Kvalita vzduchu v panelákovém bytě v zimním období – část 2

mikroklima

Větrání pobytových prostorů je poměrně hodně potlačováno, kromě jiného, i vyvíjeným tlakem na úspory tepla, například soutěžemi o vykázanou nejmenší spotřebu tepla na jednotku vytápěné plochy. Omezení, či až „likvidace“ větrání (ne zařízení) je nejméně nákladnou metodou, jak toho docílit, jelikož se podíl tepelných ztrát větráním zvyšuje a podíl tepelných ztrát prostupy tepla klesá i významně v souvislosti se zateplováním budov. Tím více je třeba se větrání věnovat a lze jen ocenit, že jedna taková soutěž (energetická liga na úspory tepla) prý končí.
Význam autorova článku je hlavně v tom, že konkrétními naměřenými hodnotami dokumentuje, jak se dá individuálně správně větrat i bez nadměrných investičních nákladů. A lze pouze dodat, že je velmi účinné tzv. příčné provětrání krátkodobě otevřenými okny v celém bytě.

Recenzent: Vladimír Galád

V předchozím článku (Topin 7/2017) jsem se zabýval kvalitou vzduchu v panelákovém bytě především v průběhu noci, kdy na ni nemohou uživatelé bytu adekvátně reagovat. Šlo zejména o problém vysoké koncentrace CO₂ a dalších cca 5000 škodlivin označovaných souhrnným názvem VOC – Volatile Organic Components. V tomto pokračování se zaměříme na to, jakým způsobem se mění koncentrace CO₂ v závislosti na formě větrání.

Jak větrat byt v průběhu dne

Podívejme se na fasádu běžného panelového domu s plastovými okny. Sledujme přitom, kolik místností je větráno plně otevřeným oknem nebo oknem vyklopeným. Většina oken bývá zpravidla uzavřena zcela, nebo jsou nastavena na mikroventilaci – obr. 9.

Obr. 9 •

Udržet koncentraci škodlivin v místnostech na hygienicky doporučovaných hodnotách znamená větrat. Pod tímto pojmem si uživatelé bytů představují větrání mi­kroventilací, vyklopeným oknem a jen zřídka kdy oknem zcela otevřeným. Jaký je mezi těmito způsoby větrání rozdíl je vidět na následujících grafech. Měření probíhala při venkovní teplotě +3 °C, vnitřní teplota byla v rozmezí 20 až 22 °C:

Na grafu 1 je zobrazen pokles koncentrace CO₂ při větrání plně otevřeným oknem. Z počáteční hodnoty koncentrace 1000 ppm dojde k dostatečnému provětrání místnosti, tj. k poklesu na koncentraci cca 450 ppm po 2 až 3 minutách. Delší větrání nemá smysl, pokles koncentrace CO₂ je minimální, energetické ztráty jsou naopak značné.

Graf 1 • Větrání plně otevřeným oknem – pokles koncentrace CO₂

Pro větrání vyklopeným oknem jsou zobrazeny dva grafy. Jeden ukazuje pokles koncentrace CO₂ z hodnoty 1000 ppm, druhý graf pak průběh koncentrace z počáteční hodnoty cca 450 ppm, tedy pro vyvětranou místnost.

Graf 2 • Větrání vyklopeným oknem – pokles koncentrace CO₂ z hodnoty 1000 ppm

Během 10 minut klesla koncentrace jen o 120 ppm. Plyne z toho jednoznačný závěr. Vyklopeným oknem se nedá místnost v zimě účinně provětrat. Je určeno pro provoz mimo topnou sezonu. V zimě se nedá doporučit také vzhledem k navýšení spotřeby tepla pro vytápění.

Graf 3 • Větrání vyklopeným oknem – průběh koncentrace CO2 z hodnoty 450 ppm

Z grafu 3 vidíme, že pokud po vyvětrání zcela otevřeným oknem necháme okno ve vyklopené poloze, pak se nám, za cenu energetických ztrát, koncentrace prakticky nemění. Zvýšená koncentrace v první polovině grafu byla způsobena pobytem jedné osoby.

