Otázky 2021/7
Vedoucí a recenzent rubriky Miloš Bajgar
Otázka:
Deset osmipodlažních sekcí (vchodů) domů v Praze, kolaudovaných v letech 1964/65, dříve pod správou OBPH, bylo v roce 2015 privatizováno do pěti SVJ.
Každé z SVJ s orientačními čísly 1–3–5, 7–9, 11–13–15 a 17–19 má vlastní otopnou soustavu (OS) se zdrojem tepla od PTAS a.s. Jde o čtyři tlakově závislé Předávací stanice tepla (směšovací stanice) instalované do vchodů 1–7–11–17. Každá ze směšovacích stanic je vybavena vlastním měřičem spotřeby tepla.
Problém je s částí domu 11–13–15, kde jsou na jednu OS dvě SVJ. Jde o vleklý spor z doby privatizace domu. Jedno SVJ má vlastní vchod č. 11, vchody 13–15 vlastní druhé SVJ. Jedna OS má i společnou stoupačku, ze které jsou napojeny jak otopná tělesa v č. 11, tak i v č. 13.
V roce 2021 končí po 15 letech provozu životnost regulačních armatur, tj. termostatických ventilů na otopných tělesech v bytech i na regulačních ventilech na patách stoupaček. Je potřeba zrealizovat jejich výměnu na základě projektu od autorizované osoby ČKAIT. Jádrem sporu je nesouhlas SVJ–11 s jakoukoliv plánovanou údržbou iniciovanou sousedním SVJ–11–13.
Projekt i výměnu armatur je naprosto nutné udělat pro OS jako celek. Z technického hlediska je neproveditelné takovou akci provést jen pro část OS. Také z důvodu, že by nebylo možné na konci akce provést měření, nastavení a aretaci průtoků na stoupačkách, s vypracováním protokolu o vyvážení OS podle vyhlášky č. 193/2007 Sb. § 7, odstavec 6.
Byl proveden pokus rozdělit OS na část pro vchod 11 a druhou část pro vchody 13–15 s tím, že by větší SVJ mělo vlastní směšovací stanici s měřičem spotřeby tepla. Tuto variantu však dodavatel tepla zamítnul. Vznikl tak technicky neřešitelný problém, kdy SVJ–11 blokuje druhému SVJ 13–15 jakoukoliv činnost, jinak řečeno znemožňuje mu spravovat dům s péčí řádného hospodáře a konat dle energetického zákona a výše uvedené vyhlášky.
Předsedkyně SVJ–11 například nechala mezi č. 11 a 13 udělat mříž, aby se vedení SVJ 13–15 nedostalo k měřiči spotřeby tepla. Vymáhá dělení celkové spotřeby tepla na dvě poloviny, i když podle započitatelné plochy vytápění je skutečný poměr 1/3 a 2/3. Rozdělení spotřeby na byty dále vymáhá jen podle ploch místností, i když jsou otopná tělesa opatřena indikátory topných nákladů.
V č. 11 byl uzávěr na přívod teplé vody. SVJ 13–15 jej nechalo přemístit do svých prostor, aby se zabránilo omezování průtoku TV do části domu. Nejprve však bylo potřeba odstranit zámek u mříže.
Předsedkyně SVJ–11 na zásah reagovala tak, že nechala původní průchod bez povolení zazdít. Tím došlo mimo jiné k rozdělení požárního úseku a byla zablokována možnost úniku přes vchod v č. 11 v případě požáru ve sklepních prostorách.
To uvádím jen pro představu, že vzájemná dobrovolná dohoda předsedkyň bude velmi problematická, ne-li nemožná.
Otázkou je, pokud předkládaný problém není řešitelný technicky, zda by mohl být řešitelný z hlediska právního.
Odpověď:
Společenství vlastníků jednotek je v současné době upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Jako základní ustanovení týkající se SVJ považuji ustanovení
㤠1194
(1) Společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.
(2) Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech.“
Domnívám se, že odpověď na tuto otázku lze nalézt v ustanovení § 1208 písm. e) č. 2 občanského zákoníku, které zní: „Do působnosti shromáždění patří ….. e) rozhodování 2. o opravě nebo údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části, která nevyžaduje změnu prohlášení, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného“, a to ve spojení s ustanovením § 1209, který umožňuje obrátit se na soud, aby rozhodl.
