Současná situace v oblasti bytového větrání v ČR

mikroklima

ventilátory

Hlavní problémy a aktuální témata

Úvod

Nucené větrání zajišťuje potřebnou výměnu vzduchu ve vnitřních prostorách budov. Vzhledem k tomu, že člověk v interiérech budov stráví značnou část svého života, má kvalita vnitřního prostředí zásadní vliv na jeho zdraví.

Interní mikroklima

Vnitřní prostředí v interiérech je tvořeno mnoha složkami. Na pohodu a zdraví člověka mají největší vliv složky tepelně-vlhkostní a odérová. Jejich parametry určují kvalitu vzduchu ve vnitřním prostředí a lze je ovlivnit větráním.

Hlavním měřítkem kvality vzduchu je koncentrace CO₂ a relativní vlhkost vzduchu. CO₂ produkuje člověk dýcháním. Vlhkost produkuje také člověk dýcháním, ale i dalšími aktivitami, jako jsou koupání a sprchování, praní, sušení, vaření. V neposlední řadě vlhkost vzniká z květin, jejich zálivky, z akvárií atd.

Nedostatečně větrané prostory jsou velmi často kontaminovány plísněmi. Ty rostou v místech s vyšší relativní vlhkostí (nad 60 %) a na vlhkém podkladu (ze zkondenzovaných vodních par ve vzduchu). V tomto případě plísním nevadí ani suchý vzduch. Plísně způsobují alergická onemocnění a podílí se i na nádorových onemocněních. Pro zdravé prostředí je současnou legislativou vyžadován přívod čerstvého vzduchu. Základní hygienická výměna je 0,3 až 0,5 násobku objemu větraného prostoru za hodinu. Pro byty v panelových domech je jako základní uvažována výměna ve výši 0,5 za hodinu. Při dnešním zateplování objektů s osazením nových těsných oken dochází k poklesu výměny vzduchu prakticky na nulu, a tím ke všem výše uvedeným problémům.

Větrací systémy

Stejně jako se historicky vyvíjí stavebnictví od mimořádně hmotných staveb až po současné lehké konstrukce, podobně se vyvíjely i systémy větrání. Tedy od přirozeného větrání, založeného na fyzikálních zákonech proudění vzduchu vlivem jeho rozdílné hustoty s odpovídajícími tlakovými poměry, přes systémy šachtového větrání s větracími hlavicemi až po současné systémy nuceného větrání s DCV ventilátory, zajišťujícími přívod vzduchu pouze ve skutečně potřebném množství.

Nové systémy bytového větrání lze rozdělit na podtlakové systémy, kde je výměna vzduchu zajištěna kombinací přívodních větracích otvorů v oknech nebo obvodových stěnách s nuceným odvodem z hygienického zázemí a kuchyně a na rovnotlaké systémy s nuceným odvodem i přívodem upraveného vzduchu, případně s rekuperací tepla. Dále lze systémy rozdělit na systémy centrální a decentrální.

Centrální systém je známý hlavně z panelových domů. Odvod vzduchu z kuchyně a místností hygienického zázemí zabezpečuje centrální nástřešní ventilátor. Potrubní vedení je až k ventilátoru v podtlaku, odpadá tedy možnost pronikání pachů do jiných bytů. V minulosti používané centrální systémy svými parametry a funkčností odpovídaly době svého vzniku. Tato zastaralá zařízení mají podíl na nedůvěře uživatelů bytu k větracím systémům. Důvodem je, že díky připojení bytů na společné stoupací potrubí bez ovládaných zónových odvodních ventilů v jednotlivých místnostech větrají všichni uživatelé společně do jednoho potrubí. Dále zařízení způsobovalo hluk v bytech ve vyšších podlažích a zvýšená úroveň hluku často vedla k neodborným svévolným zásahům do zařízení, které končily až trvalým vyřazením větrání z provozu. Hlavní nevýhodou však byla neekonomičnost provozu, díky současnému větrání všech bytů připojených na společné hlavní větrací potrubí plným výkonem neregulovaného ventilátoru.

V dnešní době používané moderní systémy DCV (demand controlled ventilation) s ventilátory CRVB/CRHB Ecowatt tyto nevýhody dokonale odstraňují. Dokáží větrat i jedinou místnost bezhlučně a v době, kdy si uživatel přeje nebo je to objektivně nutné.

Decentrální větrací podtlakový systém je tvořen malými radiálními ventilátory (axiální ventilátory jsou nevhodné pro malý dopravní tlak), připojenými na společné stoupací přetlakové potrubí, vyústěné nad střechu budovy. Lokální ventilátory zatěžují hlukem vnitřní prostředí větraných místností a musí být z důvodu přetlaku ve společném potrubí vybaveny těsnou zpětnou klapkou. Pokud se klapky za čas znečistí, přestanou být plně funkční a hlavně ve vyšších podlažích pak dochází skrz ně k pronikání pachů a škodlivin do dalších bytů.

V současné době se dostává do popředí otázka spotřeby energie. V případě bytových domů jde i o část energie, potřebnou v zimě pro ohřev větracího vzduchu. Tuto energii lze minimalizovat použitím nuceného větrání s rekuperací tepla (zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu). Jde o nucené větrání s rovnotlakým přívodem a odvodem vzduchu větrací jednotkou s rekuperačním výměníkem. Tento systém může být decentrální – s bytovými rekuperačními jednotkami, nebo centrální – s jednotkou pro více bytů nad sebou, osazenou buď na střeše, nebo v suterénu bytového domu.

Závěr

Moderní větrací systém musí vždy zajistit dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zabezpečit hygienicky nezávadné vnitřní prostředí. Toho lze dosáhnout pouze s použitím řízených systémů nuceného větrání. Použití zastaralých šachtových systémů s různými druhy „větracích hlavic“ degraduje kvalitu větrání bytových domů a je v moderních stavbách nepoužitelné.