Požární ochrana a spalinové cesty (včera, dnes a zítra)

aneb komentář k článku„Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi, Nekonečný příběh? Aneb kauza revize spalinových cest“

Úvodem

Účelem tohoto stručného pojednání je popsat spojení požární ochrany v nejširším slova smyslu a oblasti kominictví, a to zejména z hlediska legislativní úpravy. A též pozitivně reagovat jak na nejnovější judikaturu v dané oblasti, tak souhlasně komentovat článek JUDr. Karla Havlíčka.

Požární ochrana a komíny, kouřovody a spalinové cesty „patří k sobě“ od nepaměti, kdy se právní úprava uplatňuje nejméně od doby ohňových patentů císařovny Marie Terezie. Ovšem již dříve bylo řešení požárů od spalinových cest tématem právní regulace.
Např. královské Nové město pražské vydalo v roce 1678 požární řád, kde v jeho preambuli byla vystižena základní premisa předcházení před požáry, „Kdo chcež škody zaniknouti, nedej jiskře ohněm býti“. Vždy to bylo nejen o samotných hasičích, tedy osobách, které byli připraveny zdolávat již samotný požár, ale i o jejich nástrojích, prostředcích, technice, organizaci a zejména prevenci. Tedy předcházení samotnému požáru – nekontrolovatelnému hoření. Právě díky reformám Marie Terezie a později i jejího syna císaře Josefa II. byly sjednoceny požadavky na předcházení požárům a jejich hašení. První profesionální hasičský sbor vznikl dvojjazyčnou česko-německou vyhláškou ze dne 18. července 1853, kterou byl zřízen hasičský sbor města Prahy. První český sbor dobrovolných hasičů vznikl o několik let později, tedy ve Velvarech v roce 1864.¹⁾

Spojení kominíků, oblasti kominictví a hasičů je nejen dáno společným patronem, sv. Floriánem, ale i spojenou právní úpravou a shodným zájmem, tedy ochranou před požáry a mimořádnými událostmi. Právě již ohňové patenty stanovovaly povinnost vybudovat v objektech komíny a z dnešního pohledu zajistit jejich provozní bezpečnost.
O prvních kominících ve středoevropském prostoru se historie zmiňuje již koncem 14. století. Nejstarší, doposud nalezené privilegium pro vymetání komínů na území Menšího města Pražského obdržel Gabriel Murian v roce 1598. Kominíci si díky významu své práce pro ochranu budov před požáry po staletí budovali pověst vážené a uznávané služby, a tak postupně získávali stále významnější společenské postavení. Zásluhy kominíků při hašení požárů a v šíření protipožární prevence ocenila dokonce i Marie Terezie, když v „Majestátu“ z roku 1750 zprostila příslušníky kominického cechu vojenské služby.

Po 2. světové válce byla právní úprava v oblasti komínů uvedena ve vyhlášce Ministerstva stavebního průmyslu č. 709 z roku 1950, později ve vyhlášce č. 111/1981 Sb., o čištění komínů²⁾.
Základní úpravou v oblasti kominictví v předešlém období byla tedy vy-hláška č. 111/1981 Sb., o čištění komínů. Ta zůstala součástí právního řádu i po přijetí zákona o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb.). Snahy o její změnu či nahrazení byly dlouhodobě legislativně neúspěšné.
Tato vyhláška byla vydána na základě § 30 odst. 3 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně. Vyhláška byla vydána pro celou republiku (tedy i pro Slovensko) a byla schválena dne 24. listopadu 1981. Vyhláška se vztahovala na vlastníky, správce a uživatele budov a jiných objektů, včetně rekreačních, a na uživatele spotřebičů paliv, tedy na širokou a obecnou škálu všech možných subjektů dopadu této právní úpravy, a to bez jakýchkoli výjimek.

