Otázky 2019/6

legislativa

Vedoucí a recenzent rubriky Miloš Bajgar

Otázka:

Dobrý den, bydlíme v bytě 3+kk, 75 m² v bytovém domě z roku 2010. Našim problémem je vzduch v bytě. Byt je dokonale utěsněn, a jak jsme si už ověřili i nedávno zakoupeným měřičem, zanedlouho se vzduch vydýchá.

Přes léto máme otevřené větračky, co to jde, problém ale samozřejmě nastává v tropických dnech, kdy si otevřenými okny pouštíme teplý venkovní vzduch dovnitř. Nejhorší je pak zima a hlavně noc v zimě. Chodit dětem větrat do pokojíčku co dvě hodiny je nemožné.

Identický problém mají samozřejmě i všichni naši sousedé, takže je otázka, zda to neřešit společně pro celou bytovku. Ráda bych se Vás zeptala, na koho se v tomto případě obrátit. Kdo nám poradí, zda je situace řešitelná? Přímo firma, která nabízí rekuperační jednotky? Nebo jsou i jiné možnosti?

Obr. 1 • Měření v dětském pokojíčku v noci

Odpověď:

Větrání bytů řeší norma ČSN EN 15 665/Z1, která platí od února 2011. V této normě je uveden požadavek na větrání obytných prostor venkovním vzduchem.

Z hlediska systému větrání je možné zvolit systém podtlakového větrání, hybridního nebo nuceného rovnotlakého větrání. Podtlakový systém je založen na vyvození podtlaku pomocí odsávacího ventilátoru a na přisávání čerstvého vzduchu z exteriéru. Tento systém je také nejvhodnější pro rekonstrukce, kdy nelze realizovat systém rozvodů vzduchu. Přívodní prvky musí umožnit přívod dostatečného množství vzduchu – umístěny mohou být v rámech oken nebo v obvodové stěně. Některé umožňují i regulaci množství přiváděného vzduchu. Pozornost je třeba věnovat také jejich akustickým vlast­nos­tem.

Nucený rovnotlaký systém je technicky nejvyspělejším systémem. Venkovní vzduch do obytných prostor je přiváděn vzduchotechnickou jednotkou (společnou pro více bytů nebo umístěnou v každém bytě), která má zajistit dostatek čerstvého vzduchu pro osoby. Předností je zajištění kvalitního větrání a snížení provozních nákladů vzhledem k možnosti využití systému zpětného získávání tepla. Nevýhodou jsou prostorové nároky a náklady na zařízení. Přesná cena systému zvláště při rekonstrukcích je obecně obtížně určitelná – doporučuji oslovit firmu realizující podobné systémy.

Pokud nelze větrací systém nainstalovat, doporučuji alespoň správně větrat. Znamená to, zejména v zimním období, větrat krátce ale intenzivně. Častou chybou je příliš krátké větrání v délce několika desítek vteřin, kdy sice osoba přímo u okna pociťuje proudění vzduchu, ale výměna vzduchu v místnosti je nedostatečná. Při větrání dochází k ředění škodlivin ve vzduchu, a pokud je tak vyvětrána jen jedna místnost, může se po otevření vnitřních dveří koncentrace škodlivin opět zvýšit.

Obvyklá doba pro správné vyvětrání místnosti je přibližně 5 minut, podle místních podmínek. Nejúčinnějším řešením je krátké intenzivní větrání např. příčným větráním celého bytu (průvan). Oblíbené větrání vyklopením horní části okna je vhodné pro dlouhodobější větrání v klimaticky příznivých podmínkách, pro krátké vyvětrání je nevhodné pro svou malou účinnost. Pokud máte pochybnosti, doporučuji si ověřit dobu nezbytnou pro vyvětrání pokoje pomocí měřidla koncentrace CO₂. Pokud totiž krátce po uzavření okna koncentrace CO₂ v místnosti rychle stoupá, je to známka špatného vyvětrání. Koncentrace CO₂ ve venkovním ovzduší je cca 400 ppm, maximální koncentrace v interiéru 1500 ppm (Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby ve znění pozdějších předpisů).

Výrobci většiny moderních oken umožňují využít pro zvýšení větrání i tzv. mikroventilaci, kdy je ovládací klika obvodového kování okna ve střední poloze a těsnění křídla a rámu nejsou k sobě přitlačena. Využití mikroventilace ale není doporučeno v zimním období v době nízkých teplot s ohledem na riziko kondenzace a namrzání vlhkosti a z toho odvozeného možného poškození kování. Pokud se tento problém objeví, je třeba mikroventilaci v daných podmínkách přestat používat. V podmínkách mírné zimy ve městech to ale není časté, rizika je možné snížit i správnou údržbou kování. Na okno při použití mikroventilace je ale třeba pohlížet jako na otevřené okno se všemi riziky z toho vyplývajícími. Pozor je třeba dát na možné nebezpečí otevření okna prudkým poryvem větru nebo na bezpečnost v nižších podlažích.

Odpovídal: doc. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D., Katedra TZB, Fakulta stavební, ČVUT v Praze; člen redakční rady Topenářství instalace