Povinné zkoušky pro topenáře v praxi
Na stránkách časopisu Topenářství instalace (č. 6/2015, s. 26–27) popsal Ing. Zdeněk Lyčka novou povinnost pro topenáře podle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, která ve zkratce zavádí toto: Pokud jsem montážník jakýchkoliv tepelných zdrojů, které využívají obnovitelnou energii, a chci montovat tato zařízení pořízená z veřejných prostředků nebo dotací, musím projít speciálními profesními zkouškami pro daný druh zdroje. To znamená samostatnou profesní zkouškou pro montáž kotlů na biomasu, zkouškou pro montáž kamen na biomasu, dále na tepelná čerpadla, fototermické, anebo fotovoltaické systémy.
To, že kvůli relativně přísné povinnosti, která se počátkem roku 2015 vyklubala ze zákona č. 406/2000 Sb., nebude mít kdo montovat tepelné zdroje OZE, a to nejen pro kotlíkové dotace, na které je přislíbeno rekordních 9 miliard korun, mi nebylo jako zakladateli národní asociace lhostejné. Proto jsme ihned zareagovali a stali se první autorizovanou osobou pro zkoušení montážníků z profesních kvalifikací. Dosud u nás úspěšně prošlo zkouškami asi 400 topenářů, a z jejich průběhu jsme získali značné zkušenosti. Ty mne přivedly ke změně názoru – od prvotního rozčarování kvůli nové „obtížné“ byrokratické povinnosti až po poznání, že jisté síto na proměnlivou vědomostní úroveň českých topenářů je potřebné.
Průběh zkoušek
Profesní zkouška se skládá z praktické a teoretické části, přičemž teoretická část se sestává z písemného testu a ústní zkoušky. Považujeme za důležité, aby uchazeč kromě vlastní zkoušky také prošel školením a byl seznámen s novinkami v oboru a s aktuálními podmínkami kotlíkových dotací, přestože školení není povinné a Národní soustava kvalifikací je nevyžaduje. Výstupem při úspěšném absolvování zkoušky je vydání státního osvědčení o absolvování zkoušky.
Kompletní zkouška pro jednu profesní kvalifikaci, pokud ji předchází školení, obvykle zabere celý den, trvá 6 až 8 hodin podle druhu profesní kvalifikace.
Obecně mohu říci, že pokud má uchazeč dostatečnou praxi v oboru, pak po absolvování proškolení má i vysokou pravděpodobnost na úspěšné absolvování zkoušky. Jeho osobní příprava může spočívat např. v prostudování základních norem vztažených k příslušné kvalifikaci, seznámení se s nejčastějšími typy zapojení zdrojů do tepelné soustavy, vysvětlení standardních servisních úkonů a v orientaci v bezpečnostních prvcích z hlediska správného provozu tepelné soustavy.
Na co český systém zapomíná
Povinnost zkoušek vychází z evropské Směrnice č. 2009/28/ES o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie. Záměrem Směrnice je především to, aby každý stát vytvořil systém odborných školení vztahující se k novým trendům v oboru a předcházel tak nekvalitně provedeným instalacím. Český nástroj – zákon č. 406/2000 Sb. – ukládá pouze montážníky zkoušet, související školení neřeší.
Další opomenutí spatřuji v nemožnosti dohledat absolventy, kteří zkouškami prošli, a mezi kterými by si zákazníci mohli vybírat.
Písemný test
Písemná část zkoušky obsahuje 25 testovacích otázek. Uchazeč v nich nejčastěji vybírá z možností a–b–c, někdy je obsažen i jednoduchý výpočet. Základní témata testových otázek pro kvalifikaci „Topenář – montér kotlů na biomasu“ jsou:
- orientace v technické dokumentaci kotlů na biomasu a v navazující projektové dokumentaci otopné soustavy,
- orientace v napojení kotle na biomasu do otopné soustavy,
- volba postupu montáže ochranných a bezpečnostních prvků teplovodních kotlů na biomasu,
- orientace v palivech pro kotle na biomasu,
- zapojení akumulační nádrže a zařízení na přípravu teplé vody.
Za úspěšné splnění testu se považuje 75 % správně zodpovězených otázek.
Praktická část zkoušky
Praktická část zkoušky se odehrává na autorizovaném zkušebním pracovišti, které musí být vybaveno požadovaným materiálním a technickým vybavením. Jedná se především o základní typy kotlů na biomasu (dřevozplynovací, odhořívací, prohořívací a automatický kotel), základní typy tepelných čerpadel (voda-voda, vzduch-voda, země-voda), teplovodní kamna na biomasu, solární systémy s plochými i trubicovými kolektory, a řadu dalších prvků pro funkční zapojení zdrojů, provádění servisních úkonů a simulace a odstraňování závad. Pracoviště musí být vybaveno funkční otopnou soustavou se všemi předepsanými regulačními a bezpečnostními prvky. Uchazeči zde pod dohledem zkoušejícího předvádějí vybrané základní činnosti při spouštění, čištění, uvádění do provozu a odstraňování běžných závad na zdrojích využívajících OZE.