Dále vyhláška stanovila organizace zajišťující kominické práce (tedy kominický podnik, který plnil povinnosti podle této vyhlášky v územním obvodě, který mu určil okresní národní výbor příslušný podle eho sídla). Byly stanoveny povinnosti pro subjekty dopadu této právní úpravy, od umožnění kominickému podniku řádného čištění a kontroly komínů až po povinnost odstranit zjištěné závady. Bylo určeno, kdo odpovídá za komín a hradí úhradu za čištění, popřípadě kontrolu komína. Dále vyhláška vymezila i povinnosti kominického podniku.
Též se stanovily lhůty pro čištění komínů, které byly z dnešního hlediska mnohem přísnější. Je pravdou, že vývoj pokročil i v této oblasti. Na rozdíl od předešlé právní úpravy není například nutné, jsou-li do komínů zapojeny spotřebiče na paliva pevná a kapalná do výkonu 50 kW, šestkrát do roka čistit, nebo dvakrát do roka čistit, pokud jsou do komínů zapojeny spotřebiče na paliva plynná do výkonu 50 kW a jsou opatřeny komínovou vložkou.
V rámci této právní úpravy existovalo i následující názvosloví:

• kouřová cesta – souhrnné označení pro vedení spalin od kouřového hrdla spotřebiče paliv do volného ovzduší,
• průduch – dutina v konstrukci kouřovodu, komína a komínové vložky, určená k odvodu spalin do volného ovzduší nebo dutina v jiné konstrukci určená k větrání,
• kouřovod – konstrukce s průduchem, určeným pro odvod spalin od kouřového hrdla do sopouchu, popřípadě do volného ovzduší; kouřovody nesmí mít náhlé změny velikosti průřezu a tvaru ani kouty, ve kterých by se mohly hromadit spaliny,
• komín – zpravidla svislá konstrukce s průduchem, jehož část od sopouchu po ústí komína je určena pro odvod spalin a část od sopouchu po půdici je určena pro jímání kondenzátů nebo tuhých částí spalin.

  ---

1) Využito viz SZASZO, Z., Stručná historie profesionální požární ochrany v českých zemích. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010, s. 8–14, ISBN 978-80-86640-60-0.
2) Více viz VAVERA, František. Podmínky požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv (právní úprava). Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 128 s. ISBN 978-80-7380-420-6.

Z důvodu překlenutí tehdejší legislativní úpravy (zákon o požární ochraně a vyhláška) byl vydán metodický pokyn Ministerstva hospodářství ČR: Metodický pokyn č. 9/1996 Ministerstva hospodářství ČR, živnostenského odboru ze dne 7. března 1996 ke sjednocení postupu okresních živnostenských úřadů při posuzování živnosti ohlašovací řemeslné „kominictví“.
V souvislosti s přechodem na plynná paliva v 80. a 90. letech počty kominíků, tedy osob vykonávající kominictví jako své povolání, klesaly a rovněž se na nich negativně podepsala novela živnostenského zákona z roku 1994, která zrušila tehdejší „kominické rajóny“.

Úprava formou nařízení vlády (2010–2015)

Právě díky rekodifikaci stavebního práva v polovině prvního desetiletí 21. století se řešila i otázka kodifikace oblasti kominictví. Oblast komínů, kouřovodů a spalinových cest je oblastí průřezovou, kdy z je hlediska jednotlivých kompetencí částečně v působnosti 4 ústředních orgánů státní správy:

• Ministerstva průmyslu a obchodu [§ 13 písm. d) zákona č. 2/1969 Sb.] pro oblast malých a středních podniků a živností,
• Ministerstva životního prostředí [§ 19 zákona č. 2/1969 Sb.] pro oblast ochrany ovzduší,
• Ministerstva pro místní rozvoj [§14 zákona č. 2/1969 Sb.] pro oblast stavebního řádu,
• Ministerstva vnitra [§ 12 písm. g) zákona č. 2/1969 Sb.] pro oblast požární ochrany.

