měření

Metoda založená na vyhodnocení měření špičkových průtoků se používá v Německu. Tato metoda spočívá v sy­stematickém měření průtoků v různých budovách (bytové domy, administrativní budovy, hotely, školy apod.). Podle změřených špičkových průtoků v budovách s různým počtem zařizovacích předmětů, zakreslených do grafu, se stanoví křivka, která vyjadřuje závislost výpočtového průtoku na součtu jmenovitých výtoků (obrázek 1). Ukázka měření průtoků je uvedena na obrázcích 4 a 5. V nedávné době byly tyto křivky při revizi německé normy DIN 1988-3 upravovány [4].

Obr. 1 • Křivka závislosti výpočtového průtoku Q_D na součtu jmenovitých výtoků SQA podle změřených hodnot špičkových průtoků vyznačených tečkami

Výpočtový průtok v určitém úseku potrubí se stanoví podle součtu jmenovitých výtoků odběrných míst, které tento úsek zásobuje vodou. Křivky závislosti výpočtového průtoku na součtovém průtoku mají podle nové DIN 1988-300 rovnici:

kde

• Q_D je výpočtový průtok [l/s];
• Q_A – jmenovitý výtok [l/s], viz tabulku 1;
• a, b, c – konstanty závislé na druhu budovy.

Konstanty a, b, c mají hodnoty uvedené v tabulce 4, zpracované podle DIN 1988-300. Rovnice je platná v intervalu 0,2 £ SQ_A £ 500 l/s.

Tab. 4 • Konstanty a, b, c pro různé budovy

2.3 Metody stanovení výpočtového průtoku používané v různých zemích

Vzhledem k rozdílným tradicím se v různých zemích výpočtový průtok stanovuje různými metodami. V následujících odstavcích jsou uvedeny informace o metodách používaných v České republice, evropské normě, ve Švýcarsku, v Nizozemí, Francii, Finsku, Velké Británii a Spojených státech amerických.

2.3.1 Stanovení výpočtového průtoku v České republice

Metoda stanovení výpočtového průtoku, uvedená v ČSN 75 5455, byla v bývalém Československu zavedena na počátku 60. let 20. století a dodnes se v České republice i na Slovensku, po určitých úpravách, používá. Jedná se o způsob výpočtu, který vychází z výsledků a rozborů získaných empirickými a statickými metodami a zkušeností. Vztah (2) vychází z metody publikované v [5]. Metoda používaná v České republice vyjadřuje jednoduchými výpočtovými vztahy závislost výpočtového průtoku na počtu výtokových armatur (odběrných míst) s určitými hodnotami jmenovitých výtoků. Podle předpokládané současnosti použití odběrných míst jsou budovy rozděleny do tří skupin.

Výpočtový průtok Q_D [l/s] v přívodním potrubí se stanoví podle vztahů:

• a) pro rodinné domy, bytové domy, administrativní budovy, jednotlivé prodejny (s rovnoměrným odběrem vody pouze k osobní hygieně zaměstnanců a úklidu) a hygienická zařízení pro jeden hotelový pokoj

• b) pro ostatní budovy s převážně rovnoměrným odběrem vody, např. hotely, restaurace, obchodní domy a jesle

• c) pro budovy nebo skupiny zařizovacích předmětů, u kterých se předpokládá hromadné a nárazové použití výtokových armatur, např. hygienická zařízení průmyslových závodů, veřejné lázně

kde

• Q_A – jmenovitý výtok [l/s] podle tabulky 1;
• f – součinitel výtoku podle tabulky 6;
• j – součinitel současnosti odběru vody podle tabulky 6;
• n – počet výtokových armatur (zařizovacích předmětů) stejného druhu (počet tlakových splachovačů záchodových mís n se do vztahu (2) dosazuje podle tabulky 5);
• m – počet druhů výtokových armatur (odběrných míst).

Výpočtový průtok je ve vztahu (2) dán druhou odmocninou ze součtu druhých mocnin jmenovitých výtoků. Jak je patrné ze vztahů (3) a (4), je výpočtový průtok dán součtem dílčích výpočtových průtoků pro různé druhy výtokových armatur (odběrných míst).

1) Pro zde neuvedené zařizovací předměty f = 1.
2) U potrubí zásobujících pouze nádržkové splachovače f = 1.