Teoretická ústní část zkoušky
Teoretická ústní část zkoušky je posledním stupněm pro vydání státního osvědčení. V této části se ověřují především teoretické znalosti uchazečů. V případě kvalifikace „Topenář – montér kotlů na biomasu“ to jsou oblasti:
- vyhodnocení potřeb uživatelů z hlediska vytápění objektu kotli na biomasu,
- orientace v jednotlivých systémech kotlů na biomasu,
- umísťování kotlů na biomasu a jejich uvádění do provozu,
- provádění topné zkoušky kotle na biomasu a připojené otopné soustavy,
- regulace kotle na biomasu a připojené otopné soustavy,
- provádění servisních úkonů pro kotle na biomasu.
Jednotlivá témata se mohou mezi praktickou a teoretickou částí zkoušek prolínat. Při úspěšném zakončení zkoušky dostává absolvent osvědčení o splnění státní zkoušky s platností na 5 let.
Kdo zkouškou neprojde
Obecně mám vypozorováno, že uchazeči z řad topenářů svůj obor zvládají uspokojivě, orientují se v daném typu zapojení, se kterým nejčastěji pracují, a jsou pro zkoušky dobře připraveni. Mezery se projevují převážně v orientaci v technických normách a v moderních způsobech podávání a skladování paliv nebo v regulaci a řízení vícezdrojových soustav.
Zkoušky v naší zkušebně v Heřmanově Městci
Ve zkušebně v Heřmanově Městci probíhají komplexní zkoušky z profesních kvalifikací na kotle na biomasu, teplovodní kamna na biomasu, solární systémy a tepelná čerpadla. Topenáři zde dostanou k vlastní zkoušce řadu bonusů.
Prvním z nich je proškolení na témata podmínek kotlíkových dotací a dále obecně na tepelné zdroje. Pozorný posluchač zde nalezne odpovědi na řadu otázek, na které se ho budou zkoušející při zkouškách ptát.
Zájemci o zkoušku si musí vyhradit prakticky celý den. Vyplatí se jim to, neboť úspěšnost topenářů je u nás 99,3 %. Při celkovém počtu více jak 400 dosavadních absolventů se jedná o 3 uchazeče, kteří nebyli ve zkoušce napoprvé úspěšní. Ke krajnímu řešení jsme byli nuceni přistoupit teprve tehdy, když nám uchazeč například zarytě tvrdil, že solární kolektor je možno připojit natvrdo na teplovodní okruh stejně jako např. kotel, nebo jiný „expert“ netušil, že se v tepelném čerpadle nachází něco jako kompresor a nebyl schopen ani rozeznat splitové a kompaktní provedení. Pokud topenář zkouškou neprojde, je mu zdarma nabídnut další opravný termín a dostatek času na samostudium.
Další bonus, který nabízí výhradně naše organizace, je propagace a snadná dohledatelnost topenářů, kteří profesní kvalifikace splnili. Státem vytvářený přehled držitelů oprávnění montovat dotovaná zařízení podpořené státní dotací neexistuje. Proto jsme pro naše úspěšné absolventy vytvořili prezentační pomůcku na adrese www.topenaridotace.cz. Zde jsou všichni zapsáni. Zájemci o dotovaná zařízení si svého topenáře mohou vyhledat podle vzdálenosti od místa montáže. A topenáři se zde mohou naopak na zkoušky přihlásit.
Třetí bonus – dostanete víc, než zaplatíte
Pro topenáře, kteří se k nám přihlásí na zkoušky, jsme připravili cenové bonusy, které kompenzují poplatky za zkoušky. Standardní poplatek za zkoušku z profesní kvalifikace je 5000 Kč, od třetí a další zkoušky je snížen na 3000 Kč.
Obchodní partneři nám vyšli nadmíru vstříc a vstupní náklady za zkoušku topenářů de facto „přeplatili“. Proto je možné, aby absolventi u nás získali poukazy v hodnotě okolo 30 tisíc korun. Jedná se o slevy a poukazy na odběr materiálu, tepelné techniky, paliv a služeb od firem Richter + Frenzel, NIBE, Propuls Solar, OPOP, Agromechanika Lhenice, TZB-info, Meibes, Almeva, Euro komíny, nebo dřevní paliva Timbory, Waldera a Sublima.
Podrobnosti a přihlášení na zkoušky na www.topenaridotace.cz
Pozn: Klastr Česká peleta je národní asociací více jak 80 firem složených z výrobců a distributorů kotlů a kamen na biomasu, pelet, briket a dalších paliv z biomasy, topenářských firem, zkušebních, certifikačních a vědecko-výzkumných pracovišť, obchodních firem a dodavatelů topenářské techniky.