Jak vychází z historického kontextu, nejblíže a těsně spjatě z věcného hlediska mají kominíci a oblast komínů, kouřovodů a spalinových cest k Ministerstvu vnitra a Hasičskému záchrannému sboru České republiky. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k legislativnímu procesu formou nařízení vlády. Pokud se má nařízení vlády porovnat s podmínkami pro vydávání prováděcích předpisů, které formuloval Ústavní soud především v nálezu Pl. ÚS 45/2000, není sporu o tom, že toto nařízení bylo vydáno oprávněným subjektem, tedy vládou³⁾. Ta má v čl. 78 Ústavy ČR obecné ústavní zmocnění k vydávání nařízení k provedení (jakéhokoliv) zákona, což potvrzuje i onen nález Ústavního soudu ČR.⁴⁾

Základní premisou přípravy a schválení nařízení vlády bylo napravení právního stavu, který již zcela nevyhovoval. Tento právní předpis, uvedené nařízení vlády, nahradilo zastaralou a již v podstatě neaplikovatelnou vyhlášku o čištění komínů (jak je uvedeno výše).
Právní úprava po roce 2010 formou nařízení vlády (nařízení vlády č. 91/2010 Sb., kterým se stanoví podmínky požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů) přinesla další významný krok v pojetí kominictví a kominíků. Kolektiv autorů,⁵⁾ který se podílel na tvorbě nové právní úpravy nařízení vlády, sepsal určitou metodiku k této právní normě.
Metodika vyšla prvním vydáním již v květnu roku 2011 v nákladu 2 tisíc kusů (tento náklad byl okamžitě rozebrán) a druhým vydáním v listopadu 2011.⁶⁾ Druhé vydání bylo mírně upravené a doplněné o některé aplikační otázky. Metodika byla vytvořena s cílem přiblížit formou komentáře novou právní úpravu podmínek požární bezpečnosti komínů, a to spíše pro interní potřeby Hasičského záchranného sboru ČR. Snahou autorů metodiky bylo popsat ji co nejpřehledněji, s využitím dostupných pramenů. Jak plyne z přehledu zpracovatelů, jedná se o dílo více osob, které se podílely na zpracování, a hlavně prosazení nového nařízení vlády.

Prevenční požadavky z oblasti požární ochrany pro fyzické osoby jsou zakotveny v ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) a § 24 zákona o požární ochraně a pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby vychází tyto prevenční povinnosti z ustanovení § 5 písm. c) zákona o požární ochraně.
Již v rámci legislativního procesu bylo nařízení vlády konzultováno i s profesními spolky. Z hlediska organizovanosti existuje nejpočetnější zastoupení provozovatelů kominické živnosti ve Společenstvu kominíků ČR. Jedná se o dobrovolné profesní sdružení, založené v roce 1991, s počtem přibližně 800 členů. Sdružení má dlouhodobé praktické zkušenosti s podnikáním v kominickém řemesle, kde nekvalitně provedené práce v rámci poskytované služby mohou vést až k vážným bezpečnostním důsledkům.
Tak jako v jiných oblastech, i v oblasti kominictví se rozvinula evropská integrace a Společenstvo kominíků ČR je od roku 1991 členem Evropské federace kominických mistrů (ESCHFOE), která sdružuje národní kominické svazy členských zemí Evropské unie.⁷⁾

