Se zimou přichází kondenzace vlhkosti. Kde řádí nejčastěji a jak poznat, že je zaděláno na problémy?
Jakmile dorazí chladné měsíce, do řady českých domů a bytů se vrací každoroční nepříjemnosti v podobě orosených oken a vlhkých skvrn na stěnách.
Nadměrná kondenzace vzdušné vlhkosti je obvyklý problém, který je potřeba včas řešit. V krajním případě totiž může ohrozit i stav samotné konstrukce budovy. Kde v interiéru ke kondenzaci nejčastěji dochází? Jak jí předcházet a jak nám s prevencí pomohou moderní technologie?
S příchodem nižších teplot vznikají problémy s kondenzací vzdušné vlhkosti mnohem častěji než v jiném období roku, jak vysvětluje Jan Včelák z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého učení technického (ČVUT UCEEB): „Důvod je čistě fyzikální, spojený s vysokým rozdílem teplot mezi interiérem a exteriérem. Teplý interiérový vzduch dokáže pojmout větší množství vodních par, které při styku s chladnějšími částmi konstrukce – tepelnými mosty – zkondenzují. Může k tomu dojít na pohledovém povrchu v interiéru nebo i skrytě uvnitř konstrukčních vrstev.“
Indikátorem nadměrné kondenzace jsou nejen orosená okna
Kondenzace je v zimních měsících běžným jevem. Mírně orosený obvod okenních skel po chladné noci tak není důvodem k obavám. Jakmile však majitel domu zpozoruje, že se okna na vnitřní straně výrazně rosí i několikrát za den, je to jasný signál, že interiér ohrožuje nadměrná vlhkost.
Na příliš vlhký vzduch může upozornit také řada dalších signálů. Mezi mírnější projevy patří studené stěny, odlupující se tapety, praskliny ve výmalbě nebo drobivý štuk na stropě. Alarmujícími příznaky nadměrné vlhkosti jsou následující: zatuchlý pach v místnosti, tmavé skvrny na stěnách, a především viditelná kondenzace vody na zrcadlech, prosklených panelech dveří nebo vitrínách. Pokud se následně objeví vlhké plochy s vykvetlou plísní, je už na jakoukoliv prevenci pozdě a majitele čeká nákladná oprava.
Velmi nežádoucí je kondenzace uvnitř konstrukce, zvláště pokud je její součástí materiál, který vlivem vlhkosti degraduje, třeba dřevo. „Ve vlhkém dřevě nastávají hnilobné procesy a šíří se dřevokazné houby a plísně. Působením vlhkosti se stavební materiály rozpadají, ztrácejí statickou nosnost a zhoršují se jejich fyzikální i tepelně izolační vlastnosti. Zejména u dřevostaveb může být časem vlivem vlhkosti až výrazně narušena statika objektu a zkrácena jeho životnost,“ upozorňuje Miroslav Veselý, CEO společnosti SENZOMATIC, která se specializuje na monitoring vlhkosti a úniků vody v budovách.
Riziková je kuchyň i koupelna. Konstrukci stavby ohlídají technologie
Ke kondenzaci přispívá řada faktorů, od zateplení stavby přes těsnost oken až po každodenní návyky obyvatel domu. Vzdušnou vlhkost produkují běžné denní činnosti: vaření, praní, žehlení, sušení prádla, koupání a sprchování. Mezi riziková místa pro vznik nadměrné kondenzace tak logicky patří kuchyň nebo koupelna. K nim se pak přidávají další prostory, jak popisuje Jan Včelák: „Typickými příklady jsou hůře izolovaná místa konstrukce jako rohy místností, ostění oken nebo okenní rámy. Mezi riziková místa patří i špatně větrané prostory, například mezi nábytkem a venkovní zdí.“
Ke kondenzaci vlhkosti obecně často dochází v místech, která jsou obyvatelům domu skrytá. „Nejde přitom jen o zdi zastavěné nábytkem, rohy ukryté v tmavém suterénu nebo zákoutí v podkroví, ale především o zmiňovaná místa uvnitř konstrukce. Tam je obyvatelé domu skutečně nemají šanci odhalit. V tomto případě jsou jediným řešením chytré senzory,“ popisuje Miroslav Veselý.
Právě technologie monitoringu vlhkosti jsou šikovným pomocníkem, který majitelům domů, zejména dřevostaveb, významně pomáhá předcházet problémům s nadměrnou kondenzací uvnitř konstrukce stavby. „Senzory nepřetržitě a velmi přesně měří vlhkost a teplotu vzduchu, hmotnostní vlhkost dřeva i jiných materiálů na kritických místech v konstrukci. Tím spolehlivě prodlužují životnost dřevostaveb a dalších typů budov. Na problémy pak majitele domu včas upozorní,“ dodává.
Klíčovou prevencí je správné větrání a vytápění
Důležitou součástí prevence potíží s přílišnou vlhkostí je správné větrání. V zimě je třeba větrat často a intenzivně, ale ne příliš dlouho, aby nevychladly stěny. V kuchyni se vyplatí používat digestoř, v koupelně a na WC ventilátor nebo odvlhčovač. Uvnitř bytu nebo domu by se rovněž nemělo volně sušit prádlo. Pomoci zvládat příliš vysokou vlhkost může také důsledné zaklápění záchodového prkénka, používání poklic při vaření, vylévání vody z rychlovarné konvice a vypouštění dřezu. Při sprchování je lepší použít jen teplou vodu, nikoliv horkou. Zejména ke zdím, které jsou součástí obvodové konstrukce domu, by neměl být natěsno přiražen nábytek, aby mohly „dýchat“.
Klíčovou roli poté hraje vytápění. V aktuální době vysokých cen energií řada domácností řeší, jak za teplo ušetřit. Úplné vypínání otopných těles v době, kdy jsou obyvatelé domácnosti například v práci, však není chytrým řešením. Obývaný prostor by měl být během zimy trvale temperován minimálně na 13 až 15 °C, jinak vychladnou stěny a zvyšuje se riziko kondenzace. Nemluvě o tom, že prochladlý prostor je energeticky náročnější opětovně vytopit. Pokud lidé potřebují ušetřit za vytápění, je stěžejní naučit se vytápět správně a tím i úsporně. V opačném případě hrozí riziko, že peníze ušetřené za teplo padnou na boj s vlhkostí.
❑ Z tiskové zprávy