Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2021/8

legislativa

Vady padly do komína, majetek lehl ohněm

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 3 Tdo 815/2020

Osoby a jejich obsazení

Představme si pana V. B., úplně běžný typ odborně kvalifikovaného zaměstnance firmy A. B. Nadřízení ho pošlou uskutečnit docela normální zakázku v rámci výstavby rodinného domu. Pan V. B. má řídit stavbu komínového tělesa. A náhle zjistíte, že se zachoval zcela v rozporu s dosavadními zkušenostmi, že v něm snad ani nezablikala nějaká varovná žárovička, která by mu velela zastavit se, rozmyslet, spíše dvakrát měřit než jednou říznout. Že je to nepravděpodobné? Je to jisté. Pan V. B. – dozvíme se později ze suchých liter soudních spisů – „nezajistil řádné provedení výstavby konstrukce komínového tělesa, realizoval výstavbu bez řádné projektové dokumentace, bez výpočtů pro individuální komín, v rozporu s ČSN 73 4201, nedodržel potřebnou vzdálenost hořlavých materiálů od povrchu komínového pláště, použil nevhodné materiály pro výstavbu, přičemž spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce byly vedeny těsně na vložce průduchu: mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci, a to pouze ze strany dřevěné konstrukce, kdy byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy.“ Panečku! Na malér je zaděláno, a že k němu dojde, na to si vsaďte, protože jinak by se pan V. B. a „jeho“ případ neocitli na stránkách této rubriky.

A teď pan K. P. Revizní technik komínů Společenstva kominíků ČR, provádějící tuto činnost na základě osvědčení vydaného Institutem výchovy bezpečnosti práce v Brně, výchovným a vzdělávacím zařízením Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, akreditovaným certifikačním orgánem, což bylo spojeno se získáním kvalifikace „Revizní technik komínů“. To byl muž, který kontroloval, jak kvalitně jeho kolega V. B. postavil komín a jak funguje spalinová cesta takto vytvořená. Pan K. P. vypracoval revizní zprávu, podle které provedl v rodinném domě revizi spalinové cesty od kotle na pevná paliva a v revizní zprávě konstatoval, že „spalinová cesta z hlediska bezpečného a spolehlivého provozu vyhovuje, tedy bez zjištění jakýchkoliv nedostatků (včetně potvrzení, že vzdálenost hořlavých látek je dostatečná).“ To je nepochybně hezké zjištění. Jenže ve skutečnosti pan K. P. funkčnost spalinové cesty neověřil, takže mu uniklo, že „zjevně vykazovala řadu nedostatků, zejména byla zhotovena v rozporu s ČSN 73 4201, s nedodržením potřebné vzdálenosti hořlavých materiálů od povrchu komínového pláště, bez technických výpočtů a zkoušek pro individuální komín, bez řádně vyplněného komínového štítku, kdy spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce byly vedeny těsně na vložce průduchu, kdy mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci, a to pouze ze strany dřevěné konstrukce; byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy.“

Damoklův meč

Tohle všechno se stalo. Damoklův meč se houpal na nitce rok, leč poté uhodila kosa na kámen. Majitel domu S. R. přijel s přítelkyní a dvěma dětmi, vytahali z auta hory jídla, dárky a mnoho dalších nezbytností, které všudy přetékají, když se blíží vánoční mumraj, a už se těšili na tu pohodičku, až se v domě rozline sváteční teplo provoněné purpurou. Takhle idylicky ale osud své sítě netkal. Pan R. S. zatopil v kotli, plameny se rozhučely a čtyřiadvacet hodin se s teplem šířila po domě vskutku nirvána. Pozdě večer následujícího dne přiložil S. R. naposledy a od toho okamžiku začalo peklo. V noci došlo „k přehřátí dřevěných konstrukcí a samovznícení ve zhotovené neodvětrané komoře pláště komína, postupnému tlení dřeva a po přístupu vzduchu za větrného počasí ke vznícení a požáru, přičemž došlo k zahoření trámoví střešní konstrukce u komínového tělesa, následně k prohoření do vnitřních prostor domu v prvním patře u galerie nad obývacím pokojem, ohoření vnitřního vybavení, dřevěného obložení, loveckých trofejí a zakouření obytných prostor domu zejména v prvním patře domu.“ Celková škoda byla vyčíslena na 13,6 mil. Kč. Čtyři lidé, kteří v domě byli, se naštěstí zachránili. Mohlo to dopadnout daleko hůře. Ale naštěstí nedopadlo.