---

3) Ústavní soud uvedl, že „z ústavního hlediska jsou orgány s legislativní pravomocí oprávněny a povinny vydávat právní předpisy ve formě, která je jim určena. Formou předepsanou vládě je ve smyslu čl. 78 Ústavy nařízení. Podle tohoto ustanovení může vláda vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Stačí tedy existence zákona, v jeho rámci však musí existovat prostor pro legislativní činnost vlády. Na tom nic nemění skutečnost, že v některých případech zákonodárce k vydání nařízení vládu výslovně zmocňuje. Vláda se pak musí pohybovat secundum et intra legem, nikoli mimo zákon (praeter legem). Zjednodušeně řečeno, má-li podle zákona býti x, přísluší vládě stanovit, že má býti x1, x2, x3, nikoli též, že má býti y. Z teoretického hlediska je na nařízení kladen požadavek, aby bylo obecné a dopadalo tedy na neurčitou skupinu adresátů, neboť Ústava ČR zmocňuje k právní úpravě, nikoli k vydání individuálního správního aktu. Před excesy moci výkonné pak ochraňuje bariéra věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona).“
4) Správnost postupu při vydání nařízení vlády č. 91/2010 Sb. potvrdil i nezávislý posudek člena Legislativní rady vlády a odborníka na správní právo a legislativní správnost též potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti a sekce Legislativní rady vlády, a to svými sděleními pro Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.
5) Kolegové z Ministerstva vnitra ČR – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Ministerstva vnitra ČR a další osoby (např. členové Společenstva kominíků ČR, zástupci některých ministerstev nebo dalších subjektů).
6) KOLEKTIV AUTORŮ. Nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv – metodika. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra, 2011, s. 52. ISBN 978-80-7312-066-5. KOLEKTIV AUTORŮ. Nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv – metodika. 2. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra, 2011, s. 56. ISBN 978-80-7312-073-3.
7) Více viz http://www.eschfoe.com, využito též z webových stránek Společenstva kominíků ČR, dostupné na: http://www.skcr.cz/?page=federace.

Celková koncepce nařízení vlády zahrnovala několikero oblastí, které spolu úzce souvisejí, a není možné oddělovat jednu od druhé. Možnost vzniku požáru je pouze jednou z nich. Nelze přece tvrdit, že je to jen a pouze zvýšená teplota, která může způsobit požár komína, tím ohrozit zdraví, nebo život člověka a zvířat.
Pokud se komín nebo jen část spalinové cesty ucpe, bez ohledu na typ spalovaného paliva, dojde k tomu, že spaliny nemohou odcházet do volného ovzduší z objektu ven, ale začnou se vracet zpět, čímž mohou zplodiny hoření ohrozit zdraví, nebo dokonce způsobit smrt osob a zvířat.

Nařízení vlády stanoví jen minimální bezpečnostní pokyny, které jsou nutné k bezpečnému provozu spalinových cest.
Již po účinnosti nařízení vlády č. 91/2010 Sb. se objevily spekulace o tom, zda je právní úprava platná i pro spalinové cesty pro plynná paliva. Všechny tyto připomínky (zejména ze strany některých sdružení v oblasti plynárenství) se věcně řešily a nebyl shledán věcný, ale ani právní důvod k takto radikální změně právní úpravy a aplikační praxe.
Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. respektovalo souhrn několika spolu souvisejících oblastí a jeho cílem bylo definovat minimální bezpečnostní pravidla, při jejichž dodržování budou lidé bezpečně provozovat spotřebič spolu se spalinovou cestou. Touto premisou bylo přistoupeno i ke kodifikaci na úrovni zákona.

Zákonná úprava změny zákona o požární ochraně (po roce 2016)

Již při přípravě právní úpravy zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky byla ze strany odborníků v oboru navrhována i doplnění kodifikace oblasti spalinových cest na zákonné úrovni(zejména z důvodu řádné vymahatelnosti práva, tedy možných sankcí). Prostřednictvím pozměňovacího návrhu na půdě Poslanecké sněmovny při legislativním procesu návrhu zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky byla do novely zákona o požární ochraně včleněna i oblast spalinových cest (ustanovení § 43 až 47 zákona o požární ochraně), která nabyla účinnosti 1. 1. 2016.