2.3.2 Stanovení výpočtového průtoku podle evropské normy ČSN EN 806-3 a ve Švýcarsku

V ČSN EN 806-3 je uvedena zjednodušená metoda dimenzování potrubí vnitřních vodovodů. Tato metoda je převzata ze švýcarského předpisu pro vnitřní vodovody W3. Vzhledem k uvažované současnosti použití odběrných míst je tato metoda použitelná jen v některých budovách (zejména obytných, a popř. administrativních), kde se předpokládá tzv. běžná instalace. Pro zjednodušení výpočtu jsou v této metodě zavedeny výtokové jednotky označované LU. Hodnota výtokových jednotek je desetinásobkem jmenovitého výtoku příslušného odběrného místa (tabulka 7).

a) Pro jiné pračky podle údajů výrobce.
b) Výpočtový průtok v potrubí k tlakovým splachovačům záchodových mís nelze touto metodou stanovit.

Výpočtový průtok v určitém úseku potrubí se stanoví podle součtu výtokových jednotek odběrných míst, které tento úsek zásobuje vodou (obrázek 2). Hodnoty výtokových jednotek platí zvlášť pro studenou i teplou vodu a v místě odbočení potrubí studené vody k ohřívači se výtokové jednotky pro studenou vodu sčítají s výtokovými jednotkami pro teplou vodu. Při revizi švýcarského předpisu W3 byly hodnoty výtokových jednotek a křivky pro stanovení výpočtového průtoku ko­rigovány na základě vyhodnocení ­výsledků měření prováděných v roce 2010 na více než 30 objektech v regionech Basilej a Curych (tabulka 7 a rovnice (5)).

Křivka závislosti výpočtového průtoku na součtovém průtoku je po korekci v novém předpisu W3 dána rovnicí:

kde

• Q_D je výpočtový průtok [l/s];
• Q_A – jmenovitý výtok [l/s] (hodnota výtokových jednotek dělená deseti).

Rovnice je platná, pokud: 0,3 £ SQ_A £ 300 l/s.

Pro interval 0,5 až 15 l/s (pokud potrubí zásobuje výtokovou armaturu na zahradě nebo v garáži) je křivka závislosti výpočtového průtoku na součtovém průtoku po korekci W3 dána rovnicí:

2.3.3 Stanovení výpočtového průtoku v Nizozemí

V Nizozemí se výpočtový průtok stanovuje podle předpisu WB 2.1 C. Pro zjednodušení výpočtu jsou v této metodě pro odběrná místa, kromě tlakových splachovačů, zavedeny výtokové jednotky označované TE. Pro tlakové splachovače záchodových mís nebo pisoárů se používají tzv. splachovací jednotky označované SE. Jedna výtoková jednotka TE odpovídá jmenovitému výtoku 0,083 l/s. Jedna splachovací jednotka SE odpovídá jmenovitému výtoku 0,417 l/s. Hodnoty výtokových nebo splachovacích jednotek pro různá odběrná místa jsou uvedeny v tabulce 8.

Obr. 2 • Křivky závislosti výpočtového průtoku na počtu výtokových jednotek podle ČSN EN 806-3; 1 – výpočtový průtok Q_D, 2 – počet výtokových jednotek LU, 3 – největší jednotlivé hodnoty výtokových jednotek LU_max

V bytových a rodinných domech se výpočtový průtok Q_D [l/s] stanoví podle vztahu:

kde

• STE je součet výtokových jednotek;
• SSE – součet splachovacích jednotek;
• Q_C – trvalý průtok [l/s].

V hotelech se doporučuje [6] zvětšit výpočtový průtok stanovený podle součtu výtokových jednotek o 40 až 70 %.

V administrativních budovách [6] se výpočtový průtok Q_D [l/s] stanoví podle vztahů:

• při použití nádržkových splachovačů na záchodech

• při použití tlakových splachovačů na záchodech

kde z je počet zaměstnanců.

V domovech pro seniory [6] se výpočtový průtok Q_D [l/s] stanoví podle vztahu:

V pečovatelských domovech [6] se výpočtový průtok Q_D [l/s] stanoví podle vztahu:

kde b je počet lůžek.