Když se to vezme tak kolem a kolem, ani pro pány K. P. a V. B., kteří měli tyhle okolostojičnosti ve svém černém svědomí. Nebo aspoň měli mít. Pan K. P. nakonec u okresního soudu vyfasoval tříletou podmínku, pan V. B. dvouletou. Citelnější asi byly finanční sankce a náhrady. Pan K. P. byl odsouzen k tomu, aby zaplatil náhradu škody pojišťovně ve výši asi 6,5 milionu korun, panu V. B. přihodili peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 500 Kč (celkem tedy 50 000 Kč). Jednání obou pánů bylo ohodnoceno soudem jako přečin obecného ohrožení z nedbalosti.

Tohle všechno se jim pochopitelně ani trochu nelíbilo. Proto podali odvolání, přičemž ovšem zejména k nelibosti pana V. B. zjistili, že se proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolává i státní zástupce, jemuž se trest uložený tomuto odsouzenému nezdál dostatečný. Krajský soud se nad pachateli nesmiloval a odvolání byla zamítnuta. A tak jsme opět – jako na těchto stránkách celkem tradičně – u dovolací instance, u Nejvyššího soudu.

Námitky mistra stavitele

Podívejme se nejprve na to, co namítal pan V. B. Ani to nebude žádná novinka, se kterou bychom se tu ještě nesetkali. S advokátem upletli umnou konstrukci, podle které odvolací soud nesprávně hodnotil otázku, která sice nespočívá v právním posouzení skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. To je obecná a často používaná formulace, kterou je ovšem třeba konkretizovat. V tomto případě pan V. B. jako obviněný nesouhlasí se závěry obecných soudů, k nimž došly při posuzování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem. Chybu viděl odvolatel v nesprávném pochopení tzv. gradace příčinné souvislosti. Tvrdil, že představa soudů, že je stejně odpovědný jako kolega K. P., je vadná a neodůvodněná. Navíc se opřel o výpověď soudního znalce Ing. V. S., z níž plyne, že ke vzniku požáru mohla přispět nějaká další okolnost, která však nebyla v dosavadním řízení doložena. A konečně připomněl, že na stavbě rodinného domu se podílela i další firma, jejíž zaměstnanci měli na starosti vyřezání dřevěné konstrukce, což opět mohlo přerušit příčinnou souvislost, ba dokonce v tom mohla tkvět rozhodující, či přímo výlučná a samostatná příčina vzniku škodlivého následku. Zkrátka s jednoduše, pravil pan V. B. v dovolání, nebylo jednoznačně prokázáno, že skutečně existuje příčinná souvislost mezi tím, co učinil, a tím, co se poté přihodilo, a pokud ano, není jasné, zda nebyla přerušena nějakou jinou okolností, což by jej činilo nevinným.

Shrnuto a podtrženo: Nejvyšší soude, zruš ty dosavadní verdikty a pěkně vrať celou věc okresnímu soudu, ať se na to znovu podívá – a pořádně!

Jak to slyšel státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, hned se přihrnul se svým stanoviskem – a samozřejmě úplně opačným. Prohlásil, že takhle to nejde, protože obviněný V. B. neříká nic jiného, než co předtím uplatnil v dosavadní obhajobě a v odvolání. Kdyby na to Nejvyšší soud přistoupil, neroztočí nic jiného než nekonečné kolečko. Nalézací i odvolací soud se s těmito námitkami obviněného plně a dostatečně vypořádaly a označily je za nedůvodné.