Dne 29. ledna 2016 nabyla účinnosti vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Uvedená vyhláška je prováděcím právním předpisem právě k ustanovení § 43 až § 47 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Nová vyhláška převzala část znění z nařízení vlády č. 91/2010 Sb., které bylo zrušeno zákonem č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru). Tyto právní předpisy mají za úkol v současném právním řádu definovat podmínky pro bezpečný provoz spalinových cest, nápravná opatření a účinný dozor nad jejích dodržováním.
Vyhláška upřesňuje mimo jiné podmínky způsobu čištění, kontroly a revize spalinové cesty, stanoví lhůty pro čištění a kontroly spalinové cesty a uvádí vzory písemných zpráv o provedeném čištění, kontrole a revizi spalinové cesty.
Základní úprava je nově obsažena v části třetí zákona o požární ochraně, která upravuje pojem spalinové cesty, čištění, kontrolu a revizi spalinové cesty, postup při zjištění nedostatků a zprávy o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty a revizi spalinové cesty.

Spalinové cesty (dutiny určené k odvodu spalin do volného ovzduší) patří mezi funkční díly staveb, jejichž provozem je ohrožena požární bezpečnost, zdraví, životy osob a zvířat, kteří se ve stavbě nacházejí. Požadavky na spalinové cesty vyplývající z hlediska jejich požární bezpečnosti:

1. požární bezpečnost stavby nesmí být ohrožena provozem spalinové cesty,
2. požární bezpečnost stavby nesmí být ohrožena vlastnostmi spalinové cesty z hlediska šíření požáru mezi požárními úseky.

Požadavky na spalinové cesty vyplývající z hlediska jejich provozní bezpečnosti:

1. spalinová cesta musí být navržena a provedena tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší, aby nenastalo jejich hromadění, nebyly překročeny emisní limity stanovené jiným právním předpisem vztažené k předmětnému zdroji znečištění i k okolní zástavbě a nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví osob nebo zvířat,
2. bezpečnost spalinové cesty instalovaného spotřebiče musí být potvrzena revizní zprávou obsahující údaje o výsledku její kontroly vymezené normovými hodnotami.
   Termín „Spalinová cesta“ je definován v ČSN a ČSN EN jako dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší.

Základním atributem pro čištění, kontrolu nebo revizi spalinové cesty je její používání (pokud se spalinová cesta vůbec nepoužívá, není zde ani zákonná povinnost čištění natož revize).

Čištění nebo kontrolu spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví, tedy kominík, který je živnostníkem podle živnostenského zákona. Zákon předpokládá (spíše i předurčuje) možnost čištění svépomocí u používané spalinové cesty sloužící pro odvod spalin od spotřebiče na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně spalinové cesty sloužící pro odvod spalin od náhradních zdrojů elektrické energie (dieselagregáty).

Čištění nebo kontrola spalinové cesty u spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva, kde odvod spalin je podle návodu nebo technických podmínek výrobce nedílnou součástí spotřebiče, se provádí podle návodu výrobce (je tedy na výrobci, jak odpovědně přistoupí k uvedení výrobku na trh a např. na vlastní odpovědnost určí podmínky údržby, které musí provozovatel daného celku – spotřebiče a spalinové cesty – dodržovat, aby bylo zařízení provozováno bezpečně).

Daleko složitější a náročnější je provádět revize spalinové cesty, tedy revizi v konkrétních, přesně stanovených případech. Revizi spalinové cesty provádí oprávněná osoba – kominík, který je současně revizním technikem spalinových cest ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (tedy musí úspěšně absolvovat zkoušku nástavbové profesní kvalifikace Kominík – revizní technik spalinových cest).

Zákon o požární ochraně předpokládá i přesný postup v případě zjištění nedostatků kominíkem nebo revizním technikem spalinových cest. Pokud kominík při čištění nebo kontrole spalinové cesty nebo revizní technik spalinových cest při revizi spalinové cesty zjistí nedostatek, který bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob a který nelze odstranit na místě, neprodleně (nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne zjištění nedostatku) oznámí tuto skutečnost písemně. V případě nedostatku způsobeného nedodržením technických požadavků na stavbu příslušnému stavebnímu úřadu, v případě nedostatku týkajícího se nedodržení požadavků na požární bezpečnost příslušnému orgánu státního požárního dozoru. Jistě je nutné brát v potaz možnost delší lhůty doručování, kdy se např. doručování provádí poštou.