2.3.4 Stanovení výpočtového průtoku ve Francii

Francouzská metoda stanovení výpočtového průtoku je uvedena v normě NF P40-202 (ref DTU 60.11) [7]. Podobná metoda je jednou z metod stanovení výpočtového průtoku používaných v Itálii. Výpočtový průtok Q_D [l/s] v určitém úseku potrubí se pro odběrná místa, kromě tlakových splachovačů záchodových mís, stanovuje podle vztahu

kde

• SQ_A je součet jmenovitých výtoků [l/s];
• Y – součinitel současnosti použití zařizovacích předmětů zásobovaných vodou tímto úsekem.

Pokud se v bytovém domě vyskytuje více automatických praček, uvažuje se ve výpočtu jen jedna.

Součinitel současnosti Y pro 6 a více odběrných míst se v bytových domech stanoví podle vztahu:

kde n je počet odběrných míst zásobovaných příslušným úsekem potrubí.

Pro hotely doporučuje předpis DTU 60.11 násobit součinitel současnosti, stanovený podle vztahu (13), číslem 1,25 a pro ostatní budovy stanovit součinitel současnosti individuálně. Pro školy, kasárna, tělocvičny a restaurace doporučuje literatura [8] násobit součinitel současnosti, stanovený podle vztahu (13), číslem 2,0. Při použití výtokových armatur se samočinným uzavíráním v hygienických zařízeních tělocvičen, internátů, kasáren, věznic a kempinků doporučují jejich výrobci [9], [10] násobit součinitel současnosti, stanovený podle vztahu (13), číslem 2,5 nebo, při velké současnosti používání více než 9 výtokových armatur (zejména sprch) na stadionech a plaveckých bazénech, uvažovat součinitel současnosti Y = 0,6 až 0,7. V Itálii, kde se používá podobná metoda, se součinitel současnosti stanovuje podle grafu [11].

Výpočtový průtok Q_DRCH [l/s] pro tlakové splachovače záchodových mís se stanoví podle vztahu

kde

• Q_A je jmenovitý výtok tlakového splachovače [l/s], viz tabulka 1;
• n_RCH – počet tlakových splachovačů, které mohou být současně v činnosti, podle tabulky 9.

Při dimenzování úseků potrubí, které zásobují tlakové splachovače a ostatní výtokové armatury, se výpočtové průtoky Q_D a Q_DRCH sečtou.

Při navrhování průměrů potrubí u malých vnitřních vodovodů (v rodinných domech nebo v případech, kdy potrubí zásobuje méně než šest výtokových ­armatur) se používá zjednodušená metoda dimenzování.

2.3.5 Stanovení výpočtového průtoku ve Finsku

Finská metoda pro stanovení výpočtového průtoku je uvedena v části D1 Národního stavebního řádu Finska [1]. Podobná výpočtová metoda se používá také v Dánsku. Výpočtový průtok Q_D [l/s] v určitém úseku potrubí se stanovuje v závislosti na součtu jmenovitých výtoků, které tento úsek potrubí zásobuje vodou podle vztahu:

kde

• q_N1 je standardní jmenovitý výtok pro dimenzování potrubí [l/s];
• q_m – střední průtok ve více zásobovaných odběrných místech [l/s];
• SQ_A – součet jmenovitých výtoků [l/s];
• A – koeficient zohledňující možnost překročení výpočtového průtoku;
• q – pravděpodobnost standardního jmenovitého výtoku q_N1 ve výtokových armaturách s největším průtokem.

Pro stanovení výpočtových průtoků v obytných budovách, školách, hotelech, nemocnicích a dalších podobných budovách se veličiny ve vztahu (15) volí takto:

• q_N1 = 0,2 l/s, (není-li vana), popř. 0,3 l/s (vana)
• q_m = 0,2 l/s
• q = 0,015
• A = 3,1

Protože výpočet podle vztahu (15) je pracný, je v [1] pro stanovení výpočtového průtoku uveden graf i tabulka.

2.3.6 Stanovení výpočtového průtoku ve Velké Británii

Ve Velké Británii se pro stanovení výpočtového průtoku podle BS 6700 po­užívají výtokové jednotky označované LU. Každému odběrnému místu je přiřazena hodnota výtokových jednotek (viz tabulka 10).

