Otázky 2015/3

izolace

Vedoucí a recenzent rubriky Vladimír Jirout

Otázka:

Vážená redakce, obracím se na Vás s prosbou o radu. Instalační firma, která zajistila vodovodní přípojku k rodinnému domu, podle mého názoru, nedodržela standardní podmínky pro instalace venkovních rozvodů pitné vody, a to uložení potrubí v nezámrzné hloubce. Při dotazu, zda potrubí nezamrzne, technik firmy uvedl, že menší hloubku uložení potrubí kompenzovali položením tepelně izolační desky z polystyrenu ve vrstvě zeminy nad potrubím.

Zaručuje toto řešení bezpečný provoz vodovodní přípojky?

Odpověď:

Úvodem považujeme za nutné osvětlit co vlastně nezámrzná hloubka je a k čemu její znalost slouží a je potřeba.

Nezámrzná hloubka je taková hloubka pod povrchem rostlého terénu, kde nedochází k promrzání zeminy ani v průběhu chladné části roku.

V zeměpisných šířkách území České republiky je za nezámrznou hloubku ve stavebnictví považována úroveň 80 až 140 cm pod povrchem, dle druhu zeminy.

U základů na úrovni upraveného terénu je nezámrzná hloubka stanovena podle druhu zeminy takto:

• u běžných základových půd (hlinitopísčité a písčitohlinité) na 800 mm,
• u jílovitohlinitých půd na 1000 mm,
• u smrštivých jílů a slínů na 1400 mm,
• u zdravých hornin, vnitřní základy vytápěných budov na 500 mm,
• u soudržných namrzavých s HPV min 2,0 m po UT na 1000 mm,
• u soudržných namrzavých s HPV menší než 2,0 m po UT na 1200 mm,
• u jemnozrnných F6, F7 mohou-li vysychat 1600 mm
• minimální hloubka založení pro prokazatelně chráněné základy proti promrzání nebo provizorní konstrukce 400 mm,
• minimální hloubka základů pod středovou zdí je 450 mm.

Za nezámrznou hloubku pro uložení vodovodního potrubí i vodovodních přípojek se považuje hloubka od 1,2 do 1,5 m. Konkrétní hodnota nezámrzné hloubky je závislá na typu zeminy tvořící krytí potrubí v místě jeho uložení. Nižší hodnoty platí pro hlinité zeminy, naopak vyšší pro písčité, štěrkovité až skalnaté zeminy.

A teď k Vaší otázce:

Termodynamické zákony nám říkají (pro větší srozumitelnost volně upravená podoba), že teplo se vždy šíří směrem z teplejšího k chladnému, jinými slovy objekt s vyšší teplotou v prostředí s nižší teplotou bude vždy chladnout až do doby, než dojde k vyrovnání teplot. Toto vyrovnání teplot po nějakém čase je drtivé většině lidí naprosto jasné. Přesto je zarážející, že výše uvedené tvrzení instalační firmy je poměrně běžné a bohužel řada lidí se s takovými výroky smíří a již nepřemýšlí, zda to je pravda či naprostý nesmysl.

Tepelná izolace tedy může pouze prodloužit dobu, než v prostředí s teplotou pod bodem mrazu dojde k zamrznutí vodovodního potrubí. Opět si dovolím uvést pro srozumitelnost mého tvrzení příklad. Pokud by tepelná izolace měla zabránit promrznutí potrubí, tak jinými slovy bylo by nezbytně nutné, aby tepelná izolace vlastně „hřála“. Jednoduchým pokusem lze dokázat, že toto není pravda. Pokud vezmeme dvě kostky ledu a v pokojové teplotě jednu kostku dáme do polystyrenové krabičky, či zabalíme do kožichu, tak pokud by byla pravda, že tepelná izolace hřeje, tak kostka ledu v tepelné izolaci by měla roztát rychleji, než ta bez izolace. Všem je jasné, že opak je pravdou. To vede k logickému závěru, že tepelná izolace pouze prodlužuje dobu, než dojde, v souladu s termodynamickými zákony, k vyrovnání teplot.

Na základě výše uvedeného rozboru je tedy poměrně jasné, že pokud teplota v okolí vodovodního potrubí může poklesnout pod bod mrazu, je pouze otázkou času a ne tepelné izolace, kdy voda v potrubí zamrzne.

Jiná situace samozřejmě je, pokud dochází k pohybu vody v potrubí. Pak se voda o teplotě nad bodem mrazu chová jako zdroj tepla a samozřejmě pak tepelná izolace prodlouží dobu, než potrubí promrzne. Jelikož na tento stav, kdy dochází k obměně vody v potrubí nelze spoléhat, doporučujeme pokládku vodovodního potrubí vždy do nezámrzné hloubky, případně pokud to technicky z nějakého důvodu není možné, řešit ochranu potrubí proti zamrznutí nějakým aktivním způsobem, např. topným kabelem.