Kromě toho vyjádřil státní zástupce názor, že dokazováním byly jednoznačně zjištěny dvě základní příčiny požáru: „Jednou z nich bylo nedbalé počínání obviněného spočívající ve zjevně vadném zkonstruování komínového tělesa. Jednání obviněného ve formě faktického řízení výstavby vadného komínového tělesa bylo podmínkou významnou bez jakékoliv pochybnosti. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by některá z dalších okolností mohla jednoznačně existující kauzální nexus přerušit.“

Zkrátka – podle státního zástupce je dovolání obviněného V. B. zjevně neopodstatněné.

Námitky mistra revizora

Zkusme se tedy podívat na situaci pana K. P. V jistém smyslu jsou si obě dovolání blízká a hlavně jejich argumentace se místy podobá jako vejce vejci. Také pan K. P. zastává názor, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku gradace příčinné souvislosti, tedy chybně posoudily, jaké příčiny a jakou měrou se podílely na škodlivém následku. Rovněž on poukazuje na výpověď znalce Ing. V. S. a považuje ji za jasný důkaz, že soudy se mýlily, když uznaly dvě rovnocenné samostatné příčiny požáru, zatímco jiné, kdy by následek byl přičitatelný daleko většímu okruhu osob než jen jemu a spoluobviněnému V. B., ponechaly stranou, aniž by vysvětlily, jestli ty další příčiny tedy ne­existují, nebo neměly vliv na škodlivý následek.

Kromě toho ovšem pan K. P. namítal, že v jeho případě absolutně chybí subjektivní stránka trestného činu, tedy zavinění. Argumentoval tím, že zachoval potřebnou míru opatrnosti, komín prohlédl a pořídil z této kontroly fotografie. Ani podle názoru vyjádřeného ve znaleckém posudku není revizní technik povinen „před vydáním revizní zprávy spalinovou cestu demontovat, aby se přesvědčil, kudy vede, v případě, že je zakryta další stavební konstrukcí.“ Pan K. P. je tudíž přesvědčen, že revizi provedl řádně a „při výskytu celé řady nedostatků v konstrukci dotčeného domu jakožto pouhý revizní technik nemohl všechna tato pochybení předpokládat.“

Uvedené vady by podle pana K. P. měly Nejvyšší soud přesvědčit, aby zrušil rozhodnutí okresního a krajského soudu a věc vrátil k potřebnému znovuprojednání a rozhodnutí nalézací instanci. Mimochodem – a v současnosti je to velmi aktuální – pan K. P. se ještě navíc domáhal, aby vykonatelnost pravomocného rozhodnutí byla odložena, neboť „splnění uložené povinnosti k náhradě škody by u něj vedlo k nepoměrně větší újmě, než u poškozené při odložení vykonatelnosti adhezního výroku nalézacího soudu. Svou žádost odůvodnil tím, že se mu v září má narodit třetí potomek, s manželkou provozuje penzion, kde v důsledku pandemické situace propustili všechny zaměstnance, zároveň neměli z tohoto penzionu příjem. Současně má dvě vyživovací povinnosti. Ze znalecké činnosti nemá žádný příjem, neboť o výkon znalecké činnosti není zájem.“

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství měl pro hořekování pana K. P. stejně málo pochopení jako pro stížnosti pana V. B. Uvedl ve svém vyjádření mimo jiné, že jednou ze dvou základních příčin bylo „nedbalé počínání obviněného spočívající ve zcela nedostatečné revizi spalinové cesty a vydání kladné revizní zprávy. Za situace, kdy takto fakticky umožnil uvedení spalinové cesty do užívání, je zde jasný kauzální vztah mezi jeho nedbalým jednáním a posléze vzniklým škodlivým následkem požáru. Pokud by totiž nevydal onu kladnou revizní zprávu, aniž by řádnou revizi ve skutečnosti provedl, škodlivý následek by vůbec nenastal. Jednání obviněného, fakticky umožňující či schvalující užívání, bylo podmínkou významnou bez jakékoliv pochybnosti. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by některá z dalších okolností mohla jednoznačně existující kauzální nexus přerušit.“

Opět v akci Nejvyšší soud

Do práce se tedy naplno mohl pustit Nejvyšší soud. Připomeňme si, co tu často opakujeme: Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. To je formulace stěží překonatelná a je podpořena bohatou judikaturou (včetně rozhodnutí Ústavního soudu).

