Takto NE – 7. část – Na pomoc praxi
V dnešním pokračování série článků „Takto NE – Na pomoc praxi“, které se zabývají montážními chybami, se budeme věnovat zděným komínovým systémům. Pro uvedené montážní chyby je společnou charakteristikou, že přestože nejsou zřejmé na první pohled, po nějakém čase se negativně projeví. Všechny uvedené příklady jsou z reálné praxe stejně jako i chyby uvedené v předchozích článcích, které v časopisu Topin publikujeme pravidelně.
Nefunkční zadní odvětrání
Na níže uvedených snímcích vidíme nedodržení správného postupu montáže tepelné izolace komínového systému.
Třívrstvé zděné komínové systémy jsou složeny z venkovního pláště, tepelné izolace a komínové vložky, nejčastěji vyrobené z šamotu. Standardní šamot má nasákavost cca 8 %. Vzhledem k celkovému množství použitého materiálu se tak jedná o velký objem vody v komínové vložce. Pro odvod vlhkosti slouží tzv. zadní odvětrání. K tomu jsou určeny kanálky v rozích betonových tvárnic po celé konstrukční výšce komínu. Vlivem změny prostředí dochází k přenosu vlhkosti z šamotové vložky do tepelné izolace. Díky zadnímu odvětrání se vlhkost odvádí z tepelné izolace přirozeným prouděním v kanálcích do ukončovací komínové hlavice a odtud odchází do okolního prostředí. Aby celý systém fungoval správně, je nutné izolaci ukončit cca 10 cm pod horní hranou poslední tvárnice. Pro přirozený odvod vlhkosti je totiž nutný prostor.
Takto ANO – Pouze při správné montáži vzniká prostor pro odvětrání
Na fotografiích je však izolace ukončena na úrovni horní hrany komínové tvárnice, tím pádem k odvětrání nedochází. Veškerá vlhkost proto prostupuje z tepelné izolace do obvodového pláště, kde způsobuje zavlhání stěn komínu.
Otočená izolace v třísložkovém zděném komínu
Přestože existuje celá řada montážních návodů, školení a videoprezentací, stále se objevují případy, kdy nejsou dodrženy zcela logické postupy stavby zděných komínů. Na fotografiích z montáže je vidět, že došlo k otočení lamelové tepelné izolace.
Takto ANO – Jen správně orientovaná lamelová izolace plní svoji funkci
Užší část kónusu by měla správně směřovat ke keramické šamotové vložce. Na uvedeném příkladu je tomu naopak. Z tohoto důvodu vznikají hned dva problémy. Prvním z nich je ztížená montáž, kdy vnější průměr izolace je nutné zmenšit tak, aby ji bylo možno instalovat okolo keramické šamotové vložky. Druhým, mnohem závažnějším problémem je, že mezi lamelami tepelné izolace vzniknou velké mezery, a proto izolace neplní svoji funkci. Oproti předpokládané povrchové teplotě celého systému, kdy se počítá se správnou montáží tepelné izolace, se může povrchová teplota komínu neúměrně zvýšit. To může způsobit materiální škody, v horším případě i požár objektu.
Nedodržení technologických postupů při stavbě
Na fotografii novostavby z podhorské oblasti jsou dva zděné komíny. Na jednom je na první pohled vidět deformace způsobená odlomením celé nadstřešní části a jeho vychýlením mimo svoji osu. Patrné je zde i poškození klempířských prvků, na kterých pravděpodobně celá váha odlomené části visí.
Příčin takovéhoto poškození komínu může být více. Jednou z nich je nedodržení technologických postupů při výstavbě. Při stavbě je vždy nutné dodržet minimální teplotu pro zpracování stavebních hmot. Vlivem mrazu může totiž dojít k vymrznutí záměsové vody, a proto lepicí malta neplní svoji funkci. Další z možností je nedostatečné ukotvení komínu ve střešní konstrukci. Komín působí vlivem silného větru momentovou silou na svoji prostřední část, a ta se může v nejcitlivějším místě ulomit. Další příčinou je chybějící armovací výztuž.
Norma ČSN EN 1858+ A1 Komíny – Konstrukční díly – Betonové komínové tvárnice udává, že přípustná výška volně stojící části komínu smí být 4,5násobkem nejmenší vnější strany komínu. Přestože v tomto konkrétním případě byla pravděpodobně podmínka splněna, mohlo se stát, že vlivem větrného zatížení společně s masivní sněhovou pokrývkou se komín poškodil. Z tohoto příkladu je zřejmé, že je vždy dobré zvážit, zdali není vhodné použít armovací výztuž u zděných komínových systémů vždy. Při nejmenším, jde-li o stavby v oblastech s horšími povětrnostními podmínkami.