Podle mého názoru je rekonstrukce OS natolik důležitá věc, že by měla být projednána na shromáždění jak SVJ, které je pro rekonstrukci, tak na shromáždění, kde předsedkyně je proti. Jedná se o natolik významnou věc, že by o ní neměla rozhodovat sama předsedkyně, ale právě celé shromáždění. Pokud by nesouhlasilo shromáždění, potom není jiná cesta, než se obrátit na příslušný soud, aby rozhodl. Pro úspěch v soudním řízení by měl být kromě tvrzení uvedených v dotazu přiložen odborný projekt, který by respektoval níže uvedenou právní úpravu:
Ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu zní: „Předávací stanice se přednostně zřizují samostatně pro jednotlivé odběratele. Společné stanice pro více odběratelů se při rekonstrukcích nahrazují přednostně stanicemi pro jednotlivé odběratele“. Citovaná vyhláška zpracovává Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES o energetické náročnosti budov. Podle ustanovení § 2 odst. 3 citované vyhlášky: „Při navrhování nových a při rekonstrukci stávajících tepelných sítí se použije řešení, pro které má minimální hodnotu energetické náročnosti z hlediska dopravy tepelné energie hc a maximální hodnotu účinnosti z hlediska tepelných ztrát hz.“
Podle mého názoru by mělo SVJ, které potřebuje rekonstrukci OS, nechat zpracovat odborný posudek, který by měl určit, zda lze postupovat, a to i s ohledem na výše uvedenou právní úpravu samostatně, nebo zde je opravdu nutná součinnost druhého SVJ.
Pokud ano, potom by bylo třeba písemně oficiálně požádat SVJ o součinnost a pokud by nevyhovělo nebo nereagovalo, nezbyde než se obrátit na soud.
Odpovídal: JUDr. Zdeněk Karfík, CSc., advokát, Praha
Otázka:
Vážená redakce,
náš dotaz se týká bytu po prarodičích ve starší dvoupatrové nezateplené vile, který byl doposud využíván spíše rekreačně a vytápěn pouze jedním krbem a přímotopy. Momentálně jsme v situaci, kdy v rámci plánované modernizace vytápění sice máme hotový projekt (vedoucí recenzent rubriky má projekt k dispozici – pozn. redakce) na plynový kotel a plynovou přípojku, ale je to celkem komplikované (přípojka). Navíc sousedé – spolumajitelé domu plyn moc nechtějí a pro své dva byty v 1. NP plánují instalaci nízkoteplotního tepelného čerpadla (TČ) vzduch-voda + osazení litinovými radiátory.
Odsouhlasili jsme si tedy radiátory a zvažovali variantu jednoho společného TČ pro celý dům. To nám však cenově vyšlo jako 2 samostatná TČ a k tomu navíc starosti s rozpočítáváním spotřeby atd.
Umístění vnitřní jednotky TČ je možné ve sklepě, který je poměrně rozsáhlý a prostorný. Vzdálenost mezi vnitřní a venkovní jednotkou bude v řádu jednotek metrů.
Počítáme, že trubky s otopnou vodou do radiátorů půjdou přes byt v 1. NP, a to s největší pravděpodobností jedním z nevyužitých komínů.
Vzhledem k tepelné ztrátě objektu a plánovaným osazením radiátory bych pro náš byt osobně volil vysokoteplotní variantu, ale je dost možné, že se mýlím. Potřebujeme se jen ujistit, že volbou TČ neuděláme zásadní chybu, a také případně doporučit zda vysokoteplotní či nízkoteplotní.
Budu rád za jakoukoliv radu či doporučení z hlediska technického řešení.
Odpověď:
Ověřil jsem, že projektant uvedený v rozpisce půdorysu bytu není v seznamu autorizovaných osob ČKAIT. Projektovou činnost ve výstavbě (§ 158 stavebního zákona) přitom mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Tepelné ztráty bytu jsou 14,7 kW, tomu odpovídá i výkon otopných těles Kalor pro parametry dle technické zprávy.
Dnes již v rámci internetu existují srovnávače, kde se dají porovnat náklady na různé varianty vytápění a přípravy teplé vody. Mají-li však mít takto získané informace nějakou vypovídací hodnotu, nelze srovnávat a hodnotit jen podle ceny paliva/energie. Je potřeba vycházet i z investice na ten který zdroj tepla, náklady na údržbu, revize, servis a opravy.
