Otázky 2018/8

legislativa

kotle a kotelny

Vedoucí a recenzent rubriky Miloš Bajgar

Otázka:

Vážená redakce,

obracím se na Vás s prosbou o odpověď na několik dotazů. Při kontrole plynového závěsného kotle Hermann Micra 24 kW mi bylo vytknuto, že kotel nesmí být umístěn s hranou vany. V koupelně je také problém z důvodu malé průvzdušnosti. Ten kotel tam je 20 let. V té době tam mohl být instalován, měl dostatečné krytí. Otázky zní:

1. Může kotel zůstat na místě, protože byl takto instalován v souladu s tehdejšími předpisy?
2. Pokud budu kotel potřebovat vyměnit, mohu jej stále ještě vyměnit za klasický plynový závěsný kotel?
3. Pokud, dle současné legislativy, nemohu umístit spotřebič do vzdálenosti menší než 60 cm od vany, jak mám situaci řešit, když v bytovém domě s tímto problémem při stavbě domu po válce nikdo nepočítal a koupelna je malá na vanu a umyvadlo?

Odpověď:

Umístění kotle v koupelně se řídí elektrotechnickými normami. Z pohledu normy ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 vč. změn Z1 a Z2 je nutné nejprve definovat, co to jsou tzv. zóny v prostorech s koupací nebo sprchovou vanou. Vymezení platnosti jednotlivých zón prezentuje obr. 1.

Obr. 1 • Zóny v prostorech s koupací nebo sprchovou vanou (ČSN 33 2000-7-701)

Norma předepisuje zónu 0 jako prostor koupací nebo sprchové vany a v případě sprchy bez vaničky pak minimální vzdáleností 10 cm nad rovinou podlahy, kde se sprcha nachází. Zóna 1 je z pohledu vanu ohraničena plochou obalující sprchovou vanu a prostor pod koupací nebo sprchovou vanou je určen jako zóna 1. Zóna 2 je definována pro vanu vzdáleností 60 cm vně od zóny 1 (obr. 1).

Dalším vodítkem je pak článek normy 701.512.2 – vnější vlivy, ve kterém je předepsán minimální stupeň ochrany krytem:

1. V zóně 0 – IPX7
2. V zóně 1 – IPX4
3.  zóně 2 – IPX4

Přičemž elektrické zařízení vystavené ostřiku vodou musí mít stupeň ochrany krytem alespoň IPX5. Další otázkou je splnění požadavku normy na vedení elektrického napájení, kde pro zónu 1 (obr. 1) platí požadavek na vedení svisle shora nebo vodorovně po zdi k zadní straně spotřebiče, který je upevněn nad vanou (např. pro ohřívač vody). A poslední věcí je dle článku normy 701.512.4 nutno vzít v úvahu, že v zóně 2 je možno umístit spínače a ovladače tj. příslušenství, ale kromě zásuvek.

Domnívám se, že umístění jakéhokoli kotle do zóny 2 (tj. s hranou vany) je možné, ale je nutné splnit normou požadované elektrické krytí IPX4 (odstavec 701.512.2 normy) což by měl garantovat výrobce kotle. Ale daleko zásadnější je, že umístění zásuvky (tj. připojení na 230 V) musí být mimo zónu 2 (tj. více jak 60 cm od vany).

Dále je potřeba si uvědomit, co znamená výměna plynového spotřebiče z pohledu TPG 70401 a co musíme dodržet z pohledu Nařízení Komise (EU) č. 813/2013.

Stran normy TPG 70401 je v první řadě nutné vysvětlit, že za užívání plynového spotřebiče odpovídá vlastník spotřebiče, pokud se této odpovědnosti nezprostí prokazatelným přenesením na uživatele (např. smlouvou o pronájmu apod.). A dále musí být splněny tyto požadavky:

1. Subjekt provádějící uvedení spotřebiče do provozu (nového, vyměněného, po opravě nebo servisu) musí provést kontrolu odvodu spalin a přívodu vzduchu. A ověřit zda nový nebo vyměněný spotřebič odpovídá štítkovým hodnotám komína nebo hodnotám v revizní zprávě spalinové cesty.
2. Plynové spotřebiče musí být umístěny tak, aby byly přístupné pro obsluhu, údržbu a opravy.
3. Plynové spotřebiče nemají být umísťovány ve schodišťových prostorech, veřejnosti přístupných chodbách a únikových cestách (neplatí pro chodby a schodiště rodinných domů s nejvýše dvěma nadzemními podlažími nebo bytovými jednotkami).

Čili pokud dojde k revizi nebo výměně kotle je nutné nejprve kontrolovat zajištění přívodu spalovacího vzduchu a odvodu spalin.

Pokud hovoříme o plynových spotřebičích A (tj. otevřený spotřebič, který odebírá spalovací vzduch z prostoru, kde je umístěn a spaliny jsou odváděny do téhož prostoru) jsou požadavky na zajištěný přívodu spalovacího vzduchu definovány např. krátkodobým nebo trvalým vyklopením okenního křídla do venkovního prostoru, otevřením jiného větracího prvku pro přívod a odvod vzduchu z/do venkovního prostoru, nuceným větráním apod. – toto platí pro plynový průtokový ohřívač vody do příkonu 10,5 kW. V případě plynového zásobníkového ohřívače vody do výkonu 2 kW je požadavek přísnější a sice musí být zajištěno nucené větrání nebo větrací otvory z/do venkovního prostoru.

