Provozní testování spalinových systémů z plastu – 2. část
V minulém čísle jsme nakousli testování a certifikaci systémových komínů a věnovali se zkoušce odolnosti proti povětrnostním vlivům a obecně testům nezbytných pro kontrolu řízení výroby.
V druhé části se na testy nezbytné pro kontrolu řízení výroby (FPC – Faktory Production Control) spalinových systémů z plastu zaměříme detailně. Jak jsme již uváděli, pro uvolnění výrobků do prodeje je nutné, aby výrobní šarže byla odzkoušena na minimálně tři ze čtyř povinných subtestů (Density, Tensile, Melting a OIT).
Ty si nyní představíme:
Density – Stanovení hustoty nelehčených plastů
Tato zkouška se provádí dle EN ISO 1183-1, kde jsou popsány 3 metody, jak hustotu stanovit. Jedná se o imerzní metodu, metodu s kapalinovým pyknometrem a titrační metodu. Při testování našich výrobků používáme imerzní metodu, která je vhodná pro pevné plasty bez dutin. Její podstatou je vážení vzorku o daném objemu na vzduchu a v imerzní kapalině, která je v kádince na podstavci – obr. 1. Výsledkem je hustota daného materiálu.
Tensile – Stanovení tahových vlastností zkouškou v tahu
Zkouška se provádí dle EN ISO 527-2. Pro tento test je nutno připravit zkušební tělesa daných rozměrů – obr. 2.
Zkušební těleso se následně upne do čelistí zkušebního stroje a během zkoušky se zaznamenává závislost působící síly (napětí) na jmenovitém poměrném prodloužení vzorku. V průběhu zkoušky je zaznamenávána deformační křivka – obr. 3, ze které se stanoví výsledky zkoušky.
Výsledkem je pak napětí na mezi kluzu, jmenovité poměrné prodloužení na mezi kluzu a jmenovité poměrné prodloužení při přetržení. Průběh zkoušky a chování zkušebního vzorku je vidět na obr. 4–7.
Melting – Stanovení teploty a entalpie tání a krystalizace včetně kinetiky krystalizace pomocí diferenční snímací kalorimetrie (DSC), stanovení „drift molecular parameter t“ dopočtem
Tato zkouška se provádí dle EN ISO 11357-1, 3. Jedná se o termickou analýzu pro charakterizaci plastů, kdy je zkušební vzorek lineárně ohříván (popř. chlazen), a přitom se plynule mění rychlost tepelného toku, který je úměrný okamžitému měrnému teplu. Zkušební zařízení je na obr. 8. Velmi malá navážka vzorku v jednotkách mg nám určí počet a teplotu tání píků – obr. 9. Výsledkem je závislost mezi termickými vlastnostmi a molekulární strukturou plastu, jeho morfologií a podmínkami při jeho výrobě. Z toho lze hodnotit kvalitu plastů.
OIT – Stanovení oxidačně indukčního času poly- olefinů pomocí diferenční skenovací kalorimetrie
Zkouška se provádí dle EN 728 a EN ISO 11357-1. Při této metodě se do hliníkového kelímku umístí vzorek velmi malé navážky v jednotkách mg, který se umístí do pece diferenciálního skenovacího kalorimetru a vzorek se zahřeje na 200 °C pod ochranou dusíku. Při teplotě 200 °C se atmosféra okamžitě změní na kyslík. Následně se hodnotí čas potřebný pro oxidaci materiálu. Čím delší je doba OIT, tím je delší životnost prvku. Výsledný graf ze zkoušky je na obr. 10.
Díky testům na našich výrobcích máte jistotu, že kupujete prvotřídní kvalitu.