Současná situace v oblasti bytového větrání v ČR

mikroklima

ventilátory

Úvod

Nucené větrání zajišťuje potřebnou výměnu vzduchu ve vnitřních prostorách budov. Vzhledem k tomu, že člověk v interiérech budov stráví značnou část svého života, má kvalita vnitřního prostředí zásadní vliv na jeho zdraví. Kvalita vnitřního prostředí ovlivňuje významně výskyt alergií, nemocí dýchacích cest a dalších zdravotních problémů.

Vnitřní prostředí v interiérech je tvořeno mnoha složkami. Jedná se zejména o složky tepelně vlhkostní, odérovou, aerosolovou, akustickou, mikrobiální a ionizační. Jejich obsah určuje kvalitu vzduchu ve vnitřním prostředí a ovlivňuje se větráním. Hlavním měřítkem kvality vzduchu je koncentrace CO₂ a relativní vlhkost vzduchu. CO₂produkuje člověk dýcháním, koncentrace tohoto plynu se zvyšuje v závislosti na tělesné a duševní aktivitě.

Nedostatečně větrané prostory jsou velmi často kontaminovány plísněmi. Ty rostou v místech s vyšší relativní vlhkostí (nad 65 %) a na vlhkém podkladu (ze zkondenzovaných vodních par ve vzduchu). Nejvíce se vyskytující plísně způsobují alergická onemocnění, podílí se však i na nádorových onemocněních. Pro zdravé prostředí je současnou legislativou vyžadován přívod čerstvého vzduchu. Po provedení výměny oken, zateplení a případné likvidaci centrálního větracího systému a jeho náhradě „větrací hlavicí“ dojde k poklesu výměny prakticky na nulu. Pak dochází ke vpředu popsaným problémům.

Větrací systémy

V současnosti, s rostoucími požadavky na úspory energií a snižování produkce CO₂, dosahuje vzduchotěsnost nových i zateplovaných staveb takových parametrů, že přirozené větrání infiltrací ani šachtové větrání bez nebo s „větracími hlavicemi“ není funkční. Proto se dnes používá výlučně větrání nucené. Protože se v zimě musí čerstvý vzduch ohřívat, je třeba z energetického hlediska použít větrání nucené se zpětným získáváním tepla.

Moderní systémy bytového větrání lze rozdělit na podtlakové, kde je přívod vzduchu do bytů vyvozen nuceným odvodem vzduchu odpadního a rovnotlaké systémy s nuceným odvodem i přívodem upraveného vzduchu s rekuperací tepla. Dále lze systémy rozdělit na systémy centrální a decentrální. U centrálních systémů se využívá společné větrací zařízení pro všechny byty, u necentrálních systémů se do každého bytu instaluje samostatný lokální ventilátor nebo větrací jednotka.

Centrální systém je známý hlavně z panelových domů. Nucený odvod vzduchu z větraných místností pomocí centrálního nástřešního ventilátoru nebo větrací jednotky vyvolává podtlak potřebný k větrání bytů, dispozičně umístěných nad sebou. Odvod vzduchu je přes odsavač par v kuchyni a přes odvodní ventily nebo vyústky v koupelně a WC. Celé potrubní vedení je až k nástřešnímu ventilátoru v podtlaku, odpadá tedy možnost pronikání pachů do ­jiných bytů. Výhodou systému je stabilita vyregulovaných průtoků vzduchu. V minulosti používané centrální systémy svými parametry a funkčností mnohdy odpovídaly době svého vzniku.

Tato zastaralá zařízení mají podíl na nedůvěře uživatelů bytu k větracím systémům. Důvodem bylo, že díky připojení bytů na společné stoupací potrubí bez ovládaných zónových odvodních ventilů v jednotlivých místnostech větrá každý, pokud větrá jeho soused. Dále zařízení způsobovala hluk v bytech ve vyšších podlažích a nutila k neodborným svévolným zásahům do zařízení, které končily až trvalým vyřazením větrání z provozu. Hlavní nevýhodou však byla neekonomičnost provozu, díky současnému větrání všech bytů připojených na společné stoupací potrubí, a to plným výkonem neregulovaného ventilátoru.

Závěr

Z uvedeného vyplývá, že moderních a efektivních sy­stémů větrání, vhodných pro nové nebo rekonstruované bytové domy, je v současné době k dispozici velké množství. Výběr toho nejvhodnějšího by měl zohledňovat hlediska ekonomická i ekologická. Větrací sy­stém však vždy musí splňovat hygienické předpisy, zajistit dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zabezpečit hygienicky nezávadné vnitřní prostředí. Toho lze dosáhnout pouze s použitím řízených systémů nuceného větrání.

V dnešní době používané moderní systémy DCV (demand controlled ventilation), například s ventilátory CTB/CRHB/ CRVB Ecowatt Plus, všechny tyto nevýhody dokonale odstraňují. Dokáží díky svému „řízení podle skutečné potřeby“ větrat i jedinou místnost bezhlučně a v době, kdy si uživatel přeje nebo je to objektivně nutné.

Decentrální větrací podtlakový systém je tvořen malými radiálními ventilátory (levnější axiální ventilátory jsou nevhodné pro malý dopravní tlak), připojenými na společné stoupací přetlakové potrubí, vyústěné nad střechu budovy. Lokální ventilátory ovšem zatěžují hlukem vnitřní prostředí větraných místností. Lokální ventilátory musí být z důvodu přetlaku ve společném potrubí vybaveny těsnou zpětnou klapkou. Pokud ventilátor není vybaven filtry, klapky se znečistí a jsou nefunkční. Hlavně ve vyšších podlažích pak dochází k pronikání pachů a škodlivin do dalších bytů.

V současné době se dostává do popředí otázka spotřeby energie. V případě bytových domů jde i o část energie, potřebnou v zimě pro ohřev větracího vzduchu. Tuto energii lze minimalizovat použitím nuceného větrání s rekuperací tepla (se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu). Jde o nucené větrání rovnotlaké, kdy větrací jednotka s rekuperátorem tepla zajišťuje odvod znehodnoceného vzduchu a současně jako náhradu přívod ohřátého filtrovaného čerstvého vzduchu. Tento systém může být pro bytové domy necentrální – s bytovými rekuperačními jednotkami, nebo centrální – s jednotkou pro více bytů nad sebou, osazenou buď na střeše, v podkroví nebo v suterénu bytového domu.