Je také potřeba, aby kominík vždy zohlednil adekvátnost a nutnost sdělení (ne každé zjištění nedostatků je z kategorie „bezprostředně ohrožující zdraví, život nebo majetek“ a zejména je nutné pokaždé zohlednit, komu se má zjištěný nedostatek nahlásit). Je vždy žádoucí, aby se kominík na způsobu a termínu odstranění zjištěného nedostatku nejprve pokusil dohodnout s osobou, která si kontrolu spalinové cesty vyžádala (např. majitel spalinové cesty). Je nutné mít vždy na zřeteli, že činnost kominíka je soukromoprávní činností (kominík není státním orgánem) a jedná se o vztah kominík a občan (vlastník, provozovatel spalinové cesty).

Zákon ukotvuje i povinnost vydat objednateli služby neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení čištění nebo kontroly spalinové cesty, písemnou zprávu o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty a revizní technik spalinových cest předá objednateli neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení revize, písemnou zprávu o revizi spalinové cesty.
Adekvátně jsou v § 76a až § 76c novelizovaného zákona o požární ochraně ukotveny sankce za příslušná provinění (nejen pro vlastníky a provozovatele spalinových cest, ale i pro kominíky).
Na tuto zákonnou úpravu navazuje již uvedená vyhláška č. 34/2016 Sb. Vyhláška vymezuje (navazujíce na předchozí právní úpravu, zejména nařízení vlády) způsob čištění, revize a kontroly spalinové cesty. Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje „definici“ čištění spalinové cesty, kdy jedním z druhů způsobu čištění je i vypalování komína (již minimálně využívaný způsob, který je zároveň velice nebezpečný, proto vypalování může provádět pouze kominík – osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví). Úprava vychází z § 44 novelizovaného zákona o požární ochraně.

Ustanovení § 2 vyhlášky vymezuje způsob kontroly spalinové cesty. Ustanovením se vymezuje postup při provádění kontroly posouzením daných zjištěných stavů, informací nebo skutečností. Předpokladem řádného provedení kontroly spalinové cesty je zejména její předchozí vyčištění. Příslušné lhůty pro kontrolu jsou stanoveny v příloze vyhlášky, přičemž vyčištění spalinové cesty předvlastní kontrolou neodporuje těmto lhůtám (již proto, že za stanovených podmínek lze vyčistit spalinovou cestu svépomocí podle zákonné úpravy).

Ustanovení § 3 upravuje revizi spalinové cesty. Úprava vychází z § 45 novelizovaného zákona o požární ochraně a vyhláška upravuje důvody, kdy se má revize spalinové cesty provádět. Způsob revize spalinové cesty je upraven v příloze č. 1 vyhlášky. Další ustanovení odkazuje na podrobnou úpravu lhůt pro čištění a kontroly spalinových cest (příloha č. 2), vzoru písemné zprávy o provedeném čištění a kontrole spalinové cesty (příloha č. 3) a vzoru písemné zprávy o revizi spalinové cesty (pří-loha č. 4).⁸⁾
Zákon o požární ochraně spolu s vyhláškou č. 34/2016 Sb. upravuje oblast spalinových cest z hlediska jejich uvádění do provozu, samotného provozu a údržby.

Dotčená ustanovení představují ochranu majitele/provozovatele z povahy věci pro případ nenadálé události mající původ v provozu spalinové cesty (zejména v rámci možných následků mimořádné situace, pokud nastane např. požár spalinové cesty). Pokud jsou splněny podmínky požadované právní úpravou (písemná zpráva o čištění, kontrole a zpráva o revizi spalinové cesty) a dojde k požáru, je vyloučena správně trestní či případně až trestněprávní odpovědnost provozovatele spalinové cesty v důsledku vady v provozu spalinové cesty.
Naopak lze uvažovat o správně/trestním postihu revizního technika spalinových cest, protože lze presumovat neprovedení revize spalinové cesty stanoveným způsobem, eventuálně toho, kdo neprovedl řádně čištění a kontrolu (kominík jako oprávněná osoba).