Proto také nelze v případě dovolání obviněných V. B. a K. P. připustit ty námitky, „v jejichž rámci soudům vytýkají nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku znaleckého ústavu Profesní komory požární ochrany, z. s., k jejímuž znaleckému posudku byl v hlavním líčení vyslechnut Ing. V. S., a znaleckého posudku zpracovaného Z. O. A., znalcem z oboru stavebnictví, odvětví různá, specializace komíny a komínové systémy) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, ze­jména stran vzniku závadného stavu vedoucího k požáru domu a stran stanovení povinností revizního technika při revizi komínových těles), jimiž prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že závadný stav způsobili zaměstnanci M. P. vyřezáním střešní konstrukce nebo že se na vzniku škodlivého následku podílely více než dvě příčiny stejnou měrou).“ Ve všech těchto případech jde jen o procesní stránku věci (provádění a hodnocení důkazů) a o snahu o revizi skutkových zjištění.

Jenže – pokud jde o důkazní proces, soudy první a druhé instance všechna pravidla dodržely a nikdo do těchto kroků nemůže vstupovat, aniž by se dotkl jejich pravomoci a kompetence. Jedinou výjimkou by mohla být situace, kdy by „soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly.“ Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Takový rozpor spočívá ze­jména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Ačkoliv ani jeden z obviněných tuto námitku explicitně nevznesl, jednoznačně vyplývá z jejich argumentace v podaných dovoláních. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními okresního a krajského soudu neshledal.

Jak přepsat události

Převedeme-li tyto nepřekročitelné zásady z obecnosti do sledovaného případu, je jasné, že nejde o nic jiného než o snahu obviněných předložit vlastní verzi skutkových událostí. Tu by bylo možno popsat takto: „Na požáru domu S. R. se nepodílely pouze dvě hlavní příčiny stejnou měrou, tedy špatná konstrukce komínového tělesa v případě obviněného V. B. a umožnění užívání závadné spalinové cesty vydáním kladné revizní zprávy v případě obviněného K. P.“ Tahle verze příběhu ovšem nesouhlasí s tím, co soudy zjistily, a nelze ji před dovolacím soudem znovu celou přezkoumávat. Jak Nejvyšší soud podotýká, „hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.“

Navíc si Nejvyšší soud dal dost práce, aby shrnul bohatou důkazní činnost soudů první a druhé instance, což je velmi vypovídající argument: nalézací soud učinil rozsáhlé dokazování, své závěry opřel zejména o znalecké posudky z oboru stavebnictví, specializace komínové systémy, L. C. a Z. O. A., revizní znalecký posudek z oboru požární ochrana Profesní komory požární ochrany, z. s., výpovědi svědků S. R., M. P., fotografie doložené tímto svědkem, znalecké posudky z oboru ekonomika, odborné vyjádření příslušného územního odboru hasičského záchranného sboru kraje, protokol o ohledání místa činu, fotodokumentaci, revizní zprávy spalinových cest a dokumenty ze stavebního úřadu k předmětné stavbě, výpovědi dalších svědků – pracovníků na stavbě či projektantů, znalecké posudky pro účely posouzení výše požárem způsobené škody, fotodokumentaci předloženou obviněným K. P., projekt vytápění a podobně.

Váha znaleckých posudků

Za klíčové byly označeny samozřejmě zejména znalecké posudky. Vyjadřovaly se jak k možným příčinám vzniku požáru, tak k obsahu povinností vyplývajících z právních a technických norem pro všechny zainteresované osoby.

Znalec L. C. z oboru stavebnictví, specializace komínové systémy, byl jediným znalcem přítomným hned na druhý den na místě požáru. Měl v přípravném řízení za úkol zejména posoudit stav komínového tělesa po požáru, zjistit příčiny požáru rodinného domu, vyjádřit se k revizním zprávám ke spalinovým cestám a posoudit postup revizního technika, který tyto zprávy vystavil (obviněný K. P.). L. C. zpracoval znalecký posudek a byl k němu vyslechnut v hlavním líčení.