Výpočtový průtok v určitém úseku potrubí se stanovuje podle grafu (obrázek 3) v závislosti na počtu výtokových jednotek odběrných míst zásobovaných vodou tímto úsekem. Hodnoty výtokových jednotek se po­užívají zvlášť pro studenou a teplou vodu, v místě odbočení potrubí studené vody k ohřívači se výtokové jednotky studené vody sčítají s výtokovými jednotkami teplé vody. Metoda není ­použitelná v budovách s intenzivním po­užíváním, např. v divadlech a konferenčních centrech, kde je nutné stanovit výpočtový průtok individuálně.

2.3.7 Stanovení výpočtového průtoku v USA

Nejpoužívanější metoda stanovení výpočtového průtoku v USA byla Hunterova metoda, při které se výpočtový průtok stanovuje podle součtu hodnot výtokových jednotek (FU) přiřazených jednotlivým odběrným místům. Protože se od doby odvození této metody výtokové armatury změnily, došlo ve Stevensově technologickém institutu k její úpravě [3]. Upravená výpočtová metoda se nazývá metodou Stevensovou, a rovněž používá výtokové jednotky. Stevensova metoda rozděluje budovy podle současnosti použití výtokových armatur do čtyř kategorií (viz tabulka 11).

Ostatními budovami se v tabulce rozumí především budovy komerční. Budovami s velkou současností použití zařizovacích předmětů se rozumí školy, stadiony, divadla apod. nejedná se však o budovy s nárazovým použitím zařizovacích předmětů (hromadné sprchy v průmyslových závodech nebo pro sportovce). Rozdílná současnost po­užití výtokových armatur je zahrnuta v hodnotě výtokových jednotek. Metoda také zohledňuje nižší současnost používání zařizovacích předmětů při více koupelnách v jednom rodinném domě. Výpočtový průtok v určitém úseku potrubí se odečte z tabulky 12 podle počtu výtokových jednotek. Při určování výpočtového průtoku se zohledňuje, zda daný úsek zásobuje tlakové splachovače záchodových mís. Při dimenzování potrubí, rozvádějícího jen teplou nebo jen studenou vodu ke směšovacím bateriím, se hodnoty výtokových jednotek násobí číslem 0,75.

2.4 Porovnání výpočtových průtoků v bytovém domě stanovených podle různých norem

V tabulce 13 jsou uvedeny výpočtové průtoky v potrubí vnitřního vodovodu v bytovém domě stanovené podle různých norem a předpisů.

Z tabulky 13 je patrné, že podle křivek, které byly upraveny podle německých a švýcarských měření, narůstá výpočtový průtok při velkém počtu bytů výrazně méně, než předpokládají jiné metody výpočtu. Výpočtové průtoky stanovené podle britské normy BS 6700 jsou výrazně vyšší než výpočtové průtoky stanovené podle ostatních norem a předpisů. Je to zřejmě způsobeno tím, že metoda, kterou byly tyto průtoky stanoveny, platí i pro budovy s větší současností použití zařizovacích předmětů a zohledňuje také napojení nízkotlakých vodovodů zásobovaných z otevřené výše položené nádrže.

2.5 Příklady měření špičkových průtoků

V tabulce 14 jsou uvedeny největší špičkové průtoky, které byly změřeny autorem tohoto příspěvku ve spolupráci s Ing. Monikou Ošlejškovou, a jejich porovnání s výpočtovými průtoky podle různých norem.

Poznámky:
1) Průtok studené vody (ústřední příprava teplé vody).
2) Průtok teplé vody (ústřední příprava teplé vody).
3) Vodovod v restauraci není běžnou instalací.
4) Uvedený výpočtový průtok je stanoven podle originálu normy. Při zohlednění českých národních
poznámek činí výpočtový průtok 0,92 l/s.
Vysvětlivky zkratek:
AP – automatická pračka, DJ – dřez, DJEO – dřez s přepadovým elektrickým ohřívačem, PM – pisoárová mísa s ručně ovládaným tlakovým splachovačem, U – umyvadlo, UEO – umyvadlo s elektrickým přepadovým ohřívačem, VA – vana, WCNS – záchodová mísa s nádržkovým splachovačem.