Daná úprava má silný prevenční dopad. Platí, že pokud oprávněná osoba při čištění nebo kontrole spalinové cesty nebo revizní technik spalinových cest při revizi spalinové cesty zjistí nedostatek, který bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob a který nelze odstranit na místě, neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne zjištění nedostatku, oznámí tuto skutečnost písemně v případě nedostatku způsobeného nedodržením technických požadavků na stavbu příslušnému stavebnímu úřadu a v případě nedostatku tykajícího se nedodržení požadavků na požární bezpečnost příslušnému orgánu státního požárního dozoru.⁹⁾

---

8) Využito viz https://www.hzscr.cz/clanek/casopis-112-rocnik-xv-cislo-4–2016.aspx?q=Y2hudW09NA%3D%3D
9) K danému lze jen odkázat na veřejně dostupné stanovisko Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 9. 11. 2018, č. j. MV-130870–2/PO.-PVP-2018.

V této souvislosti lze odkázat na „ojedinělý“ návrh jednoho z dobrovolných spolků působících v oblasti plynových spotřebičů, kde se v obecné rovině snaží „vyložit“ zákon o požární ochraně jinak, než je jeho smysl.
Jak vyplývá z úvodního ustanovení zákona o požární ochraně, deklaruje účel zákona „… vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech …“, kdy právě dovětek „a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech“ dokládá, že celý zákon není jen o požární ochraně, ale o ochraně obecně, kdy zasahují jednotky požární ochrany.
Proto je výklad, že „zákon o požární ochraně je pouze o požárech, a protože u spalinových cest plynových spotřebičů nehrozí požár, tak jej na ně nelze aplikovat“, zcela mylný.

K danému problému, tedy polemice, zda do působnosti zákona o požární ochraně spadají i spalinové cesty plynových spotřebičů, lze odkázat na aktuální rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2023, sp. zn. 30 A 92/2022. Tento rozsudek je v konkrétní věci závazný, ovšem nelze jej paušalizovat (ustanovení právních předpisů může závazně vykládat v konkrétní věci pouze soud). Primárně lze uvést, že závaznost je v tom, že žaloba byla zamítnuta (právě na základě argumentace toho, že spalinová cesta plynového spotřebiče nespadá pod úpravu zákona o požární ochraně a není tedy třeba řešit kontrolu a revizi spalinové cesty).

Soud sice v rámci odůvodnění (tedy pouze dokreslení výroku o zamítnutí žaloby) sděluje, že „lze souhlasit v tom, že vyhrazená technická zařízení zpravidla nevyžadují revizi spalinové cesty, neboť tato neprodukují saze a nespadají tak pod zákon o požární ochraně“. Dále ovšem jednoznačně deklaruje, že pokud osoba u spalinových cest pro plynná paliva postupuje podle zákona o požární ochraně, musí postupovat se všemi právy a povinnostmi. Z uvedeného plyne, jak odůvodňuje soud, že „nehledě na to, jakou činnost žalobce fakticky vykonával a na jakých zařízeních, fakturoval činnost označenou jako „revize spalinové cesty“ a k této vystavoval zprávy podle zákona o požární ochraně a vyhlášky č. 34/2016 Sb., aniž by splňoval předpoklady podle § 44 odst. 1 zákona o požární ochraně a podle živnostenského zákona.“

Rozsudek Krajského soudu potvrdil, po posouzení kasační stížnosti, i Nejvyšší správní soud, jako nejvyšší správně právní autorita v oblasti soudnictví. Tříčlenný senát (obsazený též předsedou Nejvyššího správního soudu) 11. 10. 2023 pod č. j. 2 As 82/2023 – 49 vydal rozsudek, kterým nejenže zamítl podanou kasační stížnost ve věci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2023, sp. zn. 30 A 92/2022, ale o to více judikoval v rámci svého odůvodnění některé věci jednoznačně. Právě tímto rozsudkem se článek JUDr. Karla Havlíčka zaobírá a podrobně jej popisuje (a to na velice vysoké úrovni).

