Jubilejní rok 2022

Kdy jindy zavzpomínat než v časech výročí. Ve spojení s panem Ing. Josefem Brabencem se jich v roce 2022 seskupilo najednou několik.

Josefe, kdo Vás osobně zná, ví, že jste plný elánu, aktivit, radosti, a nápadů. V únoru letošního roku slavíte 75. narozeniny. Co považujete za Váš celoživotní „hnací motor“?

Dařilo se mi práci přeměnit v zábavu. Dá se říct, že jsem se prací bavil. Naštěstí jsem uměl harmonicky propojit práci s rodinou a koníčky. Když si dobře zvolíte své zaměstnání, nikdy nepotřebujete odpočívat. Vše je pak radost. Proto i dnes naplno pracuji. Energii mi to nebere, ale dává.

Zábava…Co Vás tedy ve volném čase baví?

Jsou lidé, kteří se zaměřují a rozvíjí pouze jeden koníček. Já patřím spíše k těm, kteří se věnují všemu, co je v životě potká. Momentálně je to golf, výtvarné umění a architektura. Srdcovou záležitostí je pro mě realizace a projektování staveb a řemeslné tvůrčí aktivity. Pak také příroda - včelařství, rybaření, sadařství,
myslivost a chov zvěře. Všechno toto mi přináší nekonečně krásné prožitky a radosti. A když jsme u radostí, nesmím zapomenout na vnoučata. To ale není koníček, ale poslání. Připravit je pro nástupnictví v rodinných firmách a předat jim všechny mé životní zkušenosti pro krásný a naplněný život. Přesně toto dělá život bohatý a krásný.

Tento Váš přístup k práci Vám mnozí mohou jedině závidět. Co profesní život a jeho klíčové momenty?

Po VUT v Brně jsem 20 let pracoval v Metrologii se specializací na velmi přesná laboratorní měření teplot, následně i průmysl. Měl jsem možnost propojovat vědeckou práci v laboratořích s reálnou praxí. Nejlepší škola života, jakou si člověk může přát. Své poznatky jsem pak uplatnil i při práci na atomové elektrárně. Přestože jsem dosáhl v Metrologii vrcholu a práce mě zde velmi bavila, lákaly mě další výzvy. V roce 1991 jsem se rozhodl založit vlastní firmu. Využil jsem předchozích zkušeností a velké pomoci mojí manželky Boženy Brabencové, která uměla cizí jazyky a dokázala propojit realizačně vyspělejší a zkušenější západní Evropu s naší firmou. Musel jsem začít od úplné nuly, ale bylo to pro mě vzrušující. Začalo obchodování s vodoměry a měřiči tepla, výroba zkušeben pro ověřování měřičů tepla a vodoměrů, ad. Po dvou letech proběhlo restituční převzetí rodinné továrny v Želetavě. To jsou počátky firem BRABENEC a ENBRA.

To jste s tímhle nasazením měl prostor i na rodinu?

Měl jsem velké štěstí nejen v profesním, ale i soukromém životě. Rodina mě vždy podporovala. Harmonie a soulad, který jsme měli, umožňoval růst pro všechny. Rodinný život byl vyplněn prací a společnými aktivitami – farma na nutrie a brojlery, zahradničení. Práce stmeluje a je klíčová ve výchově dětí. Vytváří vztah k povinnosti, zodpovědnosti a disciplíně. Je to předpoklad k vytvoření si vlastního krásného života. To dnes ve většině rodin chybí.

Vraťme se ještě k práci. Společnost ENBRA, a. s., o které se vyjadřujete jako o své lásce a milence, teď oslavila 30 let. Řeknete něco i o ní?

Vzbuzuje to úsměv „milenka“, ale ono to tak je. Bez posedlosti, velkých snů a velkého emočního nasazení bych ENBRU nikdy nevybudoval. Měl jsem možnost
spolupracovat, tvořit a trávit čas s vynikajícími lidmi. To je natolik motivační, že s lehkostí překonáte veškeré překážky. Pak se dílo daří a přichází radost z úspěchu.

Náš tým získal mnoho ocenění. Například více než 10 zlatých medailí na Aquathermu a dalších veletrzích, nebo významné ocenění za energetické projekty, které přinesly úspory řádově v miliardách. Prodali jsme víc jak 10 milionů vodoměrů, specializovali jsme se na rozúčtování tepla a teplé vody v bytových domech, přidali jsme instalaci kotlů, TČ a dalších prvků vytápění včetně velkých kotelen. Stali jsme se světovými lídry ve vývoji a exportu zkušeben do celého světa. Vyexportovali jsme přes 150 zkušeben, pokud vím, nejdál až do Mongolska. To přineslo rozvoj i intenzivní školicí činnosti pro montážní a realizační firmy.

Byly to krásné roky života. Moc rád na to vzpomínám. Opravdu mám ENBRU rád.