V řízení před soudem byl z iniciativy obviněného K. P. předložen i znalecký posudek vypracovaný Z. O. A., znalcem z oboru stavebnictví, odvětví různá, specializace komíny a komínové systémy, který byl rovněž slyšen v hlavním líčení. Zabýval se zejména zjištěním stavu spalinové cesty, její funkčností a schopností bezpečného provozu a případnými závadami, určením příčiny vzniklého požáru ve vztahu ke spalinové cestě a postupem revizního technika v souvislosti s vystavením revizní zprávy ke spalinové cestě.

Protože oba znalci dospěli k částečně rozporným závěrům, zadal nalézací soud revizní znalecký posudek znaleckému ústavu – Profesní komoře požární ochrany, z. s., k němuž byl v hlavním líčení vyslechnut Ing. V. S.

Z toho – jak patrno – rozhodně nelze vyvodit (jak se o to pokoušeli oba obvinění), že by dokazování nebylo pečlivé, komplexní a odborně podložené.

Řetězce příčinné souvislosti

Pokud jde o námitky týkající se posuzování příčinné souvislosti jednání s následkem, rozhodující je formulace, kterou Nejvyšší soud uvádí v obecné rovině takto: „Jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby, tedy i např. poškozeného, který se nepřipoutal bezpečnostním pásem. Poněvadž každé jednání, bez něhož by následek nebyl nastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), je důležité, aby konkrétní činnost pachatele byla pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou.“

V této souvislosti došel Nejvyšší soud k závěru, že objektivně zjištěnou příčinou požáru domu poškozeného S. R. byla chybná konstrukce komínového tělesa, jehož výstavbu řídil obviněný V. B. a kterému obviněný K. P. vystavil kladnou revizní zprávu, která konstatovala, že spalinová cesta vyhovuje z pohledu bezpečného a spolehlivého provozu, a uvedení takto vadné spalinové cesty do provozu. To byly ty zásadní a rozhodující faktory, které přímo vedly ke škodlivému následku. Pasáž, která je součástí odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, musím v této souvislosti citovat celou – a ač může délka textu někoho odrazovat, stojí podle mne za to si ji podrobně přečíst:

„Obviněný V. B. namítal stran zpochybnění příčinné souvislosti jeho jednání a způsobeného následku, že hlavní příčinou požáru bylo jednání M. P., resp. jeho zaměstnanců, kteří vyřezávali střešní konstrukci, která se v důsledku toho oslabila, přičemž toto označuje za výlučnou a samostatnou příčinu, která způsobila škodlivý následek, a to bez ohledu na jeho jednání. Argumentace obviněného je toliko představení vlastní verze skutkového stavu, který je v přímém rozporu se stabilizovanými skutkovými zjištěními vycházejícími z provedeného dokazování. Je zjevné, že dřevěná část stavby byla již hotová a stála v cestě komínovému tělesu. Obviněný byl osobou, která nastalou situaci řešila. Požádal o vyřezání trámů a pak těsně přiléhající dřevo do komína zazdil. Komínové těleso bylo postaveno z nevhodných materiálů, bez projektové dokumentace k provádění stavby, stavba probíhala neodborně a chaoticky, bez výpočtů pro individuální komín, došlo ke střetu komína a dřevostavby, kterou obviněný vyřešil pouhým vyřezáním dřevěných částí a zazdění jejich zbytku do komínové konstrukce. Nebyl tak dodržen minimální odstup dřevěných konstrukcí od líce komínového tělesa normou stanovený na min. 50 mm (srov. ČSN 73 4201 odst. 6.5.5.), jak bylo ostatně zakresleno i v projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení. Spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce tak byly vedeny těsně na vložce průduchu, mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci, a to pouze ze strany dřevěné konstrukce, kdy byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy, v důsledku čehož došlo po příjezdu poškozeného S. R. s přítelkyní a dvěma dětmi do rodinného domu po zatopení v kotli na pevná paliva značky ATMOS DC 50 49 kW v pozdních večerních hodinách k přehřátí dřevěných konstrukcí a samovznícení ve zhotovené neodvětrané komoře pláště komína, postupnému tlení dřeva a po přístupu vzduchu za větrného počasí následujícího dne ke vznícení a požáru.“