Pokud hovoříme o spotřebičích v provedení B (tj. otevřený spotřebič, který odebírá spalovací vzduch z prostoru, kde je umístěn a spaliny jsou odváděny do venkovního prostoru komínem nebo kouřovodem) je požadavek na zajištění přívodu spalovacího vzduchu řešen jednak požadavkem na minimální objem místnosti – vyjma instalace se ­samostatným trvalým přívodem vzduchu (obr. 2).

Obr. 2 • Příklad provedení samostatného trvalého přívodu spalovacího vzduchu z venkovního prostředí pro umístění plynového spotřebiče v provedení B ve skříni

Důležité, ale je že zajištění přívodu spalovacího vzduchu je možné pouze větracími otvory nebo větracím potrubím, které nesmějí být uzavíratelné pouze za podmínky, že plynový spotřebič lze provozovat jen při jejich otevření na stanovený volný průřez, nebo zajistit nucené větrání či vzájemnou kombinaci.

Za naprostý hazard s lidskými životy považuji ponechání možnosti v TPG 70401 pro zajištění přívodu spalovacího vzduchu průvzdušností okny nebo dveřmi, ačkoli norma TPG 70401 uvádí, že toto platí pro stávající budovy se stávajícími okny (myšleno pro starší typy oken, dveří, apod.). Bylo by dobré si konečně uvědomit, nebo spíše přijmout myšlenku, že jakékoli okno či dveře do venkovního prostředí mají pro zajištění množství přívodu spalovacího (nebo větracího) vzduchu hodnoty objemového průtoku za jakýchkoli podmínek 0 m^3·h^–1, a to bez ohledu na tvar, stáří či vzhled konstrukce okna nebo dveří.

Pokud se spotřebiče v provedení B nacházejí v prostoru, do kterého není přívod spalovacího vzduchu zajištěn, lze prostor propojit s prostorem, do kterého je přívod spalovacího vzduchu splněn dle nerovnice na obr. 3. Přičemž platí, že propojení se provede neuzavíratelným otvorem u podlahy o celkovém volném průřezu nejméně 10 cm² na 1 kW příkonu instalovaných spotřebičů v provedení B, nejméně však 200 cm².

Obr. 3 • Umístění plynového spotřebiče v provedení B včetně požadavku na propojení s jinou místností k zajištění přívodu spalovacího vzduchu

Na spotřebiče v provedení C (tj. uzavřené spotřebiče, který odebírají spalovací vzduch z venkovního prostoru, nebo ze společného komínu, a spaliny jsou odváděny do venkovního prostoru) nejsou normou TPG 70401 z pohledu zajištění přívodu spalovacího vzduchu či minimálního požadavku na objem prostoru kladeny žádné další podmínky.

Je nutné si uvědomit, že instalace plynového spotřebiče musí tedy splnit dvě základní podmínky:

1. Návrh a výpočet přívodu spalovacího vzduchu u systému nuceného větrání, nebo větracího potrubí stanovuje projekt vzduchotechniky, tj. projekt od autorizované osoby.

Odvod spalin podléhá normě ČSN 73 4201 ed. 2.

Ekodesign je součástí přijetí Nařízení Komise (EU) č. 813/2013, kde pro kotle na plyn nebo olej se jmenovitým výkonem do 70 kW včetně, stanovuje nařízení, že sezonní energetická účinnost vytápění nesmí být nižší než 86 %. Což v praxi znamená, že po 26. 9. 2015 nelze na trh uvádět nekondenzační kotle napojené do komína (typ B1) a nekondenzační kotle s nuceným odtahem spalin (někdy nesprávně terminologicky nazývané „tzv. turbo“). Výjimku tvoří kotle s výkonem do 10 kW pouze pro vytápění, nebo kotle s výkonem do 30 kW pro vytápění a s průtokovým ohřevem TV (tzv. kombi). Obě skupiny mají požadovanou sezonní energetickou účinnost minimálně 75 %. Tyto kotle je možné instalovat pouze jako náhrada stávajícího kotle, který je instalován do společného otevřeného kouřo­vodu.

Takže ano, kotel je možné vyměnit i za jiný než kondenzační, ovšem je nutné splnit požadavky uvedené výše, a to jak stran „ekodesignu“, tak i normy TPG 70401 (plynovod, větrání, atd.) a dále minimálně také normy ČSN 73 4201 ed. 2. (odvod spalin, umístění kouřovodu, …).

Závěrem je nutné zdůraznit, že bez příslušné projektové dokumentace, která řeší výše uvedené legislativní požadavky, nelze jakoukoli výměnu nebo změnu v instalaci plynového spotřebiče doporučit. Při podcenění této situace dochází nezřídka k úrazům a bohužel velmi často jsou to úrazy smrtelné.

Použitá literatura

1. ČSN 33 2000-7-701 ed. 2, Elektrické instalace nízkého napětí – Část 7-701: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Prostory s vanou nebo sprchou, 2007-9 (změna Z1, 2012-6; Z2, 2018-3)
2. ČSN 73 4201 ed. 2, Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, 2016-12
3. TPG 704 01, Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách (změna č. 1), 2013-8
4. Nařízení Komise (EU) č. 813/2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ ES, pokud jde o požadavky na ekodesign ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů. 2013.
5. Projekční podklady Buderus; plynové kondenzační kotle Logamax plus GB112 a GB122, 2002-1

Odpovídali: Ing. Roman Vavřička, Ph.D., Ústav techniky prostředí, Fakulta strojní, ČVUT v Praze
Ing. Miloš Bajgar, Vytápění – znalecká a projektová kancelář, Praha; člen redakční rady Topenářství instalace