Možnosti úspor provozních nákladů bytového domu – 1. část

legislativa

V České republice žije přes jeden milion domácností v téměř dvě stě tisících bytových domech. To je přibližně jedna třetina obyvatel naší země. Tito lidé žijí v různých lokalitách, ale téměř všichni mají jedno společné. Jsou odkázáni na cenovou politiku teplárenských společností, a mnozí z nich jsou nuceni platit za teplo částky významně přesahující průměrné poměry na trhu s teplem.

Převážná většina bytových domů provedla energeticko-úsporná opatření zateplením a výměnou oken. Tím jim klesla spotřeba tepla. Stálé náklady na dálkové vytápění, například údržba rozvodné sítě, které nezahrnují palivo, však neklesly, a proto je dodavatelé promítají do menšího množství odebraného tepla. Jeho cena proto roste. Logicky se nabízí myšlenka: „Proč se neosamostatnit a neinstalovat vlastní zdroj tepla přímo v objektu a neplatit jen za skutečné spotřebovanou energii? Máme povinnost setrvat u dodavatele tepla, který nedokáže reagovat na snižující se odběry tepla snižováním vlastních nákladů?“

RNDr. František Krejčí, CSc., zástupce brněnské společnosti ­capinda s.r.o., který se zabývá inženýrsko-projekční činností a poradenstvím v oblasti provozních nákladů bytových a administrativních objektů k tomu řekl:

Pokud se rozhodnete drahé teplo od tepláren vyměnit za levnější, nemáte moc možností. V úvahu přichází zdroj s plynovým kotlem. Ve většině měst se k tomu kompetentní orgány staví obvykle tak, že plynový kotel nepovolí. Důvod – zvýšení znečištění, překročení limitů.

Pokud toto „strávíte“ a nepřejde vás chuť bojovat, začnete uvažovat o druhé možnosti, o tepelném čerpadle. Po ekonomickém rozboru vyjde tato varianta jako nejvhodnější. Myslíte si, že stačí jen začít.

Zdaleka tomu tak není. V rámci stavebního řízení musíte nechat vypracovat a zaplatit topenářský projekt, elektroinstalační projekt, hlukovou studii, požární zprávu, statický posudek, případně stavební projekt a podat žádost i na SEIku. Je nutný souhlas Odboru životního prostředí a v některých městech i Odboru technických sítí. Odbor technických sítí si vyžádá stanovisko místní teplárny, které je obvykle nesouhlasné, bez ohledu na to, jaký projekt máte zpracovaný, bez ohledu na to, že ho třeba máte předjednaný s techniky teplárny.

Teplárna ve zdůvodnění negativního stanoviska argumentuje tím, že pokud se dům odpojí od CZT, tak se zhorší její ekonomika. Stavební úřad však toto zdůvodnění nemá právo uznat, protože to nejsou argumenty, ke kterým by musel, nebo měl, ze zákona přihlížet a stavební povolení vydá. Pak už jen čekáte na to, jestli se teplárna neodvolá, třeba jen proto, aby řízení uměle natahovala.

Autorizovaný inspektor v oboru stavebnictví Ing. Josef Dvorský z Rumburku doplnil:

Pan Krejčí má pravdu. Pokud má být záměrem vlastníka budovy či vlastníků jednotek (SVJ) změna způsobu vytápění stavby (nebo její části) spočívající v odpojení stavby od centralizovaného zásobování teplem (dále jen „CZT“), je třeba vždy postupovat mimo jiné v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Pak dle § 77 odst. 5 energetického zákona může být změna způsobu dodávky, nebo změna způsobu vytápění, provedena pouze na základě stavebního řízení a se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí (dále jen „ÚEK“).

Ta nejhorší řešení z pohledu překonávání byrokratických bariér jsou záměry spočívající v provedení nového zdroje tepla (např. domovní plynové kotelny ve stavbě nebo plynových kotlů v jednotlivých bytech). Tyto záměry jsou totiž vždy posuzovány jako změny dokončené stavby. A zde je zakopaný pes v otázce vymezení účastníků předmětného stavebního řízení.

Stavební úřady většinou z přílišné opatrnosti, nebo z jiných partikulárních zájmů, nectí obecné vymezení účastníků řízení tak, jak je obsahuje § 109 stavebního zákona. V našem případě změny způsobu vytápění, zahrnující odpojení stavby nebo její části od CZT, jsou téměř vždy „nejasnosti“ zejména kolem účastenství držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie.

Vlastník rozvodného tepelného zařízení, nemusí být totožný s držitelem licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie, může být účastníkem stavebního řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) nebo písm. e) stavebního zákona, v závislosti na konkrétním umístění rozvodného tepelného zařízení, od kterého se navrhuje odpojení stavby. Podobně držitel licence na rozvod tepelné energie může být účastníkem podle § 109 odst. 1 písm. d) věty druhé stavebního zákona nebo písm. f) citovaného ustanovení. K založení účastenství postačí potence dotčení práva navrhovanou změnou dokončené stavby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 80/2008 – 68 ze dne 17. 12. 2008).

Účastenství vlastníka rozvodného tepelného zařízení, nebo držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie (CZT), v předmětném stavebním řízení musí správní orgány dovodit pouze na základě příslušných ustanovení stavebního zákona. „Toto naše stavební řízení“, v němž se rozhoduje ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona o změně způsobu vytápění, není a nemá být pro zástupce CZT nástrojem obstrukcí a nástrojem k udržení svých zákazníků – odběratelů tepelné energie. Smyslem jeho účastenství v takovém řízení má být ochrana jeho věcných práv k nemovitosti v důsledku umístění jeho rozvodného zařízení, nikoli ochrana jeho podnikatelských záměrů a ekonomických zájmů a dosavadních investic.