Je znát, že jste do ní vložit kus sebe. Jak se ENBŘE daří dnes, jaké má vize, a pokračuje v duchu svého zakladatele?

ENBRA je stabilizovaná rodinná firma s vyřešeným nástupnictvím. Vede ji moje dcera Jana s manželem Karlem Vlachem. Mění se trh, potřeby zákazníka, využívání energií a jejich ceny. To vyžaduje dynamickou reakci firmy a vykonávání velkého množství změn. Klíčový není jen produkt, ale hlavně zaměstnanec a člen týmu. Takže na podstatně vyšší úroveň se dostává spolupráce kolektivu a vytváření rodinné atmosféry ve firmě. To vše mí nástupci zvládají skvěle.

Dalším s Vámi spojeným oslavencem je firma Brabenec, spol. s r. o., kterou před 100 lety založil Váš dědeček. Jak vznikla a jaká je její historie?

Dědeček pracoval na panství jako kovář a zámečník. Po 1. světové válce si koupil dílnu v Želetavě, kde spolu s 20 zaměstnanci vyráběli zemědělské stroje a motory. Můj tatínek tuto dílnu převzal a vedl ji i po té, co mu byla po válce odejmuta. Byl to „srdcař“ a bojovník. V roce 1993 byla strojírna naší rodině vrácena. Dnes ji už vede a vlastní moje druhá dcera Eva s manželem Lubošem Bervidou. Jejich hlavním programem je kovovýroba z nerezových materiálů a výroba „Želetavských kamen“. V poslední době se rozrostli o vedlejší továrnu Strojmont s. r. o. na výrobu dopravní techniky. Stejně jako u ENBRY i zde je kladen důraz na rodinnou atmosféru, vlastní rozvoj, růst celé fabriky a přípravu další mladší generace pro nástupnictví.

Vyrůstal jste tedy v prostředí, kde se obchodovalo, tvořilo, budovalo a vyvíjelo. Byl jste vychovávaný jako nástupník firmy?

Dříve jsme sice měli továrnu, vyrůstal jsem přímo v ní, ale vzhledem k situaci, která byla, nikdo nepředpokládal, že bych měl někdy možnost ji vést. Nemám pocit, že jsme s bratrem byli vychovávaní jinak než ostatní. Ale ty geny po dědečkovi tam jsou, ty ve mně dřímaly.

Úspěchů jste v životě zažil mnoho. Na které si teď vzpomenete, které jsou pro Vás důležité?

Proměnou snů a představ se povedlo vybudovat 2 úspěšné firmy. Mám obrovskou radost a pocit naplnění z toho, že jsem měl tu možnost předat je svým dětem.

Všechna ta práce a „zábava“ nebyla marná. Mám úžasná vnoučata, s kterými mohu trávit čas a předávat jim svoje zkušenosti. Učit je řemeslu, vztahu k přírodě a práci, hodnotě přátelství, a jak pracovat na vlastním šťastném životě.

Kromě toho mám radost z nových ocenění a dalších pracovních příležitostí, na které mám konečně čas a klid. Pracuji na developerských projektech a jsem
prezidentem Asociace obchodu voda – topení, z. s. Budu rád, když budu moci i nadále na tomto postu realizovat mnoho dalších projektů, akcí, seminářů a společenských setkání. Mám kolem sebe tým šikovných, krásných, mladých lidí, s kterými je radost pracovat.

Před pár měsíci jsem od Hospodářské komory obdržel ocenění – Zlatou Merkurovu medaili za dlouhodobou aktivní podporu podnikání v ČR a rozvoj hospodářské komory. Co si víc mohu přát.

Josefe, v životě jste často sbíral zkušenosti od starších a řídil se podle nich. Co Vy byste ke konci toho-to rozhovoru rád sdělil mladší generaci? Jak vidíte nynější společnost?

Naše budoucnost se odvíjí od moudrých a schopných lidí, kteří nastoupí na naše místa. K tomu je klíčová správná výchova dětí jak v rodině, tak ve školách. Mrzí mě, v jakém stavu je nynější školství. Výuka studentů se orientuje jen na dovednost nikoliv na návyky. A kromě dostatečné praxe jim chybí vzory. Přál bych si mít na toto větší vliv a organizovat setkání dětí s lidmi, kteří dosáhli profesního vrcholu. Setkání se vzory, ke kterým by mohly vzhlížet a stanovit si dle nich své cíle. Řemeslo potřebuje společenské uznání. Polovina vystudovaných řemeslníků svůj obor opouští. To budou nenahraditelné a již dnes citelné ztráty.
Plno lidí vidí za úspěchem štěstí. Na štěstí ale musíte být připraveni. A tou připraveností myslím velké množství úsilí a práce.

Text a rozhovor: Bc. Martina Sýsová, tajemnice AOVT.