Obr. 10 • Větrání vyklopeným oknem je určeno pro období mimo topnou sezonu

Na větrání mikroventilací v průběhu zimy spoléhá většina uživatelů bytů v panelových domech. Předpokládají, že bude jistým způsobem snižovat koncentraci CO₂. Jak je to ve skutečnosti zobrazuje graf 4.

Na grafu 4 vidíme, že oproti předpokladu se koncentrace CO₂ zvyšuje. Mikroventilace tak nemůže zajistit účinné větrání místnosti. Obdobného výsledku se dosáhne při mikroventilaci ve vyvětrané místnosti.

Graf 4 • Větrání mikroventilací – koncentrace CO₂

Z grafu 5 vidíme, že pokud po vyvětrání zcela otevřeným oknem necháme okno v poloze na mikroventilaci, pak se nám bude koncentrace CO₂ rovněž zvyšovat.

Graf 5 • Větrání mikroventilací – vzestup koncentrace CO₂

Z výše uvedených grafů je patrné, že účinně větrat je možné jen zcela otevřeným oknem několikrát denně po dobu 2 až 4 minut. Čím je venkovní teplota nižší, tím větráme kratší dobu.

Doporučení na závěr

Pokud chceme žít v panelákovém bytě zdravě i v zimním období, pak musíme pro své zdraví učinit určitá opatření. Je nutné mít na paměti, že správně větrat pouze v průběhu dne zcela otevřeným oknem několikrát denně po dobu 2 až 4 minut nestačí. Největší nebezpečí na nás čeká v noci vlivem působení hned několik škodlivin najednou. Bolesti hlavy, závratě a únava jsou často důsledkem koncentrace těkavých látek z přírodních a umělých zdrojů emisí.

Shrňme si tedy škodliviny, které na nás v bytech primárně působí:

1. nízká relativní vlhkost vzduchu – pod 40 %
2. vysoká koncentrace CO₂ – nad 1000 ppm
3. dalších více jak 5000 škodlivin, například formaldehydy z dřevovláknitých desek nábytku, lepidla, tmely, prach z koberců, lůžkovin, rozpouštědla, oxid uhelnatý, radon, metan, cigaretový kouř, vonné tyčinky, spory plísní a spousta dalších.

Řada uživatelů bytů v panelových domech se časem stěhuje do rodinných domků. Tam už se dá pořídit rekuperační větrání, které by mělo umět:

• filtraci venkovního větracího vzduchu,
• rekuperaci tepla z odváděného vzduchu za účelem předehřátí větracího vzduchu (úspora tepla na ohřev vzduchu),
• zpětné získávání vlhkosti z odváděného vzduchu,
• regulaci nízké relativní vlhkosti vnitřního vzduchu vlhčením, optimálně na 50 %,
• regulaci množství přívodního vzduchu podle koncentrace CO₂ a VOC.

Literatura

1. PETITJEAN Robert: Total hydronic balancing. A handbook for design and troubleshooting of hydronic HVAC systems. Tour & Andersson AB, 1994. 485 s.
2. Požadavky na větrání obytných budov dle ČSN EN 15 665/Z1.
3. ČSN EN 15665 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov. Úřad pro normalizaci, měření a státní zkušebnictví. Praha 2009.
4. JOKL, V. M.: Optimální a přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí. Směrnice STP-OS 04/č.1–2005.

Winter and indoor environmental quality in a block of flats – part 2.

The ventilation of living areas is relatively suppressed, among other things by the press for heat saving. Limitation of ventilation even until its „disposal“ is the least costly method to achieve this.
The author of the article documents via specifically measured values how to individually ventilate properly without excessive investment costs.
And it can only be said that the so-called transverse ventilation by short-time open windows throughout the apartment is very effective.

Keywords: Air quality, measurement, ventilation, carbon dioxide, relative humidity, Volatile Organic Components