CZT nebo plynová kotelna?

kotle a kotelny

Nejednoznačná formulace českých právních předpisů se nám vloudila i do odpojování od CZT a zřízení si vlastních plynových kotelen. Zákon stanoví povinnost napojení na zdroje CZT, pokud je to technicky možné a ekonomicky přijatelné. A právě ta neurčitost stupně ekonomické přijatelnosti, nebo naopak nepřijatelnosti, nutí úředníky odborů životního prostření, nebo stavebních úřadů, přesouvat zodpovědnost za rozhodnutí na nezávislé odborníky nebo soudní znalce.
Téměř každý odborník v oboru tepelné techniky, a nemusí to být jen soudní znalec, umí porovnat stávající cenu tepla z CZT s cenou tepla z nové plynové kotelny. Stačí mu k tomu vědět investiční náklad a provozní náklady kotelny. A k takové úvaze ho vede i následující článek.

Recenzent: Miloš Bajgar

V poslední době se jako projektant často dostávám do situace, kdy provozovatel objektu požaduje instalaci vlastní plynové kotelny a odpojení od skupinového nebo centrálního zásobování teplem. Důvodem bývá nejčastěji vysoká cena dodávaného tepla, ale i nízká kvalita vytápění nebo dodávky teplé vody, případně neshody se sousedními objekty, napojenými na stejnou výměníkovou stanici.

Požadovaná změna zdroje tepla nepředstavuje, až na výjimky, závažný technický problém, ale její legislativní vyřízení naráží na řadu často nejednotných vyhlášek nebo svérázných názorů dotčených státních orgánů, a to zejména v oblasti životního prostředí, energetické koncepce a ekonomického hodnocení.

A. Ochrana ovzduší

Zákon č. 201/2012 Sb. stanoví v § 16, odst. 7: „Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to pro ni technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem“.

Můžeme teoreticky diskutovat o tom, zda pouhá změna zdroje tepla je skutečně změnou stávající stavby, ale hlavním zdrojem konfliktu bývá většinou formulace „ekonomické přijatelnosti“ připojení na CZT v porovnání s plynovou kotelnou. I když je logické, že důkazní břemeno v otázce ekonomické rozvahy leží na žadateli, často se setkáváme s požadavkem příslušného odboru životního prostředí, nebo stavebního úřadu, na zpracování výše uvedeného posudku „nezávislým znalcem v oboru“ nebo dokonce soudním znalcem.

B. Energetická koncepce

V nedávno minulé době, kdy byla v majetku státu nebo obecních úřadů převážná část bytových objektů i společností vyrábějících teplo a provozujících soustavy centrálního zásobování teplem, byly vytvořeny energetické koncepce, které ukládaly povinnost připojení na CZT, ale zároveň určovaly regulovanou cenu dodávaného tepla (cca 20,– Kč/GJ, což činilo 1 % z tehdejšího průměrného měsíčního příjmu 2000,– Kč).

V současné době je většina společností, provozujících CZT, výhradně soukromých, případně jen s malou účastí státu nebo obecních úřadů a jejich lpění na původní energetické koncepci je čistě podnikatelskou snahou o lepší postavení na trhu s tepelnou energií. Při rozumném přístupu k odběratelům nabízejí tyto společnosti teplo za cenu 550 až 600,– Kč/GJ, což činí cca 2,5 % současného průměrného měsíčního příjmu 24 000,– Kč. Při „nerozumném“ přístupu pak požadují dodavatelé (nebo překupníci) za dodávku tepla až 900,– Kč/GJ, což je téměř dvojnásobek ceny tepla z domovní plynové kotelny.

C. Ekonomické hodnocení

Každý případ změny zdroje tepla je nutné posuzovat individuálně, protože technické podmínky se zejména v oblasti přípojek, odkouření nebo rozsahu stavebních úprav značně liší. Všeobecná metodika ekonomického hodnocení je však odborné veřejnosti dostatečně známá (viz např. článek Ing. Bajgara v Topenářství instalace č. 6/2013).