Záměr směřující k náhradě dodávek tepla od CZT pomocí tepelných čerpadel je z pohledu splnění zákony stanovených podmínek pro stavebníka daleko snazší. Jak bylo již dříve uvedeno, energetický zákon stanoví v § 77 odst. 5, že změna způsobu dodávky tepla a TV, nebo změna způsobu vytápění, může být provedena pouze na základě stavebního řízení. Kromě toho stanoví další dvě podmínky, a to, že navrhovaná změna může být provedena pouze se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí.

Jde-li o samotný souhlas orgánů ochrany životního prostředí, energetický zákon nespecifikuje, jaké konkrétní orgány mají souhlas vydat, ani neodkazuje na žádný právní předpis. V našem případě lze dovodit, že jde o ochranu ovzduší a příslušným právním předpisem je zákon o ochraně ovzduší. Orgány ochrany ovzduší však nevydávají souhlasy, ale podle § 17 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší vydává příslušný orgán ochrany ovzduší stanoviska a povolení k řízením podle zvláštního právního předpisu (stavební zákon), s výjimkou malých zdrojů znečišťování ovzduší, které nejsou předmětem posuzování. Tepelná čerpadla krom toho nelze vůbec za zdroje znečišťování ovzduší považovat. V takovém případě, kdy nejsou stanoviska ani povolení dotčených orgánů ochrany ovzduší povinným podkladem pro vydání rozhodnutí, musí stavební úřad posoudit sám, zda byly splněny povinnosti podle § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší a své správní uvážení řádně odůvodnit v rozhodnutí.

K problematice splnění povinnosti uložené v § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší se vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 As 16/2006 – 54 ze dne 29. 3. 2007.

Podobně problematický je i požadavek na soulad s územní energetickou koncepcí (dále jen „ÚEK“). Podle § 4 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, vychází ÚEK ze státní energetické koncepce a obsahuje cíle a principy řešení energetického hospodářství na úrovni kraje, statutárních měst a hlavního města Prahy. Vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany životního prostředí a šetrného nakládání s přírodními zdroji energie.

Podle § 4 odst. 2 a 3 zákona o hospodaření energií je ÚEK, kterou pro svůj územní obvod pořizuje krajský úřad, Magistrát hlavního města Prahy a magistráty statutárních měst (tj. obligatorně pořizovaná ÚEK), součástí územně plánovací dokumentace (dále jen „ÚPD“); fakultativně pořizovaná ÚEK pro ostatní obce je neopomenutelným podkladem pro územní plánování. ÚPD tvoří zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán.

Zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán se vydávají formou opatření obecné povahy podle správního řádu (§ 36 odst. 4, § 43 odst. 4 a § 62 odst. 1 stavebního zákona). K otázce ukládání povinností opatřením obecné povahy se vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 1 Ao 1/2005 – 98 ze dne 27. 9. 2005. Z citovaného judikátu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že opatřením obecné povahy nelze ukládat povinnosti nad rámec zákona, proto podle názoru Ministerstva pro místní rozvoj nelze do ÚPD včlenit požadavek na povinné připojení k CZT.

S ohledem na vymezení obsahu ÚEK zákonem o hospodaření energií a nařízením vlády č. 195/2001 Sb., kterým se stanoví podrobnosti obsahu ÚEK, nemůže požadavek na povinné připojení k CZT obsahovat ani ÚEK. Stavební zákon v § 111 stanovuje, z jakých hledisek stavební úřad přezkoumává žádost o stavební povolení. Požadavek na soulad projektové dokumentace s ÚPD, s podmínkami územního rozhodnutí nebo územního souhlasu je stanoven v tomto § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, zatímco požadavek na soulad s ÚEK stanoven není.

Stavební úřad by měl vždy provést ohledání na místě, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Účastníci stavebního řízení mohou sice v řízení vznášet námitky, ale jen v rozsahu vymezeném § 114 stavebního zákona.

Stavební úřad není oprávněn v tomto řízení řešit otázky týkající se vlivu změny způsobu vytápění na snížení účinnosti CZT, ekonomiku jeho provozu a ochranu investic do rozvodných tepelných zařízení nebo zdroje tepelné energie. Když se tomu tak neděje a stavebník je šikanován nebo jinak poškozen, může se z titulu špatného úředního postupu žalobou obrátit na soud a požadovat přiměřenou náhradu způsobené škody. To je jedna z cest k nápravě věci.

Druhou a efektivnější cestou je vynechat stavební úřad, když zde vládne nepřátelské prostředí, a obrátit se přímo na autorizované inspektory, kteří nejsou na teplárenskou loby nijak napojeni, a ani nepodléhají tlaku zástupců CZT z řad volených orgánů měst a obcí.

Rozhodnutí o instalování lokálního topného zdroje s tepelnými čerpadly je logické východisko jak ušetřit nemalé peníze.

Výše zmíněné administrativní kroky je možné zvládnout, a to i svými silami, nebo vše zadat odborné firmě, která provede instalaci nového topného zdroje. Renomované firmy se zkušenostmi jsou schopné vše zajistit a provést celou instalaci na „klíč“.