Názory čtenářů: Povinná instalace indikátorů a zákon č. 103/2015 Sb. – mění se něco?

legislativa

měření a regulace

Některé povinnosti vyplývající ze zákona č. 318/2012 Sb. přinesly značný posun v oblasti poměrového měření, resp. indikaci spotřeby, tepla pro vytápění a teplé vody. Kritiku si bezesporu zaslouží velmi opožděné vydání prováděcí vyhlášky (č. 237/2014 Sb.), která v konečném důsledku prakticky nic neřeší a klíčové oblasti ponechává beze změny, resp. bez adekvátního řešení. Skoro to vyvolává dojem, že úkol „jakési povinné implementace“ požadavků plynoucích z evropské směrnice o energetické účinnosti (EED) byl splněn, ale zlatá česká koza zůstala celá.

V květnu letošního roku byl zákonem č. 103/2015 Sb. opět novelizován zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií a tato novela zahrnuje i změny v paragrafu upravujícím povinnost instalace přístrojů pro poměrové rozdělování nákladů na tepelnou energii. Tyto změny jsou uvedeny v části první, článku I, v bodech 22, 24 a 27. Podívejme se tedy, jaké je aktuální znění té části zákona, která poměrové měření tepelné energie upravuje.

§ 7, odst. 4
Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále povinni
a) vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů,
...
c) zajistit při užívání budov nepřekročení měrných ukazatelů spotřeby tepla pro vytápění, chlazení a pro přípravu teplé vody stanovených prováděcím právním předpisem,
d) řídit se pravidly pro vytápění, chlazení a dodávku teplé vody stanovenými prováděcím právním předpisem
...
f) vybavit fyzickým nebo právnickým osobám, jež nakupují teplo, chlad nebo teplou vodu pro své vlastní konečné užití (dále jen „konečný zákazník“), vnitřní tepelná zařízení budov stanovenými měřidly podle zákona o metrologii; konečný zákazník má právo na instalaci těchto měřidel a zároveň je povinen umožnit jejich instalaci, údržbu a kontrolu,
g) vybavit, v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením anebo společnou přípravou teplé vody každý byt a nebytový prostor přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni na základě výzvy vlastníka budovy nebo společenství vlastníků jednotek umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů.

§ 7, odst. 9
Rozsah a vybavení vnitřních tepelných zařízení přístroji regulujícími dodávku tepelné energie, rozsah a způsob vybavení každého bytu a nebytového prostoru přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, měrné ukazatele tepla pro vytápění, chlazení a přípravu teplé vody a pravidla pro vytápění, chlazení a dodávku teplé vody stanoví prováděcí právní předpis.

S jistou mírou zjednodušení tedy můžeme konstatovat, že na základních povinnostech vlastníků domů v oblasti poměrového měření tepla a teplé vody, případně rozdělování nákladů na dodávku tepla a teplé vody, se nemění nic. Toto je třeba zdůraznit a opakovat, protože jsme se od počátku letošního roku (odkdy se o této novele často diskutovalo – a dlužno dodat, že převážně bez hlubší znalosti věci) setkávali se spoustou dotazů, kdy u řady vlastníků a jejich zákonných zástupců vznikla obava, že jimi vynaložená investice do poměrového měření, rozdělování nákladů, tepla pro vytápění a teplé vody bude zmařena, resp. zpochybněna anulováním anebo dramatickým omezením této povinnosti. Podobně jako u jiných „zaručených informací“ proudících napříč naší společností, je autorství nejasné. Nepochybně k tomu přispěla média (ponejvíce elektronická), která v honbě za nejzajímavějšími (a nejdrastičtějšími) zprávami, přinášela informace věštící soumrak povinného měření nebo indikace. Věrohodnost těchto zpráv byla podepřena citacemi všeobecně známých osobností, včetně těch, jichž se tato problematika profesně týká. Při bližším zkoumání však bylo patrné, že citace jsou zcela vytrženy z kontextu, anebo byly vyřčeny v minulosti ve zcela jiných souvislostech. Pozoruhodné, a zároveň i politování hodné je, že Ministerstvo průmyslu a obchodu nikdy ani v nejmenším tyto nesmysly nedementovalo, resp. seriózně neinformovalo o svých cílech připravované novely.

Novela je na světě, ale jako obvykle, prováděcí předpis v nedohlednu. Proč? Pravděpodobně mimo jiné proto, že MPO si objednalo u ČVUT studii o vhodnosti a správnosti instalace a používání indikátorů v jednotlivých typech staveb. Termín dokončení studie je podzim letošního roku, takže i opozdilci již budou mít indikátory namontovány a všichni se budeme těšit na prováděcí předpis o tom, jak správně naplnit ustanovení shora uvedeného paragrafu zákona. Možná budeme všichni překvapeni, co se dozvíme… Paradoxní je, že indikátory pro rozdělování nákladů používá, a dodejme, že velmi svorně, celá Evropa, a to v celkovém množství blížícím se 100 milionům kusů. A na českém dvorku začneme po více než dvaceti letech (celoevropské normy pro používání indikátorů byly schváleny v roce 1994) zkoumat, jestli jsou vhodné a kde je nainstalujeme a kde nikoli – přitom se stačilo podívat přes plot, jak se s tím vypořádávají sousedé.

Lze-li něco určitě doporučit, potom bezesporu klid a zdravý rozum. Náklady na vytápění a teplou vodu nejsou zanedbatelné a tak je namístě způsob jejich rozdělování řešit spíše s profesionály než lovem „podnětných informací“ na internetu. Pro laika je často velmi obtížné, ne-li nemožné, v té záplavě informací oddělit zrno od plev.