Můžeme debatovat o tom, zda literární styl soudního spisu patří v tomto ohledu ke špičkovým uměleckým výkonům, ale o to tady nejde. Popis dějů je přesný a jasný. Plyne z něj zcela zřetelně odpovědnost za stav komínového tělesa. Jednání pachatele tak nejen bylo jednou ze dvou hlavních příčin požáru a vzniku škody, bez které by k takovému následku nedošlo, ale k tomu si obviněný musel být vědom, že daná konstrukce komína není v pořádku, že hrozí nemalé nebezpečí požáru s ohrožením života, zdraví a majetku obyvatel domu. Nalézací soud dokonce v tomto ohledu konstatoval, že by to muselo být jasné i naprostému laikovi. O příčinné souvislosti nemůže být pochyb.

Totéž platí pro postup obviněného K. P. – a opět obsáhleji cituji: „Jeho revizní zpráva, která umožnila faktické uvedení komínů do provozu, resp. schválení bezpečnosti a spolehlivosti užívání této spalinové cesty, vykazuje zásadní nedostatky. Obsahuje mj. nepravdivé údaje o po­užitých komponentech a jejich rozměrech. Obviněný označil spalinové cesty za schopné bezpečného provozu, přestože evidentně neprovedl řádnou fyzickou kontrolu spa­linových cest, ani neověřil jejich funkčnost. Neměl k dispozici technické výpočty, ani tyto sám neprovedl, přestože u individuálního komínového tělesa jsou tyto zákonnou povinností. Obviněný neprovedl řádnou kontrolu viditelných částí, neboť i při ní, aniž by musel cokoli demontovat, mohl pouhým okem identifikovat nedostatky, zejména střet komínového tělesa s dřevěnou konstrukcí. Tyto nedostatky pak byl povinen do zprávy zapsat, což ne­učinil. Rovněž se do jeho zprávy nijak neprojevily nedostatečné informace na komínovém štítku. Obviněný P. tak nesplnil své povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání jako revizního technika. Toto jeho zásadní pochybení umožnilo kolaudaci a faktické uvedení spalinových cest do provozu, přestože tyto nebyly schopny bezpečného provozu. V příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním tak došlo k požáru a vzniku škody.

Úkolem revizních techniků jakožto vysoce odborně připravených a certifikovaných technických pracovníků je posoudit stav zařízení před uvedením do provozu nebo během provozu a popsat úroveň bezpečnosti daného zařízení. Revizní zpráva je pak v případě výstavby nutnou podmínku k jejímu faktickému užívání a dává uživateli, stejně jako stavebnímu úřadu garanci, že užívání komínového tělesa je bezpečné. Jeho úkolem dozajista není rozebrat či nařídit demontování dokončené konstrukce, k tomu není ostatně ani oprávněn, to však neznamená, že tyto konstrukce může zcela pominout a označit je za zkontrolované a vyhovující. Revizní technik je povinen nejen posoudit komplexně spalinovou cestu, ale rovněž mj. posoudit projektovou dokumentaci, provést nebo zkontrolovat tepelně technické výpočty s odpovídajícím technickým vybavením. Neprovedl-li obviněný takovou kontrolu, nemohl zodpovědně osvědčit, resp. se bezdůvodně spoléhat na to, že předmětná spalinová cesta je bezpečná, a musel tak být srozuměn s tím, že při autorizaci takovéto spalinové cesty může dojít ke vzniku požárního nebezpečí, a ke vzniku škody na majetku či zdraví a životech osob.“

Příčiny a následky – zvonec a konec

Hledají-li se tedy příčiny a následky, je nesporné, že – spolu s vadnou konstrukcí komína – je tento postup revizního technika druhou klíčovou příčinu vzniku škodlivého následku – požáru.
Asi nikoho neudiví, že dovolatelé nebyli se svou obranou úspěšní a že Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl.