Otázky 2013/8
Vedoucí a recenzent rubriky Vladimír Jirout
Otázka:
V zákoně č. 201/2012 Sb. v § 17 je uvedena řada povinností pro provozovatele zdrojů tepla na pevná paliva o výkonech 10 až 300 kW včetně, které jsou připojeny na soustavu ústředního vytápění. Z toho je nám jasné, že se nejedná o zařízení na přípravu teplé vody či ohříváky užitkové vody. V čem však tápeme, je problematika kombinovaných spotřebičů. Například když část jejich výkonu slouží pro přímé vytápění místnosti a část výkonu je předávána kapalinovým výměníkem do otopné soustavy. Potřebovali bychom poradit, zda výkonem 10 kW v zákoně je myšlen celkový tepelný výkon spotřebiče nebo jen tepelný výkon kapalinové části.
Odpověď:
Novela zákona o ochraně ovzduší přináší více nejasností spojených s malými zdroji tepla spalujícími pevná paliva. Nicméně zaměřím se na dotazované provádění pravidelných kontrol těchto zdrojů, kterých se týká konkrétně § 17, odst. (1), písm. h), ve kterém se píše, že provozovatel stacionárního spalovacího zdroje je povinen „provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího zdroje …. kontrolu technického stavu a provozu spalovacího zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění…“.
Jak je z textu patrné, kontrolovány budou muset být všechny zdroje připojené na soustavu ústředního vytápění, tedy i lokální topidla s teplovodním výměníkem. Prvním problémem je fakt, že zákon hovoří o jmenovitém příkonu. Ten ovšem výrobce neudává ani na výrobním štítku, ani v průvodní technické dokumentaci, uváděn je pouze jmenovitý výkon. Příkon bude muset být proto přepočítáván pomocí účinnosti a jmenovitého výkonu, které již výrobce deklarovat musí. Další velkou nejasností je právě fakt, od jakého příkonu se budou kontroly týkat kombinovaných lokálních zdrojů. Lokální topidla s výměníkem odevzdávají část tepla sáláním přímo do místnosti, ve které jsou umístěna a jen část přechází do teplovodní soustavy přes výměník. Bude se spodní hranice příkonu 10 kW pro povinnost kontroly týkat celkového příkonu topidel, nebo jen příkonu vztaženého na teplovodní výměník? Z logiky věci vyplývá, že spodní hranicí příkonu chtěl legislativec definovat velikost spalovací části zdroje (rošt, komora) a zde by měl tedy platit celkový příkon zdroje bez ohledu na to, jak je vyrobené teplo následně „distribuováno“ do vytápěného objektu. Ovšem definice uvedená v Zákoně dává prostor i jinému výkladu. Výrobci udávají celkovou účinnost zdroje a nikoliv oddělené účinnosti jeho sálavé a teplovodní „složky“ (ty jsou samozřejmě odlišné). Při výpočtu příkonu z účinnosti lze tedy stanovit pouze celkový příkon zdroje, což podporuje první verzi, že rozhodující bude celkový příkon zdroje.
Trochu rozpaků také vzbuzuje Zákonem striktně definovaná povinnost, že osoba kontrolující zdroj musí být zaškolená přímo výrobcem. Nedá se předpokládat, že firemní servisní technik bude přísný na majitele kotle, který je potenciálním budoucím zákazníkem firmy. Navíc to, zda kontrola proběhla řádně a zda je zdroj opravdu provozován spolehlivě, se nedá ověřit (fyzická osoba nemá povinnost pustit úřední kontrolu na svůj pozemek) a případné nedostatky v kontrole jsou tak i nepostižitelné. Nicméně každá pravidelná kontrola a seřízení kotle (pokud proběhne) má rozhodně svůj význam a přínos.
V době psaní této odpovědi zpracovávala Asociace podniků topenářské techniky (sdružení výrobců kotlů a lokálních topidel), ve spolupráci s MŽP, metodiku k provádění pravidelných kontrol, která by výše uvedené nejasnosti měla uvést na pravou míru. Provedení první kontroly je požadováno nejpozději do 31. 12. 2016 (§ 38, odst. 15), takže je relativně ještě čas.
Odpovídal: Ing. Zdeněk Lyčka, LING Krnov, s.r.o.; člen redakční rady Topenářství instalace
Otázka:
Známí mají jednopodlažní rodinný domek a koupili si krbová kamna. Byli však nemile překvapeni, když jim kominická firma sdělila potřebnou výšku komína. Na naši topenářskou firmu se občas zákazníci obracejí s návrhem na instalaci krbových kamen, většinou vybavených teplovodním výměníkem. Rádi bychom jim úvodem jednání podali alespoň přibližnou informaci, jak se dá předem, před nákupem obdobného spotřebiče odhadnout potřebná výška komína. Chceme se dopředu vyvarovat situace, že něco slíbíme, ale zákazník pak bude nespokojen.
Odpověď:
V případě krbových kamen a obdobných spotřebičů vytváří komínový průduch přirozený tah, který vzniká na základě rozdílu mezi teplotou spalin a teplotou vzduchu okolí. Tento tah musí být pro správnou funkci spotřebiče větší než součet následujících třech položek:
- potřeba tahu k překonání odporu spotřebiče,
- potřeba tahu k překonání odporů při nasávání spalovacího vzduchu do spotřebiče,
- potřeba tahu k překonání odporu spalinové cesty.
Hrubý odhad předběžné účinné výšky komínového průduchu můžete udělat podle následujících průměrných údajů:
- naprostá většina otevřených krbů má potřebu tahu komína od 1 do 3 Pa, běžná kamna a sporáky 8 až 10 Pa, zatímco krbová kamna 11 až 12 Pa;
- tlaková ztráta pro nasávání spalivacího vzduchu bývá 3 až 4 Pa;
- odpory spalinové cesty bývají srovnatelné s potřebou tahu spotřebiče.
Přitom účinná výška komína 1 m při rozdílu teploty spalin:
- 100 °C vůči okolí vytváří tah cca 2,9 Pa
- 200 °C 4,8 Pa
- 300 °C 6,1 Pa
Na základě těchto údajů můžete získat základní představu o potřebné výšce komína. V každém případě vždy doporučuji provedení podrobného výpočtu od specialisty na komíny, neboť ten posoudí i konkrétní situaci v místě instalace a převezme odpovědnost za správnou funkci.
I když chápu, že výběr krbových kamen zákazníkem nezanedbatelně ovlivní jejich estetický vzhled, rozhodující vliv na dobrou funkci kamen má jejich potřeba tahu a teplota spalin. Obě tyto hodnoty musí každý seriózní prodejce garantovat. Vracím se ještě přímo k vaší otázce. Pokud zákazník požaduje krbová kamna do jednopodlažního domku, vybírejte krbová kamna s teplotou spalin od 280 °C výše. Při nižších teplotách spalin vycházejí komíny značně vysoké, a to je zřejmě důvod zklamání vašich známých.
Odpovídal: Ing. Vladimír Jirout, Komplexní služby pro ústřední vytápění, Praha; člen TNK 105 Komíny; člen redakční rady Topenářství instalace