Pro výběr TČ přitom není rozhodující jen tepelná ztráta, ale i kolik lidí byt obývá. Pro 1–4 osoby je potřeba zásobník na teplou vodu o obsahu cca 200vl. Aby se byt vytopil na standardní teplotu +20 °C, měla by být teplota otopné vody v soustavě u radiátorů 50–70 °C, zatímco u podlahového vytápění stačí jen 35 °C. Ne všechna TČ umí vytápět na tak vysokou teplotu.
Výkon otopné plochy, spočtený pro venkovní výpočtovou teplotu, se využije jen několik dní v roce. Proto se výkon TČ volí nižší – obvykle v oblasti průměrné venkovní teploty v topném období, která je v našich klimatických podmínkách +2 až +4 °C. Prakticky v oblasti 70–80 % výkonu k tepelné ztrátě objektu. Přesnější metoda návrhu výkonu TČ je podle bodu bivalence. Bod bivalence je venkovní teplota, při které již výkon TČ nestačí pokrýt potřeby domu, nebo bytu, a připne se k němu elektrokotel.
Protože jsou tepelná čerpadla ve většině případů účinnější než ostatní typy vytápění, je přehlednější používat při jejich porovnávání tzv. topný faktor. Ten je ukazatelem účinnosti TČ. Je to poměr mezi získanou tepelnou energií a spotřebovanou energií tepelným čerpadlem. Označuje se zkratkou COP a platí, že čím je hodnota COP vyšší, tím je výroba tepla efektivnější a cenově výhodnější. U TČ vzduch-voda bývá v rozmezí od 2 do 4. Platí, že TČ vyrobí teplo výhodněji při menších mrazech a nižší výstupní teplotě.
U již tak nízkého topného faktoru u radiátorového vytápění, se bude u nezatepleného domu roční spotřeba elektrické energie blížit spotřebě tepla jako v případě vytápění elektrickým přímotopným sálavým vytápěním. U sálavého vytápění je významnou výhodou, že je možné při stejném komfortu, vytápět na nižší vnitřní pocitovou teplotu, s nižší spotřebou energie a nižšími náklady.
Pokud se někdo zabývá navrhováním otopných soustav a uvažoval by o návrhu TČ, mohl by si připomenout, že nejvyšší povrchová teplota podlahového vytápění (kromě okrajových částí místností) je 28 °C. V místnosti vytápěné na teplotu +20 °C je rozdíl teplot mezi podlahou a vnitřní pocitovou teplotou 8 K a součinitel přestupu tepla z podlahy se dá uvažovat cca 10 W·m–2·K–1. Z plochy 1 m2 vytápěné plochy tak získáme jen 80 W·m–2. Pro místnost 20 m2, pak získáme výkon 1600 W.
Ani při vytápění stejné místnost radiátory by neměla její tepelná ztráta překročit stejných 1600 W.
Skutečný výkon v obývacím pokoji pro 26článkový radiátor Kalor 3, 500/160, pro teplotní spád 75/65/20 °C je 2563 W. To je výkon o 60 % vyšší, než je výkon ještě přijatelný pro TČ.
Při parametrech otopné vody, které by byly vhodné pro podlahové vytápění, například 55/45/20 °C pro standardní nízkoteplotní TČ, by byl výkon stejně velkého otopného tělesa jen 1043 W. Je vidět, že navýšení výkonu počtem článků stejného otopného tělesa až na 63 článků, by nebylo reálné.
Mohlo by tedy být výhodou pořízení vysokoteplotního tepelného čerpadla?
Standardní TČ je jednostupňové, vysokoteplotní TČ je dvoustupňové. To dvoustupňové je výrazně dražší díky dalšímu kompresoru. Výsledný topný faktor je nižší, než u standardních TČ.
V takových extrémních případech by bylo potřeba začít uvažovat o době návratnosti takové investice – zvláště pak v případě, kdy je byt využíván jen rekreačně. To je ale již jiná kategorie ekonomických výpočtů s větším množstvím konkrétních vstupních údajů od tazatele.
Dá se očekávat, že v tomto konkrétním případě nezatepleného bytu bude vytápění plynovým kotlem ekonomicky přijatelnější variantou, byť s vícenákladem na plynovodní přípojku a povinné revize než TČ. Nesmí se však zanedbat přívod spalovacího vzduchu z venkovního prostředí! Rozhodně to nepůjde jen pomocí infiltračních spár plastových oken.
Odpovídal: Ing. Miloš Bajgar, autorizovaný inženýr pro techniku prostředí staveb, projektová kancelář tepelné techniky, Praha; člen redakční rady Topenářství instalace