Otázky 2012/4
Vedoucí a recenzent rubriky Vladimír Jirout
Otázka:
Můžete popsat rozdíl mezi spotřebičem s uzavíratelnými dvířky a uzavíratelným spotřebičem?
Odpověď:
Přesnou definici spotřebiče s uzavíratelnými dvířky naleznete v ČSN 73 4230 a uzavíratelného spotřebiče v ČSN 73 4201. To jsou však pouze obecné definice. Dovolte, abych tuto problematiku blíže rozvedl.
Spotřebič s uzavíratelnými dvířky má část ohniště pevně ohrazenou nehořlavými materiály a část dvířky, obvykle průhlednými, aby byl umožněn oční kontakt přímo s plápolajícím ohněm. Jedná se o průmyslově vyráběný výrobek, zpravidla spalující kusové dřevo. Spotřebiče s uzavíratelnými dvířky mohou být jak v provedení C, tak v provedení B. V případě provedení C bývá spalovací vzduch nasáván pod rošt trubkou z venkovního prostředí vedenou průchodem zdí obvodového pláště budovy, popř. trubkou vedenou v podlaze či trubkou napojenou na vzduchový průduch v komíně. Pro tyto případy jsou spotřebiče vybaveny, kromě spalinového hrdla, ještě hrdlem pro nasávání spalovacího vzduchu. Nejčastěji se jedná o krbové vložky a krbová kamna.
Některé komíny jsou speciálně vybavovány jak spalinovým, tak vzduchovým průduchem, aby umožňovaly snadné připojení spotřebičů typu C.
Uzavíratelný spotřebič je spotřebič, u kterého je možné regulovat přívod spalovacího vzduchu, který je nasáván z prostoru, v němž je spotřebič umístěn. Jde tedy vždy o spotřebič typu B. Množství nasávaného vzduchu je ovlivňováno podtlakem v sopouchu. Bývají to pokojová kamna, sporáky a kotle ústředního vytápění na tuhá paliva.
V obou případech popsaných spotřebičů jsou spaliny odváděny kouřovodem a komínovým průduchem do venkovního prostředí. Z výše uvedeného vyplývá, že existují i případy, kdy je spotřebič s uzavíratelnými dvířky současně i uzavíratelným spotřebičem.
Odpovídal: Ing. Vladimír Jirout, Komplexní služby pro ústřední vytápění, Praha; člen TNK 105 Komíny;
člen redakční rady Topenářství instalace
Otázka:
Je opradu bezpodmínečně nutné zajišťovat pro vzduchotechnická zařízení trvale tzv. ostrou vodu? Pro ekonomii provozu kotelny by byla určitě vhodnější ekvitermní regulace nebo kondenzační provoz. Nešlo by požadavek vyřešit velikostí výměníku?
Odpověď:
Otopné soustavy mají poněkud odlišný charakter potřeby tepla než větrací zařízení. Větrací a klimatizační zařízení musí zajistit ohřev vzduchu až do teploty venkovního vzduchu cca –20 °C a navíc by měla velmi rychle reagovat na změny venkovní teploty, neboť akumulace tepla při úpravě vzduchu je minimální. Vodní ohřívače vzduchu se tak často napojují na samostatnou větev zdroje tepla. Obvykle je tato větev napojena na tzv. ostrou vodu a regulaci ohřívače ve VZT jednotce zajišťuje trojcestný směšovací ventil, který je umístěn co možná nejblíže k ohřívači (často je součástí dodávky VZT).
Ekvitermní regulace vodního ohřívače je v zásadě možná, ovšem ekvitermní křivka pak musí být nastavena na potřeby větrání resp. ohřevu vzduchu, což obvykle vyžaduje vyšší teploty vstupní vody v porovnání s otopnou soustavou. Kvalitativní regulaci ohřívače vzduchu je nutné zajistit i v tomto případě v blízkosti ohřívače.
Je-li ohřívač VZT napojen na ekvitermní regulaci, nastavenou podle otopné soustavy, je jediným možným řešením návrh ohřívače s větší teplosměnnou plochou (předimenzování). Takové řešení by mělo být spíše ojedinělé a připadá v úvahu např., je-li na rozsáhlou otopnou soustavu napojeno menší vzduchotechnické zařízení.
Odpovídal: Ing. Vladimír Zmrhal, Ph.D., Ústav techniky prostředí, Fakulta strojní, ČVUT v Praze