Nejvyšší správní soud jednoznačně potvrdil, že zákon o požární ochraně a vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty platí beze zbytku i pro spalinové cesty na plynná paliva.
Je třeba rovněž dodat, že proti uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu není přípustný opravný prostředek a rozsudek je tedy závazný v daném případě (jedná se o judikaturu závaznou a metodicky vhodnou na všechny obdobné případy).

Nejvyšší správní soud ČR se ale dále zabýval i tím, zda se na spalinové cesty zařízení na spalování plynných paliv vztahuje zákon o požární ochraně.
V této věci rozhodl, že zákon o požární ochraně se aplikuje na revizi veškerých spalinových cest, výslovně též na revize spalinových cest pro spotřebiče na plynná paliva.
Kromě protipožární prevence je nutné předcházet i rizikům plynoucích z jiných nebezpečí, která mohou uživatelům hrozit při užívání tepelných (spalovacích) zařízení, a to v důsledku nesprávné manipulace či údržby spalinových cest. Tato jiná nebezpečí hrozí i uživatelům zařízení na plynná paliva (např. v důsledku nesprávného provedení spalinových cest, jejich neprůchodnosti či netěsnosti jejich jednotlivých komponent).

„Tato činnost spadá do odbornosti kominíků jako profesionálů, kteří přispívají k předcházení veškerých rizik spojených se spalinovými cestami,“ uvádí rozsudek Nejvyššího správního soudu.

S ohledem na uvedené lze jednoznačně vyslovit právní názor, který Hasičský záchranný sbor České republiky, ale i odborná veřejnost deklaruje nejméně od roku 2010, tedy od kodifikace nařízení vlády č. 91/2010 Sb., že zákon o požární ochraně mimo jiné ukládá v § 44 až 47 způsob provádění čištění, kontroly a revize spalinových cest.

Tato ustanovení se nevztahují pouze na výjimky uvedené v § 43 odst. 3 zákona o požární ochraně. Ve všech ostatních případech je pak nutné provádět úkon čištění a kontroly spalinové cesty a revize spalinové cesty podle tohoto zákona a vyhlášky č. 34/2016 Sb. Na spalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva, kde odvod spalin je podle návodu nebo technických podmínek výrobce nedílnou součástí spotřebiče, se provádí úkon čištění a kontroly spalinové cesty podle návodu výrobce. Revizi takovéto spalinové cesty je ovšem nutné provést v souladu se zákonem o požární ochraně a vyhláškou č. 34/2016 Sb.¹⁰⁾

---

10) Využito viz a blíže: https://www.hzscr.cz/clanek/casopis-112-rocnik-xxii-cislo-10–2023.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D

Je tedy jednoznačné, že tato právní úprava je krok správným směrem, nejen věcně, ale i po právní stránce. To dokládá nejen nejnovější rozsudek Nejvyššího správního soudu, ale i např. článek JUDr. Karla Havlíčka. Konkrétnost, přehlednost, a i přesnost v mantinelech právních předpisů v praxi ukazují, že řádná kontrola, čištění a revize spalinových cest je nutná a státní orgány společně s dalšími inkriminovanými subjekty se snaží nalézt optimální míru úpravy povinnosti pro občany tak, aby nebyli neúměrně zatěžováni.
Je tedy nutné si uvědomit, že zajišťování podmínek pro bezpečnost a ochranu před požáry a jinými mimořádnými událostmi je jednou ze základních povinností státu, a že k tomuto musí existovat dostatečné, efektivní a účinné právní nástroje.