Z tabulky 14 je patrné, že změřené špičkové průtoky jsou obvykle menší než průtoky výpočtové. Výjimkou je potrubí oddílného vodovodu zásobující pouze nádržkové splachovače (bytový dům „K“), u kterého jsou výpočtové průtoky stanovené podle některých norem menší než špičkový průtok změřený, což ukazuje, že tyto normy s oddílným vodovodem nepočítají. Na obrázcích 4 a 5 jsou uvedeny ukázky průtoků změřených v potrubí vnitřního vodovodu v průběhu dne. Průtoky byly měřeny každou sekundu.

3 Závěr

V průběhu vývoje vnitřních vodovodů byly v různých státech rozpracovány různé metody pro stanovení výpočtového průtoku, které jsou tam ověřeny praktickými zkušenostmi při používání. Rozdílnost výpočtových metod v různých evropských zemích je také jednou z příčin, proč v evropské normě ČSN EN 806-3 chybí podrobná metoda dimenzování potrubí. V současné době vystupují do popředí především hygienická hlediska (malý objem vody v potrubí, co nejmenší stagnace vody). Výpočtový průtok nemá být z hygienických důvodů o mnoho vyšší než špičkový průtok skutečný. Dále bude nutné více pamatovat na oddílné vodovody, jejichž větší použití se předpokládá v souvislosti s rozvojem využívání srážkové nebo vyčištěné šedé vody pro splachování záchodů (šedá voda je splašková odpadní voda bez exkrementů). Protože výpočtová metoda podle ČSN 75 5455 neposkytuje u oddílných vodovodů dobré výsledky, bude nutné provést její dílčí úpravu.

Poděkování

Příspěvek je zpracován v rámci projektu TAČR TA01020311 Využití šedé a dešťové vody v budovách.

Literatura

1. D1 FINLANDS BYGGBESTÄMMELSESAMLING. Fastigheters vatten-och avloppsinstallationer. Föreskrifter och anvisningar 2007.
2. HUNTER, R. B. Methods of Estimating Loads in Plumbing Systems. Building Materials and Structures, report BMS 65. NBS, Washington, 1940.
3. BALLANCO, J.: Back To Basics: Water Pipe Sizing. www.myplumbingportal.com, 2007.
4. RUDAT, K.: Künftige Regeln für die Bemessung von Trinkwasser-Installationen. SBZ 08/2010.
5. KELTING, O.: Richtlinien für die Berechnung der Kaltwasserleitungen in Hausanlagen. Das Gas und Wasserfach. Jahrg. 83,1940, Heft29.
6. PIETERSE-QUIRIJNS, E.J.– BEVERLOO, H.– VAN DER SCHEE, W.: Validation of design rules for peak demand values and hot water use in non-residential buildings. 37th International Symposium CIB W062 on Water Supply and Drainage for Buildings 2011.
7. www.thermexcel.com
8. SANI-WIN Pour le calcul des installations sanitaires sous Windows. www.fisa.fr.
9. Sanitary technical data. Delabie – sanitary fittings.
10. Guide technique d´installations sanitaires. Presto – catalogue general.
11. MANCINI, M.: Tubazioni idrosanitarie UNI 9182 Release 1.1. www.progettazionetermotecnica.it.
12. ČSN EN 806-3 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 3: Dimenzování potrubí – Zjednodušená metoda.
13. ČSN 75 5455 Výpočet vnitřních vodovodů
14. DIN 1988-300 Technische Regeln für Trink­wasser-Installationen – Teil 300: Ermittlung der Rohrdurchmesser; Technische Regel des DVGW
15. Richtlinie für Trinkwasserinstallationen W3. SVGW 2013.
16. Waterwerkblad WB 2.1 A Berekeningsgrondslagen. Volumenstromen en gebruiksdrukken voor tappunten en toestellen. www.infodwi.nl
17. Waterwerkblad WB 2.1 C Berekeningsgrondslagen. Berekening en ontwerpcriteria. www.infodwi.nl
18. NF P40-202 (ref DTU 60.11) Regles de calcul des installations de plomberie sanitaire et des installations ďévacuation des eaux pluviales
19. BS 6700 Specification for design, installation, testing and maintenance of services supplying water for domestic use within buildings and their curtilages

---

Sizing of building water supply systems – part 1

The author describes the sizing of water supply system by different rules. The calculation principle is described and compared with different European standards and rules. Differences are explained. Nowadays especially hygienic design perspectives are highlighted.

Keywords: water supply system, pipe sizing, water service

Pokračování příště