Pro jednotlivé výkonové oblasti plynových kotelen a jejich způsob provozu lze při doporučených vstupních parametrech určit orientační hodnoty rozhodujících ukazatelů. Protože převažující zájem o přesun z CZT na plynové kotelny se v poslední době týká soukromých nebo družstevních bytových objektů s požadovaným instalovaným výkonem v rozsahu III. kategorie (ČSN 07 0703), uvádím dále pro tyto kotelny orientační ukazatele investičních nákladů a nákladů na výrobu tepla dle dosavadních zkušeností.

Použité vstupní parametry:

• Instalovaný výkon 150 až 500 kW
• Kondenzační kotle s účinností min. 95 %, emisní třída 5
• Zemní plyn s hodnotou 10,5 kWh/m³N v ceně 15,– Kč/m³N (včetně DPH)
• Životnost technologického zařízení (70 % IN) 20 let
• Průměrná meziroční inflace 3 %
• „Odpisy“ pro splácení úvěru nebo návratnost vlastních prostředků 0,056 IN
• Provozní náklady (zemní plyn 75 %,el. energie + servis + odpisy 25 %).

Graf 1 • Investiční náklady

Graf 2 • Měrná cena tepla

D. Závěr

Z výsledků ekonomických propočtů, zobrazených ve výše uvedených grafech jednoznačně vyplývá:

1. Lepších měrných nákladů na výrobu tepla v plynové kotelně lze dosáhnout vhodným přiřazením instalovaného výkonu kotelny požadovanému příkonu objektu a způsobu jeho provozu (roční využití maxima by se mělo pohybovat alespoň v oblasti 1500 až 1800 h/r).
2. I při zahrnutí veškerých nákladů na instalaci a provoz nové plynové kotelny lze dosáhnout měrné ceny vyrobeného tepla v rozpětí 460 až 490,– Kč/GJ.
3. Ekonomicky přijatelná cena pro odběr tepla z CZT je dle místních podmínek 500 až 600,– Kč/GJ. Při vyšší požadované ceně je výhodnější instalovat vlastní plynovou kotelnu s návratností investičních nákladů 3 až 8 let.

Dovětek recenzenta

Nezávislost odborníka na vypracování posudku na odpojení se od CZT bych jako soudní znalec spatřoval v tom, že se nebude jednat o pracovníka dodavatele tepla, dodavatele plynu, firmy dodávající plynové kotelny nebo projektanta, který takovou kotelnu bude následně i projektovat. V tom by se dal spatřovat střet zájmů.

A jak kvantifikovat ekonomickou nepřijatelnost stávající dodávky tepla? Navrhoval bych, aby stávající dodávka tepla byla nepřijatelná v případech, kdy prostá doba návratnosti investice do nové kotelny byla delší, než její životnost.

Odpojování se od CZT bych viděl jen jako počáteční stav dlouhodobějšího výhledu, než si dodavatelé tepla uvědomí, že buď zkrachují, nebo budou muset nabídnout svým klientům lepší služby.

V čem mohou dodavatelé tepla nabídnout lepší služby?

Tím, že budou prodávat teplo přímo svým odběratelům, bez překupníků. Umožní odběratelům tepla přechod na výkonové smlouvy odběru tepla, umožní jim kontrolu a vlastní regulaci 1/4 hodinového maxima odebíraného výkonu, a to z druhého výstupu svých měřičů tepla, nebudou penalizovat vyšší odběr tepla podle nejasných smluvních podmínek. Obnoví dnes již nefunkční tepelné izolace na svém zařízení, obnoví svá tepelná zařízení po době jejich životnosti na základě nejnovějších poznatků. Ne podle schémat platných před padesáti lety.

Uvedou svá tepelná zařízení do plně funkčního stavu takovým způsobem, aby přípojná hodnota odběru tepla byla pro odběratele co nejnižší. Nebo umožní vlastníkům objektu, ne zcela funkční zařízení jim odevzdat do správy, zařízení rekonstruovat a následně i provozovat.

District heating or gas boiler?

Changing the heat source can not be a technical problem. The problems caused by inconsistent regulations and idiosyncratic views of public authorities.

Keywords: district heating, gas boiler, regulations