Číslo: 2/2023
Úvodník
Vážení čtenáři,
jsou tomu právě dva roky, kdy jsme v redakci začali s přípravou devítidílného historického seriálu věnovanému páře a parním kotlům. Čerpali jsme přitom z 9. dílu encyklopedie Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův pražského vydavatele I. L. Kobera z roku 1905.
Odborně zajímavé, srozumitelné, komplexní a systematicky utříděné poznatky o páře si za krátkou dobu získali širokou základnu čtenářů. Potvrdila se tak slova autora naší pravidelné rubriky Střípky z historie Ing. Vladimíra Pavlíčka o tom, že informace z pokrokového Století páry neztratily ani v průběhu mnoha dekád nic ze své aktuálnosti a mohou stále poskytnout řadu užitečných podnětů dnešní generaci technických odborníků.
S razantním ústupem páry ze scény během posledních dvaceti let především díky expanzi zemního plynu a horké vody v oblasti CZT bohužel ubyli kovaní odborníci (projektanti, provozní technici v kotelnách a teplárnách, odborní montéři), kteří páře dokonale rozuměli a mohli své zkušenosti předávat začínajícím kolegům. Pára se také téměř vytratila z výuky na odborných učilištích, středních i vysokých školách – případní zájemci z řad studentů o toto téma jsou odkázáni na samostudium. Stále přitom platí, že kvalitní projektant roste s praxí v délce cca 3 až 5 let, to však pod dozorem a s podporou zkušeného kolegy.
O tom, že pára z odborné praxe projektantů TZB ještě nezmizela a pro řadu provozů je tato teplonosná látka naopak stále nezastupitelná, pojednává recenzovaný článek Ing. Machalce na straně 44. Vracíme se tak naposled k loňskému tradičnímu Školení topenářů, kde tento zajímavý příspěvek zazněl poprvé.
Alena Malátová
malatova@topin.cz