Otázky 2014/2

instalace a montáž

otopné soustavy

Vedoucí a recenzent rubriky Vladimír Jirout

Otázka:

Jak řešit přívody ke smyčkám podlahového vytápění, vedoucí chodbou, při požadavku chodbu nevytápět?

Odpověď:

Je pravda, že poměrně často dispoziční řešení vytápěného objektu vyžaduje využít chodbu pro propojení jednotlivých vytápěných ploch (pokoje, koupelny apod.) s rozdělovačem podlahového vytápění. Chodba je v tomto dispozičním uspořádání vesměs vnitřní místnost, čili prakticky bez tepelné ztráty, a proto jsou pak samozřejmě přívody k příslušným smyčkám podlahového vytápění schopny tento prostor přetápět, a to bez možnosti nějak přetápění omezit či eliminovat. Přerušování nebo omezování dodávky tepla je regulačně vázáno k vnitřním teplotám jiných vytápěných místností a není tudíž žádná regulační vazba na teplotu prostoru v chodbě. Tímto prostorem příslušné přípojky pouze procházejí. Si­tuace je navíc zhoršena často i tím, že rozteče mezi potrubími přípojek smyček podlahového vytápění musí být voleny minimální, v dlouhých úzkých chodbách někdy až jen 5 cm. Rozteče jsou vesměs výrazně menší než rozteče smyček ve vytápěných plochách pokojů, a tento fakt posiluje nežádoucí předávání tepla z podlahy chodby. V neprospěch vnitřních chodeb, z hlediska přetápění, poměrně často hraje i volba podlahové krytiny. V chodbách se vesměs preferuje keramická dlažba s vyšší schopností předávat teplo na rozdíl od pokojů s laminátovou plovoucí podlahou, dřevěnou podlahou, parketami apod., což ve svém důsledku způsobuje, že při součtu všech faktorů a při dané teplotě otopné vody, resp. střední povrchové teplotě podlahy, může být měrný výkon, vztažený k jednotce plochy na chodbě v závislosti na konkrétní konstrukci nášlapné vrstvy, řádově až o 30 až 40 % větší, než měrný výkon v prostorech cíleně vytápěných smyčkami podlahového vytápění.

Lze výše popsanou situaci řešit, a pokud ano, tak jak?

Odpověď je poměrně jednoduchá a jednoznačná. V prostoru chodby je nutno omezit přestup tepla z potrubí do konstrukce podlahy. To znamená, že přípojky smyček podlahového vytápění musí být tepelně izolovány. Reálně to lze provést dvěma způsoby. První možností je přípojky v prostoru chodby opatřit před napojením na rozdělovač ochrannou trubkou, lidově označovanou jako „husí krk“. Druhou možností je použít tepelnou izolaci na potrubí. Vzhledem k tomu, že tepelné izolace pro potrubí jsou obvykle podélně dělené, je zřejmě praktičtější zvolit druhou možnost. Obě tato řešení zabrání tomu, aby betonová nebo anhydritová zálivka byla v přímém kontaktu s vnějším povrchem potrubí podlahového vytápění, a proto zásadně poklesne přenos tepla vedením mezi potrubím a zálivkou. Ve vytápěných místnostech je kontakt mezi potrubím a zálivkou naopak nutnou standardní podmínkou pro řádnou funkci podlahového vytápění.

I toto řešení má svá ale!

V prostoru chodby je nutno zvolit jinou skladbu podkladu pod potrubím podlahového vytápění.

Podkladní polystyren musí respektovat svoji tloušťkou to, že nad horní hranou potrubí, tedy i v případě tepelné izolace, musí být minimální tloušťka zálivky 35 mm při použití anhydritu, respektive 55 mm při použití betonu s plastifikátorem. Tyto tloušťky jsou doporučeny jako minimální a důvodem je dodržení kompaktnosti stavební vrstvy.

Vzhledem k hustotě potrubí vedených chodbou, resp. vzhledem k možným roztečím, nelze vesměs použít systémovou desku. To nás vede k nutnosti pro chodbu použít atypické řešení. Za prvé je nutné zabránit proniknutí zálivky mezi podkladní polystyrenové desky. Požadavek se obvykle řeší položením PVC folie na polystyren a jejím zafixováním k dilatačním stěnovým páskům. Za druhé je nutno potrubí fixovat k podkladu a zabránit jeho „vyplavání“ při provádění zálivky. Vzhledem k tomu, že potrubí s tepelnou izolací má vnější průměr značně odlišný od potrubí bez této izolace, zpravidla nelze použít typizované příchytky dodavatele systémového řešení podlahového vytápění. Je nutné zvolit jinou konstrukci, například systém s betonářskou KARI sítí a k ní potrubí s tepelnou izolací fixovat. Například pomocí široce používaných zdrhovacích plastových pásků.

Výškový rozdíl konstrukce podlahového vytápění v chodbě, proti jeho běžné skladbě v pokojích, například při použití tepelné izolace v tloušťce 9 mm, tedy bude následující:

• 2krát tloušťka tepelné izolace + Kari síť, tj. cca 23 mm.
• Minimálně o tuto hodnotu 23 mm proto musí být vrchní plocha podkladního polystyrenu v chodbě níž, než je vršek systémové desky v ostatních místnostech vytápěných podlahovým vytápěním.

Výše byl nastíněn jeden z možných způsobů řešení požadavku na omezení nežádoucího a neregulovatelného přetápění chodby. Lze zvolit i jiný způsob fixace potrubí k podkladu a lze i jinak improvizovat. Základem je vždy tepelná izolace potrubí, jeho fixace k podkladu, dodržení minimální tloušťky zálivky nad potrubím a utěsnění proti průniku zálivky pod izolační polystyren. Než se zvolí atypické řešení uložení potrubí v chodbě oproti ostatním místnostem, doporučuji prověřit možnost odlišného návrhu uložení potrubní sítě podlahového vytápění tak, aby se co nejvíce potrubí vyhnulo chodbě. K atypickému řešení přistoupit teprve tehdy, pokud nebude nalezen přijatelný kompromis.

Odpovídal: Ing. Zdeněk Číhal, samostatný projektant, Praha; člen redakční rady Topenářství instalace